úterý 30. června 2015

Bohemistika: Šari x Šáry?

Tak dnes 30. června slaví v českém kalendáři všechny ženy pojmenované jménem ŠÁRKA. Tzn. i já. No a z toho důvodu jsem si připravila takový menší lingvistický příspěvek týkající se -i/ -y.

Nevím, jak vy, ale já jsem se nad otázkou - jaká varianta je vlastně správná? - začala zaobírat až teprve nedávno, neboť jsem to nikdy neřešila. Pokud mi někdo napsal 'šári' nebo 'šáry' - na to jsem nehleděla, potěšilo mě už jen to, že mě někdo takhle oslovil :D

Nicméně před pár lety jsem se o to začala zajímat, ale pořádně jsem nikam nedošla :D Vždycky to zůstalo v rovině já to večer na internetu vypátrám.

Před pár měsíci jsem měla scuka se dvěma kamarádkami. Jedna z nich nadhodila češtinářská témata - oslovováňí a měkké/ tvrdé i v jedné z podob jména Šárka. Budu se zabývat druhým tématem, mimochodem to první je jasné - 5. pád oslovujeme, voláme, tzn. pane Nováku x ne pane Novák.

Ale zpátky ke mně. Nebo ke všem Šárkám.

Člověk tak nějak může vytušovat, jaké i zakončíme ve jméně Šár-. Je to ta Šárka bez Šárky jako žena bez ženy, tzn. Šáry? No jo, ale jak potom vysvětlíte, když drtivá většina lidí píše 'Šárinka' a né 'Šárynka'? Výjimka? Ne.
Toto je případ sufixu -inka, který mimochodem označuje velmi kladné zabarvení. No a tady jsme doma. Zkrácení zdrobněliny -inka způsobuje ve výsledku -i. Takže máme tvary Šárinka, chcete-li Šárinko, a Šári (pojící se s 5. pádem, ale není vyloučeno jiné užití).

Zkrátka slovotvorba.


Mějte se krásně.

To ostatní: Nová rubrika?

Dobrý den všem! Tak jsem před nějakou dobou (asi minulý týden) kápla na nový pořad/ rubriku. Vzhledem k tomu, že se zajímám o média, marketing, PR atp., tak si říkám - proč neudělat takový rozhlasový a blogový newsletter? :D

Základní otázka = má to cenu? Bude to mít vůbec nějakou poslechovost/ čtenost?

Co vím, je, že nejsem jediná, kdo se o takovéto věci zajímá. Ale víte jak. Člověk přemýšlí a analyzuje, jestli se u něj skutečně někdo nenajde a jestli má cenu vůbec něco takového utvořit.

Ale víte co? Já do toho jdu! Že by pravidelná rubrika na blogu? No to uvidíte příští týden. A v rozhlasu? Jestli to projde u vedení, tak od podzimu by se teoreticky mohl vysílat nový pořad na Rádiu K2.
Mluvila jsem o tom s dvěma lidma. První už kamarádce ze zmiňovaného rádia se to jevilo jako dobrý nápad. Reakce druhé kamarádky: tak to bych poslouchala. Takže minimálně dva lidé jsou tomuto nápadu otevřeni.
Když se podíváte na nabídku RK2, i když je to momentálně irelevantní, zjistíte, že se tam něco takového a i něco podobného ani za mák nevyskytuje. Byla by to jednoznačná novinka mezi vším a na všech rovinách.
Tak uvidíme. Držte mi palce, ať to vyjde :-)

Mějte se krásně.

pondělí 29. června 2015

Hudba - Bohemistka - Dnešní událost

Kráásný slunečný den vám všem! Opět vás zdravím a něco vám řeknu. Chtěla jsem sepsat nějaké základní kulturně-literární a politické pozadí z druhé poloviny minulého století v historii našich dějin. Nakonec jsem to nestíhala, což mne mrzí, ale pokud byste o to měli zájem, tak určitě něco sepíšu.
Ale teď zpátky. Víte, já si hrozně moc ráda povídám o muzice. Je to něco, co zažívám v teprve posledních asi dvou letech a je to príma. A dnes jsem byla na zkoušce z české literatury druhé poloviny dvacátého století. Druhý termín. Na prvním jsem měla TOTÁLNÍ výpadek, a to teda musím podotknout, že první otázka byla dobrá, druhá nic moc, ale stejně aspoň jedna dobrá věc. Prostě jsem vysvětlila, že nejsem s to říct něco uceleného, co by za něco stálo. Ale musela jsem, prostě musela, vyučujícímu povědět, že jeho přednášky byly z literatury z češtiny nejlepší. Dával do toho něco osobního a nebylo to tak, že přijdu, něco dovykládám ze skript a odejdu. Ano, člověk si musel pak učivo podle otázek vyhledávat, ale Stejně. A taky je to rocker, metalista a ti přece drží při sobě.
Ale víte co? Ten výpadek jsem asi musela mít. Něco zkrátka mělo za úkol způsobit, abych tuto zkoušku vykonala ještě jednou. A víte co podruhý? Já jsem ráda. 

Proč?

To vám Hned povím. Jde o to. Snažila jsem se učit, abych to zvládla, a občas mi to teda moc nešlo :D Ale zjistila jsem, že u každé otázky se dá říct ta kulturní a literární a politická situace tak,že to člověku pomůže a on se třeba potom líp zorientuje dál. Přišla jsem, dal mi otázky, který jsem teda Fakt nechtěla, ale musím říct, že jsem to vzala po svým.


Tak u první – Komparace poetik básníků 60. let – ehm. Tak jo. Začala jsem sepisovat, jaká literatura se musela/ nesměla psát. Únorový převrat, akce pracující literatury, budovatelská próza, historické romány, agitační poezie, Květen, uvolnění, psychologické vykreslení, debutanti, znovu oficiální vydávání některých spisovatelů a tak dále a tak dále. Přihodila jsem výbor Půjdeme do Mů od I. Wernische.
Druhá otázka – Exilová literatura od r. 1948 do konce 80. let. Ne Ne Ne. Tuto otázku jsem si nepřipravovala, neboť slečna přede mnou už odcházela a vzhledem k tomu, že se mi pan profesor zdál nervózní – říkám, druhou nemám, ale určitě to zkusím takhle bez přípravy. A ono to vyšlo :D Musím teda říct, že ten čas na ‚potítku‘ je fakt užitečnej, člověk totiž pak aspoň neříká ‚ehh‘ za každým slovem, protože si potřebuje rychle na něco vzpomenout. Nicméně základní faktografii jsem byla schopná dát dohromady. A opět jsem přihodila knihu – opět sbírka poezie Stará bydliště od Ivana Blatného.


K Blatnému jsem přihodila svůj názor, za kterým si stojím a se kterým možná někteří budete souhlasit. Je škoda, že o některých autorech se člověk na základní nebo střední škole nedozví. Základku chápu, ale střední. Tam se to liší učitel od učitele. Ale stejně. Vždyť je tolik autorů, kteří si zaslouží mnohem více prostoru, anebo alespoň nějaký.


Načež on reagoval dotazem, kolik mé vyučující bylo. Řekla jsem, že asi tak 35. Jeho odpovědí bylo, že někteří starší vyučující o něm nemluví, protože byl zakázaným. Na obranu mé úžasné vyučující ze střední (měla jsem ji od druhého ročníku do čtvrtého) jsem zmínila, že naopak povídala o Janu Zahradníčkovi, navíc její rodina znala někoho z jeho rodiny, což je super. Jen si to představte, znáte někoho, kdo zná nějakého literáta anebo někoho, kdo toho literáta zná. Kor někoho s jeho osudem.
Takže se naše konverzace vyvíjela tímto směrem. Já se zmínila, že plánuji jet na místa spjata s literáty, kteří měli co dočinění s Třebíčí nebo Třebíčskem. On prý rád hřbitovy. S čímž se ztotožňuji.



Ale to byla odbočka. Výsledek mého mluvení ohledně přidělených otázek bylo velmi dobře.
Při předávání indexu jsem si ale nemohla pomoct a MUSELA jsem se zeptat: „A byl jste na Judas Priest v pátek?“ S výrazem lítosti, ale zároveň radosti (lítost – nebyl tam, radost – už zná někoho, kdo tam byl) se na mě podíval a řekl, abych o tom povídala a ať se posadím. Tak já začnu. „Když vynechám zaměstnance O2 Arény…“ – následuje přerušení – „To mě zajímá,“ Takže jsem líčila peripetie a ponížení, které se mi tam večer 26. června dostalo. On prý jezdí do zahraničí, a tam to tak dramaticky neprobíhá. Já mohu porovnat pouze situaci u nás – v klubech a arénách vás prohledávají či se alespoň dívají do tašky, ale to, co jsem zažila v O2 Aréně = hrůza děs. Měli by se zamyslet nad tím, že na koncerty chodí daleko míň hrubiánů než na hokej. Ale to jsem odbočila. Samozřejmě jsem zmínil předkapelu FFDP a samotné Judase, že to bylo super. Hráli téměř dvě hodiny a z playlistu – příliš se v něm nevyznám jako táta – ale měli asi dvě nový písně, a pak hlavně starší tvorbu. Nicméně Judas Priest přijedou 12. 12. t.r. do Brna, takže není problém si zážitek zopakovat.

A už to začalo. Juch, mluvíme o muzice, kterou máme rádi!

Krom těch koncertů, arén a kontrol, koncert, kde byl on, o legendách, jsme se bavili i o tom, kam plánujeme jet. Tak on neví, ale za mě – já určo nevynechám koncert americké hard rockové kapely Halestorm, kteří sem v srpnu zavítají. A víte, co vyučující na to? Zadal youtube a vyhledal si je tam, že si je poslechne. No rozhodně je doporučuji. Zpěvačka má úžasný hlas a teď vydali třetí studiovku, která je taky dobrá.

Takže by mě zajímal jeho názor na tuto mladou formaci.

Taky jsem se musela zeptat na otázku, kterou mi vlastně přihrál on. Povídali jsme si totiž o tom, že jsem též byla na Saxonech a Skid Row, kdy jsem vyhrála dva lístky v již zaniklé televizní soutěži. Měli jste vidět jeho výraz! :D Ten výraz, když jsem řekla, že jsem tam též byla jsem měla přesně, když se v jedné přednášce zmínil on, že tam byl :D Bezkonkurenční.


Takže vykládal, že poslouchá kapely tohoto typu. A moje otázka? O víkendu jsem se totiž ptala táta, kde poslouchal ony kapely. Například Judas Priest poslouchá od svých asi patnácti let. Tak kde poslouchal nejen je, ale i další rockový a metalový skupiny této generace? Vtipná historka. Koupil si tranzistorák a chodil k jedné skále chytat signál nějaké maďarské rozhlasové stanice :D Takže dotaz směřovaný vyučujícímu, když se zmínil o poslechu těchto kapel? „Kde jste tyto kapely poslouchal?“ a přihodila jsem historku o tátovi. A on, že jezdil na různé srazy, kde si vyměňovali elpíčka. Je super když má člověk někoho, s kým může tohle vyvádět, že? (Asi to sem nepatří, ale musím se podělit – mám pozdravovat tátu rockera, metalistu. Už se stalo a měl radost, hihi.)

Tak uvidíme, jestli se opravdu na nějakém koncertě potkáme. Bylo by to fajn.

Diskuze o muzice s lidma, kteří jsou zkrátka na stejné či alespoň podobné vlně muziky jako vy, je prostě nej.

Mějte se krásně.

pátek 26. června 2015

Bohemistika: 27. červen - Den památky obětí komunistického režimu


 Nesvobodu by mé srdce nevydrželo! - Milada Horáková

Příjemné dopoledne vám všem. Zdravím vás u nového příspěvku, kterým bych chtěla upozornit na 27. červen. Čím je ten den výjimečný? Od roku 2004 si totiž připomínáme Den památky obětí komunistického režimu. V tento den byla také popravena Milada Horáková, takže proč zrovna na tento den padl tento významný den je určitě jasné.

Po druhé světové válce u nás došlo k radostné úlevě, že utrpení je pryč. Ještě v letech 1945-1948 přišlo určité uvolnění, během kterého se ale snažili dostat k moci komunisté. To se jim v únoru 1948 povedlo a na několik dlouhých desetiletí se k moci definitivně dostali lidé z KSČ.
Na začátku 60. let přišla znovu vlna jakéhosi uvolnění, to bylo ale záhy pohřbeno. Nastaly znovu cenzury, nově i autocenzury, znovu byli lidé pronásledováni, vězněni, nicméně popravy už se téměř nevyskytovaly -> jak jste již poznali, budu mluvit o literatuře. Tedy tohle byl velice stručný úvod a já se nyní budu zabývat některými autory, kteří byli postihnuti právě komunistickým režimem v 50. a 60. letech.

V mnohých případech byli pronásledováni a odstraňování autoři, kteří se snažili být v něčem noví, inovativní a taky katoličtí autoři. S těmi měli problém snad všechny vládnoucí strany - ať už to bylo ve 40. letech nebo později.

A co těch pár vybraných autorů? Katolických autorů?

Jan Zahradníček (1905-1960)
V roce 1951 byl zatčen a v procesu s vykonstruovanou "protistátní skupinou" odsouzen ke 13 letům odnětí svobody. Z vězení se dostal jen na 14 dní r. 1956, definitivně pak pět měsíců před smrtí. Plná rehabilitace přišla až po šesti letech.

Pokud byste o J. Zahradníčkovi chtěli vědět víc, koukněte na tento dokument Pohnuté osudy. Je opravdu zajímavý.


Jaroslav Durych (1886-1962)
Jeho dílo vznikalo v protikladu k ideovému zaměření tvorby jeho současníků: k přitakavému, vlídnému humanismu K. Čapka i k socialistiky převratnému úsilí spisovatelů orientovaných levicově.V souhlase s těmi druhými odsuzoval Durych všemoc peněz a stranil chudým, ale chudoba pro něj nebylo něco, co je třeba překonat, nýbrž předpoklad vyšších hodnot a jistot.


Jakub Deml (1878-1961)
Byl obviněn z kolaborace s nacisty. Bylo proti němu vedeno řízení, které skončilo zastavením. V r. 1948 byl případ obnoven, rozsudek byl osvobuzující. V padesátých letech mu bylo znemožněno vydávat.


A ještě poslední odkaz vztahující se k M. H. M. Horáková

Mějte se krásně.

čtvrtek 25. června 2015

Výtvarné umění: Zemřel akademický malíř Josef Kremláček

Ještě jednou krásný den všem. I když zas není všechno krásné a i dnes se našlo něco, co mě rozesmutnilo. Jedná se o pana Kremláčka. Akademického malíře Josefa Kremláčka


Dnes ráno jsem si otevřela internet a zpráva - zemřel ak. malíř J. K. Docela mě to udivilo. Na jednu stranu sice né úplně, ale na druhou... Když si člověk představí, že ho sem tam potkával a najednou tato zpráva.

Pro ty z vás, kdo pana Kremláčka neznáte, velice ráda seznámím a taky přihodím pár historek, které s ním mám spojeny.

Josef Kremláček se narodil 5. 3. 1937 v Třebíči, kde žil téměř celý život. Zemřel pravděpodobně v pondělí 22. 6., přesné datum bude teprve stanoveno. Zemřel náhle. Byl malířem, grafikem a ilustrátorem.


V první polovině padesátých let studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně, a to oddělení propagační grafiky. V roce 1970 absolvoval studium na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, oddělení filmová grafika. V druhé polovině šedesátých let byl členem brněnské surrealistické skupiny Lacoste a Centre international l'actualité phantastique et maghique v Bruselu. Pracoval na revue Styx. Po roce 1989 byl členem Unie výtvarných umělců České republiky - Sdružení výtvarných umělců Vysočny v Jihlavě, Sdružení Bienále Brno, Česká sekce IBBY Praha a surrealistické skupiny Stir up.


Zdroj: http://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/zemrel-akademicky-malir-josef-kremlacek-20150625.html
Zdroj: http://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/zemrel-akademicky-malir-josef-kremlacek-20150625.htmlV
Mezi ilustrátory vstoupil koncem šedesátých let obrazovým doprovodem slavného románu Daniela Defoe Robinson Crusoe. Postupem let si vypracoval zcela osobitý výtvarný styl. Obsahuje obrazotvornost, jemnou nadsázku, alegorii i vtipnou naučnost. 

Vytvořil mnoho imaginativních olejomaleb, koláží a volných grafických listů v technice litografie, realizoval monumentální díla trvale začleněná do architektury a věnoval se užité a propagační grafice. Nejvýznamnější bylo jeho působení v oblasti knižní grafiky, orientované na ilustrační tvorbu pro děti. 

Měl mnoho výstav nejen u nás, ale i v zahraničí - Francie, Itálie, Rakousko, Německo, Maďarsko, Belgie, Argentina, Jugoslávie, Japonsko, Chile, Bulharsko, Portugalsko. 



A moje historky s panem ak. malířem Kremláčkem? Vzhledem k tomu, že jsem též rodák z Třebíče, tak jsem ho za celý svůj život potkala hodněkrát. Chodil si pro obědy na základní školu, kterou jsem navštěvovala, potkávala jsem ho ve městě, i jednou v knihovně... Nikdy jsem ale neměla tu odvahu na něj promluvit. Měla jsem k němu veliký respekt. Jednoho dne, to mi bylo nějakých čtrnáct let, mě jedna kamarádka přemluvila, ať s ní jdu do Fóra Tr, kde vedl výtvarné hodiny. Tak jsem tedy šla, ale měla jsem docela strach. Jednak jsem svoje iluze o malířském nadání dávno ztratila, na druhou stranu ta jeho velká osobnost. Věděla jsem zkrátka o koho jde, co všechno dokázal, a trochu jsem se i styděla (asi právě kvůli tomu mému kreslení :D). Takže jsme tam teda přišly a už se nikdy nevrátily :D Ani kamarádce to totiž příliš nešlo. Nicméně si pamatuji, že se pan Kremláček choval mile. A takový asi byl. Působil milý dojmem a já věřím, že opravdu takový byl. Vstřícný ke všem. A šikovný. Jeho osobnost na výtvarném poli bude jistě chybět...



Update: Přidávám pár fotek z výstavy uspořádané na jeho počest v naší městské knihovně. Předem omluvte kvalitu fotek.




Mějte se krásně.

Literatura: 2. polovina 20. století

Dobrý večer opět, přátelé! :-)

Teď se opět budu zabývat literaturou. Bohužel to nejsou knihy, které jsem četla, což je smutné. Ale budiž mi plusem, že se jedná o knihy, které bych si jednou ráda přečetla. Celé.

Jak již napovídá název příspěvku, jedná se o knihy vydané ve druhé polovině minulého století. Já vás nebudu zahlcovat přesnými daty, jen desetiletími :D Což je na zapamatování určitě snazší.

A co to je za knihy? Tady se hodí takový menší úvod :D Domnívám se, že značnou část mé lásky k literatuře, byť teď to tak příliš nevypadá, jsem zdědila po dědovy z máminy strany. Další část je z mého otce, který též hodně četl. Nicméně já si myslim, že hlavní část mám po dědovi. Možná i kvůli tomu, že byl taky vetešník :D To mám určitě po něm. Docela mě mrzí, že jsem si s ním pořádně nepopovídala. Myslím, že bychom našli spoustu společných témat. Hlavně ty knihy. Bohužel každý tu jednou nebude, a tak bychom všichni měli využít času, který nám zbývá k tomu, abychom si sedli s lidma, se kterýma chceme a pořádně si popovídali! Kdoví co bychom ještě zjistili. Nikdo z nás neví, jak dlouho tu bude, ale víte jak.

Nicméně.

O tom nechci mluvit dál. Přemýšlení si nechám na příště. Dovolte mi přihodit ještě jednu historku ze života mého příbuzného. Doma mi povídali, že prý děda miloval čtení tak, že byl schopen vyměnit cokoli právě za knihy! :D Takže místo peněz mu zkrátka lidi vozili tašky s knihama. A já si vždycky ráda prohlížela ty poličky a kufry s knihama. A musím říct, že čím jsem starší, tím více je dokážu ocenit.

Při nedávné návštěvě chalupy jsem si zase sedla a zase všechno prohrabovala. A domů jsem si vezla příznačně igelitku :-) A co v ní je? Tak se na to pojďme společně podívat.


Tak drazí, pořádně nevím, jaká vydání vůbec máme, nezkoumala jsem to. Ale dle hřbetů knih asi můžete hádat, o kolikátá vydání jde. Já nyní budu psát jednotlivé knihy a řadit je podle vydání prvního.

40. léta
Miloš V. Kratochvíl - Osamělý rváč 
Jan Čep - Děravý plášť*
Jarmila Glazarová - Advent*2
Jan Weiss - Škola zločinu*3

50. léta
Václav Kaplický - Čtveráci 
Vladimír Neff - Srpnovští páni
Karel Ptáčník - Ročník jedenadvacet 

60. léta
Vladimír Neff - Trampoty pana Humbla

90. léta
Vladimír Páral - Dekameron 2000 aneb Láska v Praze

Tak mi trochu chybí knihy ze 70. a 80. let.

*   První vydání r. 1934
*2 První vydání r. 1939, ale snad mi prominete zařazení do čtyřicátých lét
*3 První vydání r. 1931, přeprac. s tit. Zázračné ruce z r. 1943 

Za zvláštní zmínku stojí zmínit knihu V. Adrijanova a Z. Hrabici Lidé z reportáže z 80. let, což ale NEní beletrie, je to naučná literatura, objevují se zde příběhy lidí z okruhu J. Fučíka (a zvlášť se to točí okolo jeho knihy Reportáž psaná na oprátce z r. 1945).

Pozn.: Nabízí se otázka - kdy vlastně určujeme přelom století? Je to přesně dané rokem 1950? Nebo můžeme první a druhou polovinu oddělit čtyřicátými léty? 
Já se domnívám, že tuto otázku zkrátka nemůžeme jednoznačně rozseknout. Zvlášť v literatuře, když pohlédneme do oné doby a vidíme tam velké množství kulturně-politických situací, které měly přirozeně vliv i na další vývoj literatury.

Tak já doufám, že jsem vás třeba i trochu inspirovala, pokud byste chtěli šáhnout po nějaké knize z desetiletí minulých.

Mějte se krásně.

Bohemistika: Rétorika

Krásný čtvrteční večer vám všem!

Tak jsem si řekla, že bych mohla napsat další příspěvek, když o tom pořád mluvím :D No a jelikož těch nápadů mám fakt hodně, tak jsem se rozhodla, že se s váma nejprve podělím s věcma, které bych seřadila od nejkratších po nejdelší. Jestli to dává smysl. Zkrátka příspěvky, které vyjdou na nejmenší počet znaků přijdou jako první.

A po nějaké (docela dost dlouhé době) přicházím s literaturou. A přináším vám rovnou dvě knihy, které jsem ani nedočetla, resp. jednu začala a druhou vůbec nezačala.

Vzhledem k tomu, že se ráda vzdělávám v tom, na čem mi záleží, ale především v tom, co mne baví, tak jsem si vypůjčila hromadu knih o jednom specifickém tématu. K němu náleží i rétorika.
Zaujaly mne dvě knihy, jmenovitě Rétorika od Boženy Buchtové a Rétorika od Jaroslava Kohouta.


Božena Buchtová - Rétorika

V roce 2006 vyšlo první vydání knihy Rétorika v nakladatelství Grada Publishing, a.s., kterou napsala doc. PhDr. Božena Šmajsov Buchtova, CSc. Kniha má pouze 212 stránek, takže je velmi zkladná a vejde se vám do batohu nebo kabelky. To je velké plus.

Hlavní obsah knihy zabírá několik kapitol - Historie a současnost rétoriky, Technika mluveného projevu, Druhy řečnických projevů, Příprava a přednes mluveného projevu, Psychologické aspekty rétorických dovedností, Cvičné texty k rozvoji rétorických dovedností, Vybrané texty. No jak vám to zní? Mě tenkrát napadlo jedno slovo: super. Zkrátka prolnutí teorie a praxe.

Prozatím se mi jeví kniha velmi prakticky. Nabízí krátký pohled do historie, což je vždycky určitě dobré - vědět vůbec, kde co kdy začlo a jak se to vyvíjelo. Technika mluveného projevu - přečtete si něco praktického, zamyslíte se nad tím, a pak si vlastně uvědomíte, jaké dělate chyby - a vy je děláte. Ale třeba zjistíte, že je neděláte. Takže, na cvičeních si sami předvedete, jak máte například správně dýchat či jak provést přesnou artikulaci. Což je mimořádně důležité, ač jsem si to nikdy moc nepřipouštěla.

To je všechno :D Z dalších kapitol nějaké shrnutí a subjetkivní pocity předložit nemohu, neboť to dočtené nemám. Ale budu - a až ta chvíle nastane, tak zde bude viset 'UPDATE'.


Jaroslav Kohout - Rétorika, podtitul Umění mluvit a jednat s lidmi

Půjčila jsem si čtvrté doplněné vydání knihy Rétorika od J. Kohouta, které vyšlo v roce 2002 v nakladatelství Management Press. Kniha má necelých 200 stránek a nabízí kapitoly o rétorice v renesanci, Řecku a Římě, u nás, techniku řeči, rétorice a psychologii, pro manažery, jak vést obchodní jednání, pěstování řečnických dovedností. A nějaké ty ukázky projevů.

No řeknu vám, tuto knihu jsem nezačala číst, ale určitě bych se k ní chtěla vrátit, protože třeba taková kapitola 'Rétorika a psychologie aneb Jak proti trémě' zní docela dobře. A i praktická cvičení by byla nápomocná.

Kniha obsahuje také 'Moudrá slova o řeči', a tak, když nejsem s to vám přinést recenzi, mi dovolte je sem přepsat:

Bible: Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov.
Claudius: Neříkej vždy, co víš, ale vždycky se snaž vědět, co říkáš.
Cicero: Trojího musí člověk dbát: Co říká, kde to říká a jak to říká. Jaký je člověk sám, taková je i jeho řeč. Lichotivá řeč má svůj jed.
Horatius: Jednou puštěné slovo odlétá nenávratně.
Ezop: Kdo neunese meč, seká jazykem.
Seneca: Způsob řeči je obrazem ducha.
Leonardo da Vinci: Víc lidí zahubí ústa než nůž.
Lao-c': Pravdivá slova nebývají příjemná, příjemná slova nebývají pravdivá.
Ch. L. Montesquieu: Řečníci zpravidla to, co jim chybí na hloubce, nahražují délkou.
F. Bacon: Umět se chytře zeptat je polovina moudrosti.
V. Hugo: Řeč je oděvem myšlenky.
Slovo má lehkost větruu a sílu hromu.
D. Hume: Důkazem vysokého vzdělání je schopnost mluvit o největších věcech nejjednodušším způsobem.
J. W. Goethe: Mateřskou řeč udržovat čistou a zároveň ji obohacovat - to je úkol pro nejlepší hlavy. Humor je proto tak řídký, že předpokládá velkou dávku dobroty srdce, ohleduplnosti a lásky k lidem.
De la Rochefoulcauld: Slovy můžeš zatajit co chceš. Skutky tě prozradí.
J. B. Shaw: Rozvláčnost není otázkou bohaté fantazie, ale chudého ducha.
M. Twain: Pohotová odpověď je to, co nás obvykle napadá až druhý den.
W. Churchill: Řečník má vyčerpat téma, ne posluchače.
E. Hemingway: Je třeba dvou let, než se naučíme mluvit, a padesáti, než se naučíme mlčet.
D. Carnegie: Mluvte o tom, co zajímá druhého.
K. Čapek: Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí. Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.
F. Nietsche: Je krásné spolu mlčet, krásnější je spolu se smát.
I. S. Turgeněv: Bát se smíchu znamená nesnášet pravdu.
M. Pagnol: Člověk se nejdříve naučí chodit, potom mluvit - a nakonec tiše sedět a držet hubu...
J. Seume: Obraz je řeč pro oči, řeč má být obrazem pro ucho.
T. Baťa: Než něco řeknu, musím přemýšlet, co mi ten druhý na to odpoví.
Čínské přísloví: Učení v mládí je rytí do kamene, učení ve stáří je kreslení do písku.
Japonské přísloví: Jednou sám vidět je lepší než stokrát slyšet.
Lidová moudrost: Blázen říká vše, co ví. Moudrý ví, co říká.
Murphyho zákony: Máš-li pochyby, mluv sebejistě. Máte-li pero, chybí vám papír. Máte-li papír, chybí vám pero. Máte-li obojí, není co napsat. Kdyby lidé více naslouchali tomu, co říkají, mluvili by méně. I ta nejjednodušší myšlenka se dá vyjádřit složitě.


A do třetice všeho dobrého: Denis McQuail - Úvod do teorie masové komunikace. Tuto knihu jsem pouze prolistovala, ale řeknu vám - vypadá dost dobře! Ale moc se o tom rozepisovat nebudu, neboť mám v plánu tuto skoro pětisetstránkovou knihu přečíst, takže nějakou tu recenzi udělám potom. 
Sice se tam o rétorice nedočtete, ale určitě mi dáte za pravdu, že média - rétorika - jde to spolu dohromady. Jak se říká ruku v ruce.


Mějte se krásně.

pondělí 22. června 2015

Bohemistika: Stylistika - pomooc

Krásný den všem! :-)

Dnešek pro mě je (tím se nebudu zabývat) i není (tím se budu zabývat) krásným. Víte proč? Jak nadpis napovídá, může za to stylistika (což jé lingvistická discplína zabývající se jazykovým projevem, způsobem jeho výstavbou, zkrátka výstavba a užití, v jazyce mluveném a psaném - a teď jestli to je správně ...moment... skoro. Lingvistická disciplína zabývající se jazykovým stylem projevů, procesem jejich vzniku. Takže jsem se skoro trefila :D) No nic. V předchozích článcích jsem se tu právě touto disciplínou docela zabývala a mluvila jsem i o seminárce k nahlédnutí zde

Zkontaktovala jsem vyučující, jestli mohu přijít na zítřejší zkoušku a zdůraznila jsem, že jsem ji odevzdala minulý týden (vyučující tam nebyla, a dneska alespoň dopoledne také ne). A ona mi odepsala, tři minuty po zápisu na zkoušku a půlhodiny poté, co jsem se z ní odhlásila, ehm, že mám za tři a že na zkoušku mohu přijít. No trojka...chápu. Nebylo to excelentní. Ale člověk po takovém trápení čekal alespoň dvojku :D 

Nevadí. Zítra si snad vytáhnu otázku, která mi padne. Nemohu říct, že učivo zvládám na sto procent :D Ale víte jak. Prostě student. Nicméně věřím, že slabé mezery, kterých je teda hodně, doženu. Vždyť zítřejší začátek je naplánován na půl jednou :D Tak uvidíme. Zatím se mějte a držte mi palce :)

Stylistice zdar.

UPDATE: 23. 6. zkouška dopadle výborně. Vytáhla jsem si otázku persvaze v publicistice, takže velká spokojenost.

Mějte se krásně.

neděle 21. června 2015

Bohemistika: Stylistika - Persvaze v publicistice

Další příspěvek ve víkendové stylistice se bude zabývat persvazí v českých textech. Pokud byste si náhodou chtěli pročíst další příspěvky,  můžete kliknout sem Jazykově-stylistická analýza textu a sem Bohemistika: Stylistika.

Ale teď hurá na persvazi!

Persvaze označuje funkci přesvědčovací, získávací, ovlivňovací, vybízecí, hodnotící a uvědomovací. Cílem persvaze je formování vědomí recipientů a působení na veřejné mínění. Je rysem stylu publicistického a rétorického.

Funkce persvaze se objevuje téměř ve všech mediálních žánrech, třebaže v různé formě, míře a v různém stupni explicitnosti.

Za předpoklad účinného působení persvazivní funkce mají společenskou prestiž média. Tato prestiž vyplývá z předpokladu pravdivosti sdělovaných skutečností a z důvěryhodnosti postojů, které k nim zaujímá produktor.

Persvaze se projevuje prostředky verbálními, ty dominují, a prostředky neverbálními.

Verbální prostředky musí splňovat tyto požadavky
a) srozumitelnost
-text musí být snadno srozumitelný i při nesoustředěné pozornosti
b) kredibilita
-předpoklad důvěryhodnosti

Neverbální prostředky
a) akustické
-parajazykové jevy v rozhlasovém a televizním vysílání
b) vizuální
-v televizním vysílání a v periodickém tisku
-patří k nim
     -prostředky ideografické
          -funkce informační (fotky, ilustrace, kurzovní přehledy, grafy, schémata...)
     -prostředky grafické
          -typy titulků, jejich typografické ztvárnění a barevné provedení, interpunkční znaménka,
          členění na odstavce, typ písma....

Základem vyjadřování v českých masmédiích je kultivovaný spisovný jazyk.

Charakter persvaze je velice různorodý. Základní rozdíl spočívající ve formě, intenzitě i explicitnosti persvaze je dán již samotným typem periodika. Nejnápadnější rozdíl existuje mezi publicistikou seriózní a publicistikou bulvární.

Verbální prostředky persvaze reprezentují jednotky všech jazykových plánů.

Na úrovni hláskosloví lze hovořit o persvazvních prostředcích fonetických. Jejch účinnost je založena na hromadění a na záměrném uspořádání hlásek ve slovech, jejichž výběr se řídí především hledisky eufonickými. Vznikají tak různé stylistické figury.
V publicistických textech se uplatňují:
-aliterace (obvykle jde o opakování hlásky na začátku dvou či více slov)
-paronomázie (hromadění slov se stejnou hláskovou skupinou, zejm. v počáteční pozici)
-figura etymologica
-slovní hříčky založené na hromadění podobně znějících slov
-rým

Slovotvorné prostředky taky stimulují persvazivní efekt. Jejich frekvence však není v publicistice příliš vysoká.
Nicméně i mezi nimi se najdou prostředky, které jsou sémanticky průhledné:
-odvozeniny utvořené podle některého sufixálního modelu či vzniklé přehodnocením komponentu složeniny v afix
-neologická kompozita
-výrazy s neobvyklým posunem významu

Syntaktické prostředky jsou další složkou. Nejběžnějšími syntakt. prostředky jsou řečnické figury, u nichž dochází k rozporu mez gramatickou formou a obsahem výpovědi. Výsledné sdělení má pak povahu expresivní. Nejběžnějšími řečnickými figurami je řečnická otázka a řečnická odpověď.

Stimulátory persvaze mohou být všechny syntaktické konstrukce s komunikační funkcí, s funkcí varování a satisfakce.

Persvazivní funkce publicistického textu je nejčastěji stimulována prostředky lexikálními.
Jaké prostředky se zde nacházejí?
-hodnotící adjektiva, případně i hodnotící adverbia
-obrazná pojmenování
     -nejfrekventovanější personifikace
-metafora, metonymie, přirovnání
-pojmenování expresivní a emotivní
-slova nespisovná
     -především obecněčeská, ve sportovní rubrice často také slangová
-slova hanlivá
-výrazy exkluzivní (např. lexikální výpůjčky z cizích jazyků), postojové výrazy nebo celé výpovědi, různé typy apelů
-využití intertextovosti
     -citace, aluze
-užití situační, jazykové či kreslené komiky


Tak, vážení čtenáři, to je z persvaze v české publicistice vše. Pokud by vás něco zajímalo víc anebo byste chtěli znát nějaké konkrétní příklady, koukněte do zdroje. Právě na tom příspěvku z časopisu Naše řeč je tento článek založen.

Mějte se krásně.


Zdroj: < http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7689 >

Bohemistika: Stylistika

Zdravím vás všechny u dalšího příspěvku! Vrátím se ke včerejší stylistice, kde jsem povídala o mojím boji se seminární prací. Článek si můžete přečíst zde Jazykově-stylistická analýza textu .
Ale zpět k dnešku. Mám pro vás připraveno takové ohlednutí do hlubin české stylistiky. Není to nic velkýho, takže se nemusíte bát, že budete přehlceni vědomostmi. Leda že byste chtěli :D To by šlo.

Tak a o co půjde? Hleď, milý čtenáři, hleď - něco málo z otázek z české stylistiky a nauky o textu. A na co se podíváme? Na nějakou tu terminologii, diferenciaci a stratifikaci národního jazyka (zní to strašidelně, co?), genezi jazykového projevu a slohotvorné činitele, na jednotlivé funkční styly.

Vybraná terminologie

Jazykový styl = způsob výstavby jazykového projevu, tj. způso zpracování obsahu, výběru jazykových prostředků, jejich uspořádání a využití v jazykových projevech. Cílevědomě volený a uspořádaný tak, aby obsahem i formou vyhovoval komunikačnímu záměru autora.

Stylistika = lingvistická disciplína, která se zabývá jazykovým stylem projevů, procesem jejich vzniku (výběr, užití) v řeči psané a mluvené.

Komunikát = jazykový produkt komunikační činnosti. Základní jednotka sdělování.

Text = jazykový projev, komunikát. Slovo-věta-text.

Diskurz = jazykový projev, rozprava o určitém tématu ve formě dialogu nebo monologu.

Diferenciace a stratifikace národního jazyka

Čeština je slovanský jazyk a řadí se mezi jazyky západoslovanské. Typ jazyka je flexivní, což znamená, že může skloňovat a časovat. Český národní jazyk lze definovat jako soubor integrovaných výrazových prostředků vymezených územně, uvnitř diferencovaných funkčně a teritoriálně  a stratifikovaný sociálně.

Český národní jazyk zahrnuje tyto útvary:
-spisovný jazyk
-obecná čeština
-dialekty
-sociolekty - profesní mluva, slang, argot

Geneze jazykového projevu, slohotvorní činitelé

Jazykový projev = vztahuje se k produktům i procesům, jejichž podstatou je řečová činnost

Geneze komunikátu/ textu obsahuje tři fáze činnosti autora komunikátu
-invence = přípravná fáze
-kompozice = uspořádání materiálu, výběr faktů a rozvržení obsahu
-stylizace = vlastní jazykové vyjádření jazykového materiálu

Fáze činnosti adresáta
-vnímání textu, jazykové porozumění, interpretace, zaujetí stanoviska

Slohotvorní činitelé (též stylotvorné faktory) = okolnosti a vlivy, které usměrňují výběr výrazových prostředků a ovlivňující výsledný styl komunikátu.

A) objektivní -> obecné platnosti, stojí mimo autorský subjekt, základní funkce textu
B) subjektivní -> vycházejí z komunikujícho subjektu, podmíněni osobností autora

Funkční stly - vývoj názorů, současné vymezení

Klasifikace funkčních stylů je variabilní. Co názor, to jiné rozdělení. Ve školách se samozřejmě učíme o určitém rozdělení a podle toho se odvíjí všechno dál, ale je dobré vědět, že existuje nejen to současné vymezení.

ESČ - styly podle základní funkce
-styly věcně informační
-styly persvazivní
-styly umělecké

Stylistika současné češtiny
-styly simplexní
-styly komplexní

Podle Jedličky
-prostěsdělovací styl
-odborný styl
-administrativní styl
-publicistický styl

Styly primární
-prostěsdělovací
-odborný
-administrativní
-publicistický
-řečnický
-umělecký

Příruční mluvnice češtiny
-styl umělecký
-styl konverzační
-styl epistolární
-styl odborný
-styl právně administrativní
-styl ekonomický
-styl propagační
-styly ideologické
-styl publicistický
-styl esejistický
-styl direktivní
-styl orientační

Funkční styl prostěsdělovací, odborný, administrativní, publicistický, rétorický, umělecké literatury vezmu opravdu jen v rychlosti

Funkční styl prostěsdělovací
-styl běžné konverzace 
-funkce: prostě sdělovací, kontaktová, konverzační
-slohové útvary: dialog, dopis, e-mail, sms....
-slohové postupy: informační, vyprávěcí, popisný
-charakteristické výrazové prostředky: nespisovné, regionalismy, dialektismy, slangová slova, emocionálně podmíněné vyjadřování

Funkční styl odborný
-styl textů vědeckých, praktický odborných a učebních, populárně naučných
-funkce: odborná
-slohové útvary: přednáška, dizertace, studie, článek, esej, diskuze, polemika, posudek
-slohové postupy: výkladový, úvahový, odborně popisný
-charakteristické výrazové prostředky: spisovné, slohově neutrální, termíny, odborné názvy, přejatá slova

Funkční styl administrativní
-funkce:
-slohové útvary:
-slohové postupy:
-charakteristické výrazové prostředky:

Funkční styl publicistický
-styl masmédií
-funkce: informační, ovlivňovací, přesvědčovací, manipulativní
-slohové útvary: zpravodajské, analytické, beletristické
-slohové postupy: informační, popisný, úvahový
-charakteristické výrazové prostředky: spíše spisovné, metafory, klišé, frazémy a idiomy, publicismy
klik

Funkční styl rétorický
-styl veřejných projevů
-funkce: přesvědčovací, propagační, agitační
-slohové útvary: řeč slavnostní, politická, soudní, duchovní, odborná
-charakteristické výrazové prostředky: spisovné, navazující kontakt, metafory, figury

Funkční styl umělecké  literatury
-styl krásné literatury
-funkce: estetická
-slohové útvary: báseň, román, povídka, divadelní hra
-slohové postupy: informační, vyprávěcí, popisný, výkladový, úvahový
-charakteristické výrazové prostředky: poetismy, metafory, figury, synonyma, neologismy, historismy, prostředky spisovné i nespisovné


V dalším příspěvku se podíváme na persvazi v publicistice a v tom dalším na zbytek otázek.


Mějte se krásně.

Zdroj: sebrané materiály, vlastní výpisky

sobota 20. června 2015

Hudba: Sobotní playlist

Tak jsem vám tak měla otevřený youtube a v náhledu vidím píseň Young Folks. Což je píseň, kterou mám ráda. A tak si říkám...proč si neoddychnout od pracovních a studijních povinností, že? Tak jsem si sjela další videa v náhledech + si pak ještě vybrala sama nějaký. No videa...mluvím především o složce hudební než filmové. 

Takže tady vám nabízím nějakou tu muziku k poslechu. Myslím, že to na sebe víceméně pěkně navazuje (snad to nezní moc namyšleně, ale to víte, hudební dramaturg je hudební dramaturg :D) No a jelikož je  momentálně venku slunko a po dešti (no pršelo tak před třeba dvouma hodinama, ale víte jak), tak bych řekla, že se ta hudba hodí k takovému počasí - pod mrakem se slunkem, což nedává moc smysl, ale pokud máte fantazii nebo se nacházíte v čb, tak asi víte, jak to myslím :D

No a zařezení těch songů? Víceméně rock - alternative rock, (tzv. indie) rock, a pop. Tak příjemný poslech vám všem.

A těším se na vás u dalšího příspěvku o stylistice :D (no dneska s tím nedám pokoj :D)

Celková stopáž (videoklipů): 62,51

Peter, Bjorn & John
Foster the People
MGMT
Owl City
Of Monsters and Men
Naugthy Boy ft. Sam Smith
Timbaland ft. Katy Perry
Wheatus
The Weekenders
Eagle-Eye Cherry
Young Guns
Weezer
Muse
Panic! At the Disco 
Rival Sons

Mějte se krásně.

Bohemistika: Jazykově-stylistická analýza textu

Tak já vám něco povím. V tomhle příspěvku vylíčím svoji situaci nad seminární prací z české stylistiky, která se původně zdála jako super, ale realita byla úplně ale úplně jiná.

Kde to všechno začalo? Vše začalo v předmětu se zkratkou BSNT jako součást výsledné známky. Měli jsme si každý říct, jaký styl budeme rozebírat. Na výběr bylo několik funkčních stylů. Samozřejmě to rozdělení je různé, není to nic jednotného. Nicméně základní rozdělení je víceméně toto: funkční styl: prostěsdělovací, odborný, administrativní, publicistický, rétorický, umělecké literatury.

část studijní literatury
Jaký fčí styl jsem si vybrala já? Publicistický. Je to celkem přirozené. Jednak jsem k publicistice tíhla vždy (no dobře, vždy ne, ale asi od dvanácti let) a taky pracuji v rádiu. V seminárce o rozsahu cca deset až dvacet stránek jsme se měli zabývat rovinou fonetickou, morfologickou, syntaktickou, lexikální, stylistickou. Součastí práce samozřejmě rozebíraný text. Obsah, úvod, závěr, seznam odborné literatury. No a též byla vyzdvihována formální stránka. No zkrátka klasika. Nic šokujícího.

Musím se přiznat, že jsem se na psaní docela těšila (zkrátka ten publicistický styl) a plánovala si začít od prvního týdne školy. Samozřejmě jsem to nedodržela. Začala jsem někdy v květnu (nebo v dubnu?) vybráním textu (komentář), což byl pozitivní krok. A poté, to už bylo skutečně v květnu - jsem měla napsáno, ale nemohu se zbavit dojmu, že jsem s tím začala v dubnu, se snažila začít se samotnou seminární prací. Několikrát jsem si přečetla vytisklý text a podtrhala a zaškrtla a poznačila a sepsala poznámky k jednotlivým slovům či spojením, které mi připadali, že by měli býti zmíněny. No a jak dál? Uplynulo pár dní a já se opět vrátila k práci, ke které jsem se vrátila opravdu nerada, protože jsem nebyla s to se odpíchnout. Zkrátka všechno skončila oním podtrhováním.

MS v hokeji 2015 a seminárka do stylistiky. Asi je vám jasné, jak jsem se soustředila. Nesoustředila.
I přesto, že jsem měla napůjčovaných šest knih a vytisklé sebrané materiály z internetu, nešlo to a nešlo. Nešlo mi zkrátka nic (zkrátka používám nějak často, ne?). Nedokázala jsem všechno dát dohromady, vůbec nevím, proč tomu tak bylo. Nakonec se psaní seminárky protáhlo na měsíc a půl, poněvadž jsem se k analýze vždycky nějak vrátila, třeba po pár dnech. V diáři a kalendáři jsem měla několik týdnů poznačíno 'odevzdat BSNT', bohužel se mi skutečné odevzdání podařilo až před pár dny. Poslední den před odevzdáním byl na jednu stranu příšerným, na druhou stranu už jsem se blížila ke konci a vypadalo to tak, že to vážně druhý den odevzdám. Další den přišel na řadu tisk, sešívačka a odevzdání na sekretariát. Jestli půjdu v úterý na zkoušku? To je ve hvězdách :D

Nicméně. Chtěla bych se ještě zastavit u onoho rozboru. Úvod jsem psala někdy v polovině práce, vymyslela jsem si tam nějaký věci, který mi nakonec dávaly smysl. Rozbor publicistického textu spočíval v sepsání, kam komentář patří (analytický styl), jakou plní fci (ovlivňovací), forma komunikátu (psaná) atd. Takový formalitky na začátek. Dále následovala morfologická rovina. Hm. Co tam napsat? Tak že se v textu nacházejí především spisovné prostředky, frekvence sloves a podstatných jmen je vyrovnaná, časovní a skloňování je cajk, sekundární předložka je v textu jedna... a tak. Syntaktická rovina - klasika věta jednoduchá a souvětí. Jednotlivé rozebrání těchto dvou - jaké slovo hledám? - nevím. Ale co vím je, že se v textu nacházejí snad všechny formy těchto dvou - sakra to slovo!! - No víte jak :D Též se tam objevuje nějaká ta věta zvolací.

Nescafé Cappuccino Irish Cream Flavour. Doporučuji.
Fonetická rovina v psaném textu? No jasný! Jde to. Zvuk můžeme znázornit interpunkčními znaménky (prostě si představte, jak byste přečetli text s dvěma vykřičníky) či jiným typem písma (pokud máte fantazii, tak vám gratuluji). A taky slohově rozlišené varianty. Slovotvorná rovina - tak rozbor, z čeho ono a ono slovo vzniklo, jaký má sufix atd. ne. Přistoupila jsem tedy na hledání deminutiv, univerbizací, multiverbizací a složenin. Objevila se i módní předpona od-.

Na řadu přichází nejbohatší skupina - lexikální rovina. Zní to strašidelně? No...když se do toho člověk dá, tak ne :D Našla jsem tam řadu výrazů expresivních, sportovní terminoloii, hovorových, odkazů, obrazných pojmenování, kontaktových prostředků, ironie, frazémů, aluzí a adjektiv a substantiv v neobvyklém spojení. No vidíte to. Vyjmenovala jsem to všechno. Blíží se stylistická rovina. Nejhorší, protože jsem napsana dvě věty a v záplavě ostatních rozepsaných rovin to působí jako pěst na oko. No posuďte sami. Představte si bohatě popsané stránky a na konci jedné z nich po rozepsané lexikální rovině je rovina stylistická a 'Text je členěn horizontálně a je kohézní. Postup úvahový.' - co si pomyslíte? No raději no koment :D Prostě nepůsobí to hezky :D


Už jsme skoro v cíli. Závěr, říct něco málo o textech publicistických stylů, rozbor analyzovaného textu a můj názor na mluvenou publicistiku (no koukněte na nějakou televizní debatu, tam toho je!) Seznam odborné literatury zahrnuje veškerou četbu kapitol, které mi pomohly 'zdárně' dokončit tuto ďábelskou povinnost. Fakt jsem zvědavá na názor vyučující. Čekám negativní hodnocení. Ale třeba to nebude tak zlý :D

V tomto článku jsem použila české výrazy a latinské ekvivalenty, což není moc chytrý. Bylo by dobrý zvolit si jen jedno. Omlouvám se a třeba v příštím příspěvku.

Den před odevzdáním. Místo mailu si představte Word.
Mějte se krásně.

úterý 16. června 2015

Bohemistika: Ludvík Vaculík a Josef Topol

Během čtrnácti dnů zemřeli dva čeští literáti.

Prvním z nich je Ludvík Vaculík. Ludvík Vaculík (dále jen Vaculík) se narodil 23. července 1926 v Brumově  a skonal 6. června t.r. v Dobřichovicích. Vaculík byl český prozaik a publicista. Autor manifestu Dva tisíce slov (1968) a zakladatel významné samizdatové Edice Petlice (zal. 1972). 


V 60. letech redaktor rozhlasu a Literárních novin, za tzv. normalizace 1969-89 jeden z vůdčích představitelů nezávislé literatury, potlačované totalitní mocí.
Románem Sekyra (1966), v němž konfrontoval kritické postoje vypravěčovy se zarputilou komunistickou angažovaností jeho otce, předznamenal obrodné hnutí "pražského jara" 1968. V jeho průběhu vyvolal obrovský ohlas manifestem Dva tisíce slov, který spolu s ním podepsaly významné osobnosti našeho kulturního života a sto dvacet tisíc dalších občanů a v němž podával i praktický návod, jak přejít od diktatury jedné strany k demokracii. 
Když byla po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 postupně umlčena valná část české literatury, založil samizdatovou Edici Petlice, v níž pak vycházela díla zakázaných autorů. Jako první svazek v ní vyšla jeho vlastní hororová próza Morčata (1973, 1991), která si na modelovém příkladu zvířátek bezpečných jen v kleci klade otázku možností a mezí lidské svobody.
Další Vaculíkova próza, Český snář (Toronto 1983, 1990), dává nahlédnout do života českého disentu (kulturní opozice proti vládnoucímu režimu), zejména pak do úvah autora, který se vzpouzí proti omezující roli bojovníka a hrdiny, a zároveň bez velkých gest nese svůj úděl jako příkaz svědomí. Bezohledná upřímnost k sobě i jiným se ze sféry především společenské přenesla i do roviny povýtce intimní v dalších knihách Jak se dělá chlapec (1993) a Loučení k panně (2002).
Autorovy brilantní fejetony, v nichž nově navázal na tradici Nerudovu a Čapkovu, vyšly v souborech Jaro je tady, Srpnový rok, Stará dáma se baví (vše 1990), Nad jezerem škaredě hrát (1996) a Poslední slovo (2002).
Zápisky a dopisy z dětství a mládí obsahují Knihy indiánská, Kniha dělnická a Kniha studentská, vydané společně pod názvem Milí spolužáci! (1995), a Nepaměti (1998).



Druhý zmiňovaný je Josef Topol. Josef Topol (dále jen Topol) se narodil 1. dubna 1935 v Poříčí nad Sázavou a zemřel 15. června t.r. Topol byl dramatikem, básníkem a překladatelem.



Topolovy dramatické texty patří k pilířům současného českého divadla. Jsou společenským podobenstvím a vynikají mimořádnou obrazností. Sám autor říkal, že mu bylo inspirací výtvarné umění, architektura i hudba.
Do divadelního světa vstoupil jako dvacetiletý básnickým dramatem Půlnoční vítr (1955), které mu ve svém divadle uvedl E. F. Burian. Proslavil se zejména svými hrami z 60. let, mimo jiné podobenstvím z kolektivizovaného venkova Konec masopustu (1962) či existenciální Kočkou na kolejích (1964), kterou zahajovalo Divadlo za branou.
Pro pražskou scénu, již založil v roce 1965 s dramaturgem Karlem Krausem a režisérem Otomarem Krejčou, napsal mimo jiné i hry Slavík k večeři (1965) a Hodina lásky (1966). V roce 1972 režim zakázal premiéru jeho hry Dvě noci s dívkou (1968-70) a divadlo zrušil (1972). Po podpisu Charty 77 upadl Josef Topol definitivně v nemilost. Publikovat mohl jen v samizdatu či pod cizím jménem.
Na divadelní scénu se vrátil těsně před revolucí vinohradskou inscenací hry Hlasy ptáků (1988), která se stala jeho poslední divadelní hrou. V 90. letech měly premiéru jeho starší hry Sbohem, Sokrate! (1976) a Stěhování duší (1986).  
V roce 1997 vyšla Topolova básnická tvorba v souborném vydání s názvem Básně. Loni vydalo nakladatelství Torst jeho eseje, úvahy o divadle, umění a fotografii, vzpomínky a rozhovory v souboru O čem básník ví 


Zdroj:
Karpatský, Dušan. Labyrint literatury. Praha: Albatros, 2008.
< http://www.slovnikceskeliteratury.cz >

Mějte se krásně.