Kráásný slunečný den vám všem! Opět vás zdravím a
něco vám řeknu. Chtěla jsem sepsat nějaké základní kulturně-literární a
politické pozadí z druhé poloviny minulého století v historii našich
dějin. Nakonec jsem to nestíhala, což mne mrzí, ale pokud byste o to měli
zájem, tak určitě něco sepíšu.
Ale teď zpátky. Víte, já si
hrozně moc ráda povídám o muzice. Je to něco, co zažívám v teprve
posledních asi dvou letech a je to príma. A dnes jsem byla na zkoušce
z české literatury druhé poloviny dvacátého století. Druhý termín. Na
prvním jsem měla TOTÁLNÍ výpadek, a to teda musím podotknout, že první otázka
byla dobrá, druhá nic moc, ale stejně aspoň jedna dobrá věc. Prostě jsem
vysvětlila, že nejsem s to říct něco uceleného, co by za něco stálo. Ale
musela jsem, prostě musela, vyučujícímu povědět, že jeho přednášky byly
z literatury z češtiny nejlepší. Dával do toho něco osobního a nebylo
to tak, že přijdu, něco dovykládám ze skript a odejdu. Ano, člověk si musel pak
učivo podle otázek vyhledávat, ale Stejně. A taky je to rocker, metalista a ti
přece drží při sobě.
Ale víte co? Ten výpadek jsem asi
musela mít. Něco zkrátka mělo za úkol způsobit, abych tuto zkoušku vykonala
ještě jednou. A víte co podruhý? Já jsem ráda.
Proč?
To vám Hned povím. Jde o to. Snažila jsem se učit, abych to
zvládla, a občas mi to teda moc nešlo :D Ale zjistila jsem, že u každé otázky
se dá říct ta kulturní a literární a politická situace tak,že to člověku pomůže
a on se třeba potom líp zorientuje dál. Přišla jsem, dal mi otázky, který jsem
teda Fakt nechtěla, ale musím říct, že jsem to vzala po svým.
Tak u první – Komparace poetik básníků 60. let – ehm. Tak jo. Začala jsem sepisovat, jaká literatura se musela/ nesměla psát. Únorový převrat, akce pracující literatury, budovatelská próza, historické romány, agitační poezie, Květen, uvolnění, psychologické vykreslení, debutanti, znovu oficiální vydávání některých spisovatelů a tak dále a tak dále. Přihodila jsem výbor Půjdeme do Mů od I. Wernische.
Druhá otázka – Exilová literatura od r. 1948 do konce 80. let. Ne Ne Ne. Tuto otázku jsem si nepřipravovala, neboť slečna přede mnou už odcházela a vzhledem k tomu, že se mi pan profesor zdál nervózní – říkám, druhou nemám, ale určitě to zkusím takhle bez přípravy. A ono to vyšlo :D Musím teda říct, že ten čas na ‚potítku‘ je fakt užitečnej, člověk totiž pak aspoň neříká ‚ehh‘ za každým slovem, protože si potřebuje rychle na něco vzpomenout. Nicméně základní faktografii jsem byla schopná dát dohromady. A opět jsem přihodila knihu – opět sbírka poezie Stará bydliště od Ivana Blatného.
K Blatnému jsem přihodila svůj názor, za kterým si
stojím a se kterým možná někteří budete souhlasit. Je škoda, že o některých
autorech se člověk na základní nebo střední škole nedozví. Základku chápu, ale
střední. Tam se to liší učitel od učitele. Ale stejně. Vždyť je tolik autorů,
kteří si zaslouží mnohem více prostoru, anebo alespoň nějaký.
Načež on reagoval dotazem, kolik mé vyučující bylo. Řekla
jsem, že asi tak 35. Jeho odpovědí bylo, že někteří starší vyučující o něm
nemluví, protože byl zakázaným. Na obranu mé úžasné vyučující ze střední (měla
jsem ji od druhého ročníku do čtvrtého) jsem zmínila, že naopak povídala o Janu
Zahradníčkovi, navíc její rodina znala někoho z jeho rodiny, což je super.
Jen si to představte, znáte někoho, kdo zná nějakého literáta anebo někoho, kdo
toho literáta zná. Kor někoho s jeho osudem.
Takže se naše konverzace vyvíjela tímto směrem. Já se
zmínila, že plánuji jet na místa spjata s literáty, kteří měli co dočinění
s Třebíčí nebo Třebíčskem. On prý rád hřbitovy. S čímž se ztotožňuji.
Ale to byla odbočka. Výsledek mého mluvení ohledně přidělených otázek bylo velmi dobře.
Při předávání indexu jsem si ale nemohla pomoct a MUSELA
jsem se zeptat: „A byl jste na Judas Priest v pátek?“ S výrazem
lítosti, ale zároveň radosti (lítost – nebyl tam, radost – už zná někoho, kdo
tam byl) se na mě podíval a řekl, abych o tom povídala a ať se posadím. Tak já
začnu. „Když vynechám zaměstnance O2 Arény…“ – následuje přerušení – „To mě
zajímá,“ Takže jsem líčila peripetie a ponížení, které se mi tam večer 26.
června dostalo. On prý jezdí do zahraničí, a tam to tak dramaticky neprobíhá.
Já mohu porovnat pouze situaci u nás – v klubech a arénách vás
prohledávají či se alespoň dívají do tašky, ale to, co jsem zažila v O2
Aréně = hrůza děs. Měli by se zamyslet nad tím, že na koncerty chodí daleko míň
hrubiánů než na hokej. Ale to jsem odbočila. Samozřejmě jsem zmínil předkapelu
FFDP a samotné Judase, že to bylo super. Hráli téměř dvě hodiny a
z playlistu – příliš se v něm nevyznám jako táta – ale měli asi dvě
nový písně, a pak hlavně starší tvorbu. Nicméně Judas Priest přijedou 12. 12.
t.r. do Brna, takže není problém si zážitek zopakovat.
A už to začalo. Juch, mluvíme o muzice, kterou máme rádi!
Krom těch koncertů, arén a kontrol, koncert, kde byl on, o
legendách, jsme se bavili i o tom, kam plánujeme jet. Tak on neví, ale za mě –
já určo nevynechám koncert americké hard rockové kapely Halestorm, kteří sem
v srpnu zavítají. A víte, co vyučující na to? Zadal youtube a vyhledal si
je tam, že si je poslechne. No rozhodně je doporučuji. Zpěvačka má úžasný hlas
a teď vydali třetí studiovku, která je taky dobrá.
Takže by mě zajímal jeho názor na tuto mladou formaci.
Taky jsem se musela zeptat na otázku, kterou mi vlastně
přihrál on. Povídali jsme si totiž o tom, že jsem též byla na Saxonech a Skid
Row, kdy jsem vyhrála dva lístky v již zaniklé televizní soutěži. Měli
jste vidět jeho výraz! :D Ten výraz, když jsem řekla, že jsem tam též byla jsem
měla přesně, když se v jedné přednášce zmínil on, že tam byl :D
Bezkonkurenční.
Takže vykládal, že poslouchá kapely tohoto typu. A moje otázka? O víkendu jsem se totiž ptala táta, kde poslouchal ony kapely. Například Judas Priest poslouchá od svých asi patnácti let. Tak kde poslouchal nejen je, ale i další rockový a metalový skupiny této generace? Vtipná historka. Koupil si tranzistorák a chodil k jedné skále chytat signál nějaké maďarské rozhlasové stanice :D Takže dotaz směřovaný vyučujícímu, když se zmínil o poslechu těchto kapel? „Kde jste tyto kapely poslouchal?“ a přihodila jsem historku o tátovi. A on, že jezdil na různé srazy, kde si vyměňovali elpíčka. Je super když má člověk někoho, s kým může tohle vyvádět, že? (Asi to sem nepatří, ale musím se podělit – mám pozdravovat tátu rockera, metalistu. Už se stalo a měl radost, hihi.)
Tak uvidíme, jestli se opravdu na nějakém koncertě potkáme.
Bylo by to fajn.
Diskuze o muzice s lidma, kteří jsou zkrátka na stejné
či alespoň podobné vlně muziky jako vy, je prostě nej.
Mějte se krásně.
-š
Žádné komentáře:
Okomentovat