neděle 27. března 2022

Koncert: PLACEBO - NEVER LET ME GO: INTIMATE ALBUM RELEASE SHOW, Berlín

Ahoj!


Dneska bych se chtěla rozepsat o jedné krásné události, která se objevila dva týdny zpátky, konkrétně ve čtvrtek 10. března, minulý týden, shodou okolností též ve čtvrtek, 17. března začala nabírat reálných obrysů, no a teď v pátek 25. března se zhmotnila ve skutečnost!


Můj první koncert kapely PLACEBO! 



A nebylo to jediné poprvé! Poprvé v Berlíně, vlastně poprvé v celém Německu, poprvé na koncertě v zahraničí a poprvé na přespávacím výletě s nej kamarádem :-D Takže bylo jasné, že bude sranda. Ale největší vtip je stejně asi to, že o týden později pojedu do Berlína znovu, tentokrát s nej kamarádkou :-D No nemám se to skvěle? 


Jak to vlastně začalo…


Začalo to jedním statusem. Všimla jsem, že Placebo na svém Facebooku zveřejnili informace o speciální sérii koncertů, nu a jeden z nich se konal v Berlíně. V den, kdy jsem měla volno v práci. Brala jsem to jako znamení :-D Ale hlavně - pár dnů před tímto jsem byla naprosto spontánně v kině na filmu, na který bych nešla (Batman), a bylo to tak super, že jsem si řekla, že bych měla dělat spontánních věcí víc! Tak jsem hned napsala nejlepšímu kamarádovi a v podstatě jsme se domluvili, že pojedeme :-D U něho by mě překvapilo, kdyby nejel, šok byl u mě - já, která sice chtěla, ale ještě nebyla v zahraničí na koncertě). 


A tak jsem se začala těšit! Sice jsem neměla v ruce vstupenku, ale i tak jsem byla nadšená, a možná jsem i vnitřně věřila, že to vyjde! :-D Měla jsem z toho takovou radost, že jsem se o tom zmínila i na sezení u mého psychologa, který dle svých slov viděl moji radost i přes respirátor.


Ale zpátky k lístkům!


Abyste mohli vstupenku ukořistit, museli jste mít unikátní kód, který se vám vygeneroval na oficiálních stránkách kapely po zaregistrování na jednom odkazu. Když jste ho dostali, krok č. 1 splněn.


Týden uplynul jako voda a nastal 17. březen aneb krok č. 2. V 10:00 se otevřel německý Ticketmaster a my s kamarádem celý nažhavený, každý u svého PC, a čekali, co bude. Oběma se nám otevřel prostor na koupi lístků, kamarád byl nakonec rychlejší, a tak jsme se mohli začít radovat! Vážně máme lupeny na koncert Placebo? ANO!! Ten den jsme dali sraz, zašli do kina (Nejhorší člověk na světě) a pak zapluli do Starbucksu na kofí a začali jednat - kamarád zarezervoval jízdenky na bus a ubytování.



Placebo - speciální série exkluzivních koncertů


Moje nadšenost nebyla způsobena jen tím, že naživo uvidím a uslyším své idoly, ale především - při JAKÉ PŘÍLEŽITOSTI! Placebo si pro své fanoušky nachystali sérii exkluzivních a komorních koncertů u příležitosti vydání zbrusu nové desky Never Let Me Go. Mezi 23. a 31. březnem se představí v pěti evropských městech - v Paříži, Berlíně, Amsterdamu, Bruselu a Londýně. Po letech vystoupí v intimních prostorách a nabídnou fanouškům první živé provedení písní z nového alba.


Sice jsem byla trochu rozpačitá ze zákazu mobilů atd., protože jsem si pokládala otázku, jak to chtějí zajistit, a za druhé trochu smutná z toho, že si nebudu moct udělat fotku na památku a na vyvolání. O tomto zákazu bude ještě řeč.


Příležitost poslechnout si novou hudbu měli jako první návštěvníci pařížského koncertu. JENŽE. Sice si tito fanoušci poslechli devět skladeb z nejnovějšího alba - z oněch devíti písní byly čtyři již vydané singly, takže defacto pět písní, které ještě nikdo předtím neslyšel - nové album populárního dua vyšlo “až” o dva dny později, tedy 25. března nad ránem - v Británii o půlnoci, u nás v Česku v jednu hodinu ráno. Jelikož jsme se s kamarádem zúčastnili berlínského koncertu, který proběhl právě v pátek 25. března, měli jsme šanci si novou desku párkrát poslechnout.


Já se probudila v 05:50 a přiznám se na rovinu, že jako první věc, kterou jsem udělala, vzala mobil do ruky a hned najela na Spotify a když jsem viděla přidané nové album, moje reakce byla: WOW, TO SI HNED MUSÍM PUSTIT!


Jo! A páni.. wow.. Na první dobrou jsem si do svého playlistu, který mám veřejně přístupný tady, hned přidala šest skladeb ze třinácti! A to nepočítám předchozí dva vydané singly, které jsem si tam taky doplnila. Než jsem odjela na nádraží, album jsem si stihla poslechnout hned dvakrát. A tím, že jsem si den předtím (po koncertě Easy Life :-D) založila na popud kamaráda Spotify Premium, jsme mohli poslouchat společně (a ano, prémiový účet si nechám, je to fakt super věcička! :-D)


Show BEZ TELEFONŮ


Kromě toho, že byly koncerty v malých prostorech (například v berlínském Metropolu pro cca tisíc lidí), byly taky kompletně bez telefonů, fotoaparátů, tabletů, chytrých hodinek a dalších nahrávacích zařízení! Záměr kapely bylo prostě a jednoduše UŽÍT SI KONCERT VŠICHNI SPOLU A PŘÍTOMNI V DANÉM OKAMŽIKU. Při vstupu do budovy jste tedy museli odevzdat mobily a další věci, jako jsou třeba i hodinky - v mém případě na otázku, jestli mám nějaké smart watch, automaticky jsem vypálila Garminy, no, můj Garmin vívoActive 3, který neumí nahrávat zvuk, natož obraz, ale v pohodě :-D K tomu se ale ještě dostanu.


Nervy předem


Než se pustím do začátku naší cesty, zmíním pár nervy drásajících chvil. Nějak mi nedalo, že můžu cestovat do jiné země pouze a jen s očkováním, resp. jít do kluby "jen tak". Měla jsem takový divný pocit. A tak jsem v úterý 22. března odpoledne pátrala a zjistila, že při vstupu musíte ukázat nejen certifikát o očkování či prodělání nemoci, ale i NEGATIVNÍ TEST! No… dobrý.


Okamžitě jsem to řešila s kamarádem, který tomu jako kdyby nechtěl uvěřit, což se nedivím, ale bohužel mu tuto informaci potvrdili i v samotné Metropoli (klub, kde se koncert konal). PCR ne starší jak 48 hodin nebo antigen ne starší jak 24 hodin. Jak s tím naložit? Kdy jít? A kam? Bylo to jedno velký martýrium! V úterý večer jsem byla vystresovaná. Ale jelikož kamarádovi z Metropole řekli, že v Berlíně jsou testy na každém rohu a zdarma, měla jsem v záloze připravený plán testování přímo v Berlíně. Takže jsem si ve středu vyhledala a vypsala dvě testovací místa, kam bychom případně mohli zajít. To ale naštěstí nebylo třeba!


Nakonec jsme si řekli, že místo středy večer půjdeme na testy ve čtvrtek ráno. Ráno jsem vyrazila z kanceláře a za chvilku už bylo hotovo. Sestra mi po odebrání vzorku řekla, že by mi výsledek měl přijít odpoledne. A taky přišel! Přiznám se, že jsem byla při otevírání souboru krapet nervózní, i když jsem prostě věděla, že covid-19 nemám! A taky neměla! :-D Nic tedy nebránilo cestě.


Cesta autobusem


Cesta autobusem byla taky taková… zajímavá :-D S kamarádem jsme měli sraz na Florenci kolem půl deváté, v 09:10 odjížděl FlixBus přes Drážďany do Berlína. Neměli jsme místenky, ale řidič říkal, že kde jsou zelené štítky, tam je volno. No a kdo dřív přijde, ten dřív bere, takže tě nikdo nemůže vyhodit :-D Najednou se v autobuse zjevil chlapík, cca třicet let, který měl sedět na sedadlech, které jsme zrovna obsadili. Ale v pohodě, nedělal problémy, naopak, byl stejně zmaten jako my dva :-D No a pak se s námi během těch čtyř a půl hodin snažil několikrát navázat rozhovor :-D Tak trochu marně. Nezlobte se na mě, ale když vám cizí člověk zničehožnic řekne, že právě zjistil, že v Německu chtějí při vstupu prakticky kamkoliv potvrzení o tom, že nejste infekční, ale vy zrovna nemáte test, tak jste zfalšoval datum - co mu na to máte jako odpovědět?! :-D 


Příští zastávka: Berlin Südkreuz!


4,5 hoďky utekly jako voda (až jsem si říkala - vážně to bylo skoro pět hodin?! :-D) a my se ocitli na nádraží Berlin Südkreuz. Autobus číslo 204, který nás během dvaceti minut měl odvézt k hotelu, jsme hledali asi půl hodiny, a přitom jsme měli zastávku přímo před nosem! :-D Já jsem si teda říkala, jestli nástupní zastávka nebude před nádražím, když tam jsou i výstupní, ale veškerou navigaci jsem přenechala na kamarádovi, který se dokonce ptal na cestu i jednoho takového tejpka, kterému těsně předtím, než na něj promluvil, z rukou vypadl dosti podezřelý balíček! :-D Vypadalo to na trávu nebo něco podobného. Týpek nevěděl, tak jsme šli hledat dál, nakonec se zeptali na informacích, které nás poslali přesně tam, kde nás vyhazoval FlixBus. Takže pokud někdy pojedete na nádraží Berlin Südkreuz a budete potřebovat jet autobusem do centra - zastávky jsou přímo před nádražní budovou! :-D


Chill před koncertem


Dojeli jsme do hotelu. A to byla naše první a zároveň poslední cesta MHD :-D Nějakých 22 min za 3 eura :-D Jinak jsme k dopravování používali nohy :-) Což bylo super - ráda chodím a ještě radši nastavuji na Garminech chůzi a pak se kochám kilometry, počty kroků a samozřejmě mapkou :-D Na hotelu jsme pobyli asi tři hodiny a pak vyrazili na koncert! Kamarád teda dostal hlad, takže jsme ještě hledali něco k snědku a já začala být brzy nervózní.


Cesta k Metropoli




Procházka k Metropoli se ze začátku jevila fajn, ale pak jsem začala být trochu nervózní a teda moje nervozita dosáhla velice vysokého stupně, když jsem spatřila dvě dlouhé fronty, tak dlouhé, až se táhly za roh. Hm, super! To se budeme mačkat někde vzadu a já, ač podpatky, nic neuvidím :-( Sice jsem věděla, že klub má kapacitu cca 1000 lidí, ale ty davy venku - hlav mi přišlo víc jak tisíc. Ale jelikož jsme nepřišli poslední a fronta se dost tvořila i za námi, můžu k tomu říct jen to, že se opět potvrdil můj špatný odhad. Asi dvacet minut jsem nebyla komunikativní a byla naštvaná sama na sebe, že jsem nás nevytáhla dřív, ale naštěstí mě to brzy přešlo a já byla v pohodě.


Nejspíš jsem byla nervóza i kvůli tomu, že jsem Placebo nikdy neviděla a neslyšela, a chtěla mít tak super výhled. Takže na dalších koncertech, ať v Praze nebo Lipsku či Vídni, myslím - a teda doufám - že nebudu vyšilovat a že si vzpomenu, že se mám uklidnit, protože fajn místo se najde téměř vždy.


Pouštět do sálu se mělo v 19:00, to pak pořadatelé zcela nepochopitelně posunuli na 20:00, přičemž koncert měl začít ve 21:00. Nezlobte se na mě, ale pokud musíte ukazovat 1) vstupenku, 2) certifikát o očkování či prodělání nemoci, 3) negativní test a venku vám stojí několik stovek lidí, tak si snad pohlídáte, aby šlo všechno hladce a včas. No, já jsem jen doufala, aby kapela nezačala hrát dřív :-D To se samozřejmě nestalo - na scénu nastoupili ve 22:00. To by odpovídalo, protože hráli sedmnáct písní, cca hodinu a půl, pak ještě tlačenice u merche a hodinky na chůzi jsem zapínala krátce po půlnoci. 


Kontrole lupenů a certifikátů jsem ukázala všechny potřebné dokumenty a u vstupu si mě odchytla holčina, která se mě zeptala na mobil a pak i chytré hodinky. Obojí jsem narvala do pouzdra od firmy yondr. Chytrá to věcička. Měla by se používat ve školách :-D Potom ještě jedna kontrola od vysmátého sekuriťáka, který mi oznámil, že mám moc velkou kabelku a že ji musím nechat v šatně. Šli jsme do šatny, za kterou se samozřejmě platilo pouze hotově, cash jsem naštěstí měla (proměnila jsem si nějakých 508 Kč - tedy 20 euro). Takže já jsem do sálu odcházela - bez kabelky, bez mobilu, bez hodinek, s jedním kapesníkem v džínách a jedním eurem, které mi v šatně vrátili na pět euro. Jo ještě jsem měla papírovou desetieurovku, do níž jsem zabalila papírek od šatny a poté požádala kamaráda, jestli by mi to mohl schovat u sebe v peněžence. Nakonec za to nakoupil dvě pivka (moc dobrá!) - jedno za čtyři eura + záloha euro na každý kelímek. Ke kelímkům dali žetony, které se pak spolu se sklínkou vraceli. Samozřejmě máme jak žetony, tak sklínky :-D Tedy přesněji řečeno já a kamarád žetony a dvě sklínky jen já, protože kamarád nakonec nechtěl :-D Takže fajn suvenýry :-)) Kelímky budu používat normálně a žeton si pak nalepím do knihy vzpomínek 2022. 



Už se to blíží…


Vstoupili jsme do sálu - wow. Prostor vážně pěkný, skutečně intimní, jako dělaný pro takový typ akce. Měli jsme i celkem pěkná místa. Já, i když na podpatcích, jsem se občas bála, že si přede mě šoupne někdo vyšší. Jako naštěstí nestoupnuli, i když se k tomu chystali. Ale i když stojíte na fajn místě, pokud nejste třeba na balkoně u zábradlí nebo nejste opřený o sloup, stejně se chtě nechtě posunete. Já jsem taky na konci koncertu stála krapet vedle než původně. Hnulo se to i vepředu, takže občas jsem neměla tak super výhled, ale naštěstí to nebylo nic hrozného :-)


3…2…1… PLACEBO!


Náhle zhasla světla.

Na pódium za zvuku prvních tónů písně Forever Chemicals vstoupili pánové Stefan Olsdal a Brian Molko! :-) Oba v tmavém oblečení, Brian se svým sestřihem polodlouhých vlasů, knírkem, který se v dálce ztratil, a v černých brýlích.

Následoval nadšený potlesk, jekot a entuziasmus naprosto všech fanoušků v sále :-) 

Krásně euforický pocit, že konečně vidíme a slyšíme idoly, které jsme buď nikdy neviděli (můj případ)/ anebo dlouho neviděli (případ mého kamaráda).

Wow.

A ještě jednou. Wow.


Zalil mě pocit nepřekonatelného štěstí, který byl umocněn zvědavostí nejen na samotné duo Placebo, ale i na setlist, protože ani já, ani kamarád jsme nechtěli vědět, co hráli v Paříži. Když už je tento koncert tak speciální, proč si ho “překazit” tím, že budeme vědět, co přesně bude následovat za písně. Raději mít takové to překvapení, co asi zahrají dál :-)


Po první písni FOREVER CHEMICALS, která je shodou okolností i první na seznamu písní nového alba Never Let Me Go (2022), následovala další novinka z této desky, která byla vydána jako ústřední vlaštovka a předzvěst nového počinu v září 2021 - BEAUTIFUL JAMES, kterou jsem si oblíbila hned při prvním poslechu. Následovala skladba, kterou jsem bohužel nepoznala - SCENE OF THE CRIME z předchozího alba Loud Like Love (2013). Placebo pokračovali novinkami - HUGZ, která se mi moc líbí, a singlem HAPPY BIRTHDAY IN THE SKY, který mě moc nechytl, ale třeba mu přijdu na chuť. Vyšel na začátku března jako poslední singl před vydáním desky. Poté zabrousili do roku 2009, kdy vydali osmou studiovku (a mé velice velice velice oblíbené album) Battle for the Sun a vytáhli moc pěknou skladbu SPEAK IN TONGUES. Pokračovali singlem SURROUNDED BY SPIES, pětiminutovou skladbou z nového alba. Hned nato začala hrát píseň BLIND z desky Meds (2006) a já doteď nechápu, že jsem tuto skladbu hned nerozpoznala. Následovala bezvadná novinka SAD WHITE REGGAE, která mě dala do toho správného pohybu a začala jsem se víc hýbat. Placebo poté sáhli po studiovce Sleeping with Ghosts z roku 2003, odkud vybrali skladbu PROTECT ME FROM WHAT I WANT (líbí se mi i její francouzská verze Protège Moi, která je k poslechnu na Sleeping With Ghosts: B-Sides (2016) a kompilačce A Place for Us to Dream (2016)). Následovala jedna z mých nejoblíbenějších písní z nového cedla TRY BETTER NEXT TIME, vyšla v lednu jako samostatný singl. Pak opět zahráli něco staršího, singl FOR WHAT IT’S WORTH z Battle for the Sun, pokračovali singlem TOO MANY FRIENDS (deska Loud Like Love), což je pro mě velice zásadní skladba, protože díky ní jsem se do nich zamilovala. Koncert se chýlil ke konci a Placebo zahráli (zdánlivě) poslední dvě skladby. Obě dvě novinky. A obě písně, které mě spolu s ještě jednou, zaujaly z celého alba nejméně :-D Jednalo se o skladby WENT MISSING a FIX YOURSELF. Potom Placebo odešli z pódia, ale bylo jasné, že ještě není konec :-) Kapela přihodila do placu dva přídavky - POST BLUE z Meds a rozloučili se coverem RUNNING UP THAT HILL, písní, jež pochází z repertoáru britské zpěvačky Kate Bush. 


Placebo tedy sestavili playlist z posledních pěti alb (2003-2022), repertoár z let 1996 až 2000, období, kdy nahráli první tři desky, zůstal bez povšimnutí. Což je na jednu stranu škoda, protože jejich ranou tvorbu též miluji, ale na druhou stranu se nedivím, že nic z tohoto období nezahráli.


Jsem zvědavá na jejich nadcházející tour - osobně si myslím, že setlist malinko změní, protože když už tato série pěti koncertů byla speciální, proč nesestavit i speciální playlist? :-D Ale uvidíme. Evropská odnož začíná v říjnu.



Celý playlist ještě jednou a pokupě zde na setlist.fm.

A pokud byste si písně chtěli pustit, můžete zamířit na mé Spotify, kde jsem vytvořila playlist PLACEBO: Intimate Release Show 2022, popis March 2022 (Berlin)


Jelikož byl na celé akci přísný zákaz focení a natáčení, nemám žádnou materiální vzpomínku. Vše je jen v mé hlavě. Ale! Všimla jsem si profesionálního fotografa (chlapík se zrcadlovkou na balkoně), tak nějak doufám, že fotky na vyvolání, i když ne ode mě, přece jen budu mít. Vůbec nevím, kdo to byl. Někdo od pressu? Fotograf kapely? Fotograf, kterého najali pořadatelé? Samé otázky! Ale říkám si, že by se třeba nějaké fotky mohli přece jen objevit, ale pátrat budu až po londýnském koncertu. No jsem zvědavá. Bylo by fajn mít aspoň jednu fotku :-)


Ještě bych chtěla zmínit, že ani Brian, ani Stefan nemluvili. Jakože vůbec. Ani slůvko. Doslova ani to “ň”. Na druhou stranu zase komunikovali non-verbálně, a to se taky počítá. Takže mně osobně nevadilo, že nic neřekli, já viděla gesta rukou atd. a za to jsem ráda. Někdy jsem musela natahovat krk, abych viděla Briana (měří necelých 170 cm), Stefana nemusela - ten má skoro dva metry :-D Ten se na pódiu (ani v davu) neztratí :-) 


Koncert skončil a my všichni fanoušci v sále hurónsky tleskali. Byl to skutečně magický zážitek! 


Bitka u merche


Salva lidí se vyvalila ven ze sálu. Někteří mířili k nápojům, jiní do šatny, někdo úplně pryč a někdo, jako třeba my, ke stánku k merchi. A tam začal boj! :-D Nazvala jsem ho Bitkou u merche :-D V jednu chvíli jsem dokonce uvažovala o tom, že odejdu a vrátím se později, ale začala jsem být paranoidní - přece kvůli tomu nepřijdu o úlovek! :-D Bylo to bláznivé, ale hlavní je, že jsem neodešla s prázdnou! Ukořistila jsem moc krásné tričko, které jsem hned druhý den začala hrdě nosit :-) 





Když jsme získali věci zpátky, udělali jsme nějaké fotečky a zamířili do hotelu. Čekala nás víc jak dvoukilometrová štreka, což je nic, ale mně tak ukrutně bolely nohy!!! Takže to jinak než těžkou štrekou nazvat nemohu :-D A to jsem prosím pěkně na botky s vysokým podpatkem zvyklá, mluvím tedy konkrétně o botách, které poslední léta nosím prakticky jen na koncerty, protože prostě podpatky! Nejsem sice skřet, ale hodně lidí je vyšších. V botách jsem měla navíc gelové polštářky, ale stejně to nepomohlo. Takže když jsem zula boty, to byla úleva! 


Na hotelu jsme ještě poslouchali písně a vyprávěli si zážitky z koncertu :-) A pak už šli spát…


Odjezd domů


V sobotu 26. března jsme procházkou vyrazili k nádraží Berlin Südkreuz. Po cestě jsme se stavili na jídle a to je asi tak všechno. Můj pocit z Berlína? Nevím, proč je to pro tolik lidí wow metropole :-D Je dost dobře možné, že změním názor, jak jsem na začátku vzpomínala, do Berlína se chystám v sobotu 2. dubna, to bude chození po památkách (doufám bez deště!) Ale jinak takhle na první pohled - Berlín - úplně normální město, jako kdybyste se procházeli někde v Brně nebo Praze. Nuda šeď a rekonstrukce. I když některé budovy měly zajímavé fasády, to zasejc jo :-D







Při zpáteční cestě jsem si asi dvacátém poslechu písně The Prodigal (Never Let Me Go, 2022) uvědomila, že právě tahle skladba je to, na co jsem čekala. Ano, již jsem si ji zapsala do závěti jako píseň, kterou bych si přála nechat zahrát na pohřbu, snad se mi to jednou splní...


Mějte se hezky! -š



středa 23. března 2022

LITERATURA: Natálie KOCÁBOVÁ - NEPATRNĚ SMUTNÁ ŽENA (2019)

Ahoj!

Dneska bych vám chtěla něco málo popovídat o knize NEPATRNĚ SMUTNÁ ŽENA, která vyšla v roce 2019, a za kterou stojí NATÁLIE KOCÁBOVÁ. Po téhle knížce jsem stáhla z jednoho prostého důvodu - není to tak dávno, co jsem od Natálie četla poezii SLYŠÍŠ ME? (2002), moje poznámky si můžete přečíst tady. Její básnická tvorba mě nijak nezasáhla, a tak jsem si řekla, že bych si mohla přečíst prózu a porovnat.

Kniha Nepatrně smutná žena je sbírka esejí či chcete-li fejetonů, kterými autorka přes dva roky přispívala do dámského časopisu Elle. Sice to není taková ta řekněme “čistá próza”, ale jasné je, že to není poezie :-D

Musím říct, že mě tato sbírka příběhů zaujala. Odlehčená literatura, u níž nepřemýšlíte, pobavíte se, a dokonce se dozvíte i něco z Natáliina života, její pracovní i osobní stránky. A právě to nahlédnutí za oponu mě zaujalo nejvíc! Některé příběhy mě zaujaly tak, že jsem si po dočtení knihy vyhledala informace, fotky a tak dále, o kterých autorka psala. 

V neposlední řadě bych chtěla zmínit fyzickou stránku knihy. Krásné ilustrace od výtvarnice, která si říká MYOKARD, hezkou vazbu a papír.

Tuto knihu bych doporučila lidem, kteří hledají odpočinkovou literaturu nebo nenáročnou knížku na cestování vlakem, autobusem nebo klidně i kratší vzdálenost tramvají. Hodíte do batohu nebo kabelky a jdete. Dálepak lidem, spíš ženám, které jsou matky, single matky, nebo ještě nejsou matky, s fajn vztahy i nepovedenými vztahy nebo lidem, které zajímá osobní nebo pracovní život celebrit - uvidí, že celebrity taky musí pracovat, musí bojovat s každodenními trably, ale zároveň si užívat život, zkrátka i slavní lidé jsou lidé jako my všichni ostatní a vážně si nežijí na růžovém obláčku.

Mějte se hezky!

DRAMA: František HRUBÍN - KRÁSKA A ZVÍŘE (1972)

Ahoj!

Nedávno jsem dočetla divadelní hru KRÁSKA A ZVÍŘE (1972) FRANTIŠKA HRUBÍNA! Chtěla bych se tak podělit o své dojmy. 

Je to moje teprve druhé Hrubínovo dílko, tím prvním byla Romance pro křídlovku. Docela ostuda na  bohemistku :-D Ale co už. A ještě když vám řeknu, jak jsem se ke knize dostala! :-D Před víc jak měsícem jsem na internetu docela náhodou narazila na recenzi divadelního představení KRÁSKA A ZVÍŘE, které premiérově uvedlo NÁRODNÍ DIVADLO v Praze. V titulních rolích Anna Fialová a David Prachař. Musím říct, že mě to celkem zaujalo - tedy abych byla přesnější - fotky mě zaujaly :-D A tak jsem začala pátrat. Vypátrala jsem, že tato divadelní hra je stejnojmennou adaptací dramatu, které napsal a roku 1972 vydal FRANTIŠEK HRUBÍN. A bylo rozhodnuto. Do Národního divadla se vypravím a knihu si taky přečtu!

V knihovně jsem si vypůjčila druhé vydání z roku 1985, které bylo doplněno o spoustu fotografií z filmu PANNA A NETVOR (1971). Ano i tento film vychází z Hrubínova díla. Jde zkrátka o archetypální příběh o nekonečné síle lásky, což je téma, které tu prostě vždycky bude. Dvěma slovy nadčasové dílo. Bohužel film JURAJE HERZE se Zdenou Studenkovou a Vlastimilem Harapesem v hlavních rolích jsem neviděla - musím napravit!

Je ale nutné zmínit, že námět není Hrubínův originál. Jak se píše na zadním přebalu knihy: (Hrubín) vzal starou francouzskou pohádku, do níž vložil kus svého neopakovatelného vidění světa. Příběh Krásky a Zvířete může svým laděním často vzbuzovat až hrůzu. U Hrubína je to příběh křehký, příběh, v němž nechybí humor, v němž písničky vylehčí někdy i tíživé okamžiky děje. Je to dílo, které plně zaujme člověka bez ohledu na to, kolik mu je let. Neboť pohádky tohoto druhu potřebujeme, aby se splnil titul jedné z nejznámějších Hrubínových dětských knih: aby nám bylo dobře na světě.

S tímto musím souhlasit. Těch sedmdesát stránek se četlo opravdu hezky, s lehkostí. Nemusela jsem nad ničím přemýšlet, jen jsem si představovala ty scenérie atd.. A taky jsem se párkrát nasmála! :-D Nejvíc mě pobavilo povídání mezi Filipánem a Filipcem, kteří byli zamilovaní do Málinky a Gábinky, sestry Krásky, o nemoci - oba dva trpěli nemocí z lásky, na který je jediný lék, a to sňatek! :-D Když nad tím tak přemýšlím, skutečně jsem se nejvíc nasmála právě u replik Filipána a Filipce a (anebo s) Málinky a Gábinky.

Poslední věc, než se rozloučím. Krásku a Zvíře psal Hrubín pro přírodní divadlo v Jižních Čechách. Uhodnete jaké? Já myslím, že víc říkat nemusím. Otáčivé hlediště v zahradě českokrumlovského zámku (provozovatelem je Jihočeské divadlo).

Tuto krásnou knihu bych chtěla doporučit všem. Dětem i dospělým, čtenářům i nečtenářům, lidem, kteří nemají v oblibě dramata. Já myslím, že takový milý pohádkový příběh je zvlášť v téhle době jako balzám na duši.

Mějte se krásně!

POEZIE: Karel KRYL - KNÍŠKA KARLA KRYLA (1972e, 1990)

Ahoj!

Chtěla bych vám povědět o knize KARLA KRYLA, která se jmenuje doslova KNÍŠKA KARLA KRYLA (písmeno “š” není překlep). Tento svazek Krylovy poezie a písňových textů z let 1960 až 1971 poprvé vyšel v roce 1972 jak jinak než v exilu (nakladatelství Index). Já četla vydání druhé, které vyšlo po revoluci, konkrétně hned v roce 1990.

To, že se Kryl vymezoval se logicky projevilo v této, řekla bych, jeho nejznámější knize. Autor se projevuje jako tvrdý a neúprosný analytik politické situace. Jeho texty jsou namířeny proti násilí v jakékoli podobě. Zamýšlí se i nad základními lidskými hodnotami a právy člověka, které byly často v průběhu dějin ničeny a pošlapány.

Kníška (tato knížka :-)) obsahuje nezměrné množství básní a textů, z nichž další velkou kupu Kryl zhudebnil, a proto jsem s některými texty měla problém - místo recitace jsem si je zpívala do rytmu :-)) Kryl byl hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 1963 až 1989 a mnohé z jeho básní/písňových textů zlidovělo. A to je dobře! Poselství, která ukrývají jeho texty, jsou nadčasové a aktuální - zvlášť v této době, kdy na Ukrajině zuří válka…

Nebudu zde vypisovat básně a texty, které mě nejvíc zaujaly, protože a) jich bylo mnoho, b) řadu z nich jsem znala. Ale pár jich přece jen zmíním, v Kníšce jsou obsaženy texty jako Nevidomá dívka, Král a klaun, Morituri te saluntant, Píseň Neznámého vojína, Salome, Bratříčku, zavírej vrátka, Rakovina, Veličenstvo Kat, Anděl, Potkal jsem svou tchýni, Zvěrokruh, Gulášová polívka, Tragédie s agentem, Píseň pro blbnouna nejapnýho, Pasážová revolta, Pieta, Pušky a děla, Lásko, Žalm 71., Bratři, Ruská ruleta, Znamení doby, Dědicům Palachovým, Pochod gustapa, Tak jenom pojistit, Hle, jak se perou, Co řeknou?, Divný kníže, Pomník slzy. Tak vidíte, nakonec jsem přecijen vypsala básně a texty, které se mi nejvíc líbily, nejvíc zasáhly, nebo přitáhly. Osobně si myslím, že spousta z vás minimálně tři básně/písně zná.

Na závěr zmíním kresby. V knize se nachází ilustrace, které namaloval sám Karel Kryl :-)

Kníšku Karla Kryla doporučuji každému. Bez rozdílu zda čte, nebo nečte, zda má rád nebo rozumí poezii, či nikoliv. Je to typ knihy, která má celospolečenský význam, řada lidí se k ní i teď obrací. 

Mimochodem, rodiče mají LP Rakovina, na němž se nachází deset písní, které jsou obsaženy v této knize. Plánovala jsem si tak, že si udělám fajn večer za doprovodu Krylových písní. Ještě k tomu nedošlo, ale moc dobře vím, že až k tomu dojde, náležitě si to užiju (jestli se to tak dá říct).

Mějte se krásně!


pondělí 21. března 2022

POEZIE: Jan NERUDA - 3x Jan Neruda (1858-1883)

Ahoj! 

V tomto příspěvku bych chtěla říct pár slov o třech básnických sbírkách Pana spisovatele JANA NERUDY. Jde o Nerudovy známé sbírky HŘBITOVNÍ KVÍTÍ (1858), PÍSNĚ KOSMICKÉ (1878) a PROSTÉ MOTIVY (1883).

JAN NERUDA zastává v české literatuře výrazné místo. O tomto prozaikovi, básníkovi, novináři, překladateli, kritikovi a dramatikovi se učí žáci na základních školách, a tak si myslím, že není třeba zde předesílat jeho medailonek. Proto se rovnou vrhneme do výše zmíněných sbírek!

HŘBITOVNÍ KVÍTÍ (1858)

Zde zaznívají pocity osamocení a ztráty víry ve svět, autor se v ní opakovaně vrací k tématům smrti a sociální nespravedlnosti.

Hřbitovní kvítí je pesimistická sbírka. Nebo ne pesimistická, ale spíš melancholická. Což mi vůbec nevadí, naopak. Vlastně jsem si u některých básní říkala, že bych si je nechala zarecitovat na pohřbu (musím si udělat poznámky, abych si prošla básně, které mě nejvíc zaujaly, a zapsala je do svého kšaftu). 

Tyto básně se mi líbily nejvíce (ale pozor, nejsou pojmenovány, pouze značeny římskými číslicemi: II., XXX., XLVIII., LI.

PÍSNĚ KOSMICKÉ (1878)

Tato sbírka je výrazně optimističtější. Básně reagují na vědecké objevy a pokrok doby. Ukazuje se zde Nerudova fascinace bezbřehostí vesmíru v porovnání s pomíjivostí pozemské existence.

Písně kosmické mě tolik neoslovily, ale oceňuji Nerudův zápal a znalosti (dokonce jsem četla poznámky nějakého tuším astronoma, jehož jméno jsem si bohužel nezapsala, který prohlásil, že na tehdejší poměry měl Neruda o vesmíru velké znalosti).

Tyto básně se mi líbily nejvíce (ale pozor, nejsou pojmenovány, pouze značeny římskými číslicemi: IX., XI., XVI.

PROSTÉ MOTIVY (1883)

Paralela mezi lidským životem a přírodním cyklem ročních období. Jak píše kolektiv autorů v čele s Lubomírem Machalou v knize Panorama české literatury 1 (do roku 1989) (2015): jde o sbírku vlastních intimních zpovědí stárnoucího básníka komponovanou jako střídání čtyř ročních období, v nichž je v tónu lidové poezie oslavován život.

V porovnání s předchozími sbírkami Hřbitovní kvítí a Písně kosmické, mě tato sbírka zajala nejméně. 

Tyto básně se mi líbily nejvíce: Letní III., Zimní VII.


Mějte se hezky!

POEZIE: František HRUBÍN - ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1962)

Ahoj!

Dneska bych se chtěla zabývat FRANTIŠKEM HRUBÍNEM a jeho básnickou povídkou ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1962).

Původně jsem zde chtěla o tomto básníkovi, prozaikovi, dramatikovi a autorovi knih pro děti napsat pár řádek, ale nějak se nedokážu rozepsat. Na druhou stranu každý dnes může vzít do ruky mobil a podívat se na internet. Takže se rovnou vrhneme na Romanci pro křídlovku! 

Tato poema poprvé vyšla v roce 1962, já četla vydání z roku 1977, které jsem zakoupila v antikvariátu před několika lety. Co bych k této dlouhé veršované skladbě řekla? Volný verš - romance několika lidí - která končí smrtí jednoho z nich. A to je asi tak vše. Zkrátka toto dílko mě úplně nepohltilo (a to jsem si podle doslovu myslela, že pohltí). Doslov ke knize napsal Miloš Pohorský, který spoustu věcí vysvětluje. Doporučuji přečíst předtím, než se vrhnete do samotné Romance.

Abych přece jenom o knize něco řekla, vypíšu zde poznámky z knihy Panorama české literatury 1 (do roku 1989) (2015), kterou uspořádal Lubomír Machala a kolektiv:

- poema je vybudována na plastickém, byť zkratkovitém vykreslení hlavních postav příběhu: lyricky bezradného protagonisty Františka (což je sám Hrubín), patnáctileté Teriny od komediantů hlídané žárlivým Viktorem, živočišné, zkušené valné Tonky a umírajícího sklerotického dědečka
- velmi složitá kompozice skladby
- prolínání různých časových rovin (prázdniny 1930, lešanská pouť 1933 a 34, srpen - listopad 1961 - tj. doba, z níž je osobní prožitek první lásky s tragickým vyústěním nazírán) vytváří nenapodobitelné napětí konfrontací časově vzdálených situací, které umožňují básni pracovat se zámlkami a sugescí
- báseň oslovuje čtenáře autenticitou skutečně prožitého i nenapodobitelným půvabem domýšlivého a slovy těžko sdělitelného

Romance pro křídlovku se pár let po vydání dočkala stejnojmenné filmové verze! Kniha zaujala OTAKARA VÁVRU, který dokonce Hrubína přizval ke spolupráci na scénáři. Ústřední role ztvárnili Jaromír Hanzlík a Zuzana Cigánová. Premiéra snímku se odehrála v roce 1966. Já osobně jsem film neviděla, ale chystám to napravit!

A na závěr ještě malá poznámka k názvu, pokud byste tápali, co je to “křídlovka”. Křídlovka je žesťový nástroj podobný trubce, zde symbolizuje život (hraje na svatbách, křtinách) i smrt (hraje na pohřbech).

O dva měsíce později jsem četla Hrubínova znovu. Tentokrát jsem sáhla po dramatu KRÁSKA A ZVÍŘE (1972), ale o tom až příště! :-)

Mějte se hezky!

středa 2. března 2022

POEZIE: Karel ŠIKTANC - NA KNÍŽECÍ (2014)

Ahoj!

Dneska se ještě podíváme na jednu poezii. KAREL ŠIKTANC - NA KNÍŽECÍ, podtitul PRAŽSKÁ PRELUDIA (2014).

Ale nejprve si o tomto autorovi něco povíme.

Karel Šiktanc (1928-2021) byl představitelem okruhu kolem Května. Jeho texty oplývaly nezaměnitelnou poetikou. Čerpal především z tradičního venkovského světa, pohanských zvyklostí a křeštanských rituálů, které zbavoval obvyklé idiličnosti. Bohatý jazyk, originální neologismy, biblismy, archaismy i projevy hovorové a nářeční. Jeho poezie nesla značnou zvukovou působivost a bohatou hláskovou instrumentaci, psána rytmicky i rýmově výrazným veršem, zdůrazněným dalšími básnickými figurami (anafory, aliterace...). V 90. letech byla vydána většina jeho samizdatových či exilových děl jako např. Český orloj 1, 2 (1990, 1975s, 1980e), výbor Utopenejch vočí (1991) či Srdce svého nejez (1994). Po roce 89 vydal sbírky Hrad Kost (1995), Řeč vestoje (2005), Vážná známost (2008), Nesmír (2010), Čistec (2012), Na Knížecí (2014). (Zdroj: Lubomír Machala a kol.:Panorama české literatury. 2, Po roce 1989)



KAREL ŠIKTANC - velké jméno české kultury a literatury. Pan spisovatel, který se narodil v roce 1928, a jehož životní pouť se završila 26. prosince 2021. Šiktanc patří dle mého názoru k těm literátům, potažmo básníkům, o kterých by se mělo více mluvit. Protože v hodinách češtiny jsem se s ním potkala - teď nevím, jestli až na střední škole, nebo až vysoké. Ale asi na střední, jelikož jsem měla perfektní vyučující, věřím, že se aspoň pár slovy zmínila. Každopádně Šiktance jsem poprvé četla na vysoké, a to konkrétně jeho dílo ADAM A EVA (1990). Nyní jsem se k němu po osmi letech vrátila, abych si přečetla jeho předposlední sbírku NA KNÍŽECÍ, která vyšla v roce, kdy jsem Šiktance četla poprvé.


Tuto sbírku poezie jsem vytáhla v knihovně jen náhodou. Ale když už mi uvízla v ruce, řekla jsem si, že bych si měla rozšířit literární obzory. Kniha mě ohromila, již když jsem ji držela. Šlo poznat, že i když má jen 51 stránek, nakladatelství i sám autor si dali opravdu záležet. Řádky básní jsou vytisklé na kvalitním papíru a doplněné o ilustrace JANA KOBLASY. Knihu vydala UK v Praze a její nakladatelství Karolinum. V knize najdeme devět básní.


V této knize se autor inspiruje Prahou a vzpomínkami na ni. Verše inspirované zákoutími současné i mizející Prahy, vyvolává vzpomínky na dětství, přátele a místa, v nichž prožil svůj život.

Líbilo se mi, že jsem poznala některá místa, o nichž autor píše. Dále bych chtěla vyzdvihnout grafickou podobu básní!


Tyto básně se mi líbily nejvíc:

Na Knížecí

I jsme z ní utíkali

(Teď trochu cizí...)




Mějte se krásně!