Nejprve bych chtěla objasnit název článku. Nadějné vyhlídky
jsou snad všem jasné (název díla) ale ta I.? To znamená, že tento týden se budu
zabývat první polovinou knihy a za týden zbývající polovinou.
V knize
se setkáváme s Pipem Pirripem (chlapec, jehož křestní jméno zní Filip a
otcovo rodové jméno Pirrip a právě jméno Pip vznikl zkomolením těchto dvou
vět). Pip je hlavním hrdinou tohoto románu a zároveň jejím vypravěčem, což podle
mého názoru ještě více umocňuje jakýsi pocit akčnosti (k tomu se ještě
dostanu). Pip je sirotek, a tak už od malinka žije u své rázné sestry paní
Gargeryové (věkový rozdíl dvacet let) a jejího
manžela Joa Gargeryho. Pip a Joe jsou nejlepšími kamarády, drží pospolu, i když
se Pip postupem času od Joa vzdaluje. Proč? Domnívám se, že to je tím, že
z Pipa se má postupem času stát pán a Joa považuje za takového člověka
jednoduššího (je povoláním kovář, což by nevadilo, ale je jinak nevzdělaný),
což vykazuje určitou, řekněme, Pipovu proměnu v někoho s jak se říká
nosem nahoru. Ještě bych chtěla dodat – Pip a Joe jsou spolutrpitelé, protože
Pipova sestra a Joeova žena je, jak jsem již napsala, rázná, pro
ránu nechodí daleko, hned ji chytne ‚rapl‘ a tak celkově si ráda lidi kolem
sebe ‚vychovává‘. V knize se dále setkáváme s Joeovým strýcem
Pumblechookem, i když tohoto pána si ‚přivlastňuje‘ kovářka (pan Gargeryová).
Další postavou, kterou považuji za důležitou je vnučka pana Wopsla Biddy –
vzdělaná a milá.
Slečna Havishamová a její adoptivní dcera Estella to jsou další postavy, neméně
důležité. Pip je poslán k slečně Havishamové, která se může zdát krapet
divná a taky že jo, nedokázala se smířit s minulostí, což je určitě pro
některé lidi těžké, ale přece jenom je to dospělá ženská! Vychovala Estellu
tak, aby ‚ji každý miloval‘. Estella je zpočátku pyšná, drzá a mně osobně se
nejeví jako sympatická osoba, ba naopak. I společné setkání s Pipem po
dlouhé době,kdy se
neviděli, mi naznačuje, nebo alespoň se mi to zatím tak zdá, že se její chování
nějak extra nezměnilo. Se slečnou Havishamovou souvisí i další postavy, jako
Matthew a Herbert Pocketovi. Právě s Herbertem bude Pipa později spojovat
velké přátelství.
Chci zmínit ještě dalších pár postav. Právník pan Jaggers,
jenž je zároveň Pipovým poručníkem. A jeden z Jaggersových písařů pan
Wemmick (ten se zdá být normální).
Málem bych zapomněla na trestance! Na začátku knihy totiž na Pip na blatech
narazí na trestance, který mu vyhrožuje a Pip mu musí donést jídlo. Po pár
dnech je i s dalším uprchlíkem zatčen, ale já osobně si myslím, že o nich
ještě uslyšíme, resp. o nich budeme číst. Myslím si, že Pipa jeden z nich
bude pronásledovat a bude se mu chtít pomstít. Nebo nebude jen jeden?
V prvních kapitolech je Pip ‚mládě‘, tzn. je mu do
deseti let. Postupem kapitol se pochopitelně stává starším a své vyprávění
podává retrospektivně. Čili vzpomíná na to, co a jak bylo, co a jak udělal
nejen on, ale i ostatní. Zmiňuje se i například o tom, co se tenkrát domníval,
že ten druhý udělá/řekne.
Jak jsem v prvních pár větách tohoto článku, ve kterém
zatím píši o postavách románu, napsala, kniha se mi zdá akční právě díky tomu,
že je psána v ich-formě. Kdyby byla v er-formě taky by to bylo určitě
dobré, ale přece jenom ich-forma je ich-forma.
Co to vlastně jsou ‚nadějné vyhlídky‘? Podle toho, co jsem
zatím četla a podle toho, jak jsem to pochopila, mají být ‚nadějné vyhlídky‘
Pipovými vyhlídkami na nový, snad lepší život. Jeho osudem mělo být kovářství,
pak však někdo zasáhl. Někdo, kdo si přeje, aby byl z Pipa pán a aby
neztrácel čas jako kovář. Někdo, kdo chce, aby byl Pip vzdělaný. A tak odjíždí
do Londýna za nadějnými vyhlídkami… To je můj názor, co to vlastně ty ‚nadějné
vyhlídky‘ mají být.
Ještě bych si chtěla dovolit poznamenat, nebo lépe
řečeno se podělit o dva úryvky, které mě zaujaly:
-> v kapitole 9: Představte si, že
byste z života vyškrtli jeden určitý den, a uvažte, jak rozdílně by se byl
utvářel jeho běh.
-> v kapitole 27: Tak
se po celý život dopouštíme nejhorších slabostí a nízkostí kvůli lidem, kterými
nejvíc opovrhujeme.
Teď se schválně i vy zamyslete nad těmito výroky. No není na
nich něco pravdivého? Rozhodně by se nad tím dalo uvažovat…
V článku Nadějné vyhlídky II., který vydám příští
týden (nebo možná už tento), budu psát nejen o postavách, ale možná něco málo
odkryji i z děje knihy, dále si budu všímat jazyka, stylu, kompozice a
interpretací.
-š
