čtvrtek 17. března 2016

Radio Rallye 2016 - Příspěvek 12: Den druhý

Tak a je to tu - Den D číslo 2!! :D :)

Ráno

Ráno jsem chtěla vstát o půl sedmé, abych mohla co nejdříve vyrazit do jedné firmy vyvolávající fotografie (viz včerejší článek). Nakonec jsem vstala asi v půl osmé a krátce po celé jsem odjela do města. Paní na příjmu byla velice milá a všechno proběhlo tak, jak jsem si přála. Nakonec jsem nechala vyvolat 13 fotky na papír, který si pořádně nepamatuju :D Bylo tam číslo 300 a něco křídového? Musím to vyzjistit! Zítra do sedmé hodiny by to mělo být, tak snad zítra vstanu o půl sedmé, abych tam na tu sedmou-půl osmou byla. Proč tak brzo? Chtěla bych využít toho, že otevírají v 7 hodin, protože je zítra slavnostní zahájení RR. To mě dovádí k dalšímu bodu - chyby komunikace. 

Mimochodem -EDIT- právě mi volala paní z tiskárny, že některé fotky jsou moc tmavé, jestli je mohou zesvětlit + jestli některé mohou oříznout, případně pokud chci, aby tam bylo vše, jestli mi nebude vadit bílý rámeček. Tak říkám - souhlasím se všema navrhovanýma změnama. Přece jen, nevím, jestli se použijí všechny fotky, hádám, že ne. Tak uvidím zítra, jak to bude vypadat :-)

Ale zpátky k bodu (ne)komunikace. Na včerejší schůzy spojené s hostesáctvím se řešily i jiné věci. Já dle statusu 'Informace ohledně RR a hostesáctví s ním spojené' pochopila, že se jedná o informace pouze pro opatrovníky rádií. Nicméně bych se nedivila, kdyby to opravdu bylo pro ty vybrané lidi a nakonec se řešilo něco jiného...

Každopádně před chvílí jsem hovořila s jedním kolegem a snad mám teda všechny důležité věci, které jsou tedy zatím známy. Je tam totiž vícero věcí, vícero časů a témat, které by byly vhodné říct, tak jen čekám, kdy přijdou...

Čili chtěla jsem do Budvaru. Exkurze v Budvaru se zdá být zajímavá, a já jsem tam nebyla, když byla možnost před rokem. Psala jsem tedy jednomu kolegovi, jestli by se nenašlo místo, a on, že se najde v dopolední skupině. Ale jelikož nikde nebyl časový harmonogram, tak mu píšu znova. On na to - AJEJEJ - ted jsem si všimla, že jsem přečetla špatně sms :D Původně jsem četla 9:30 to začíná - ve smyslu, že se máme sejít v 9:30, a pak se tam pojede...Nicméně, ve čtvrt na deset jsem šla k rádiu, nikde nikdo, jdu do studia - tma. Vyjdu ven, kolem prochází kolega, jdeme do rádia a vskutku nikde nikdo není, jen bordel po včerejší noční schůzi. Jdu opět čekat ven, kolega odchází a ptá se mě, že jsem tam pořád sama. Jde se podívat na Facebook, přichází a sraz byl v 8:45, říkám aha. Dobrý no. Vzápětí mi říká, že tam máme jako rádio vstup zdarma (protože Budvar spolupracuje s univerzitou) a že se ještě nějaká exkurze domluví...Tak snad se to do června stihne! Jinak jsem šla na koleje, potkala jsem jednoho Slováka ze včera, který se sem tam účastnil naší konverzace (viz včerejší článek), ale nepředstavili jsme se. Poté jsem jela výtahem, on nastoupil ve druhém patře, to bylo taky vtipné :D Tak snad našel, co hledal! Jinak po příchodu do pokoje jsem zapla počítač, Facebook a krom rozpisu 8:45 a rádií vč. opatrovníka, tam psala jedna kolegyně, jestli je opravdu sraz v 8:45 před rádiem.

Co z toho plyne? 1) Pozorně číst, resp. zaměřit se na všechny informace a né že člověk přelítne zprávu, zaměří se na vybranou část a konec, 2) zapnout ráno Facebook (haha)

Nicméně stále si stojím za tím, že na místě vedoucího bych veškerý chod vedla jinak. Snažit se o komunikaci! A kdybych měla schůzku, tak byl do speciální skupiny na Facebooku - která mimochodem opravdu existuje - pověřila někoho zápsem na schůzi, aby poté veškeré informace vyvěsil právě do té skupiny, aby si to mohli přečíst všichni, kteří nebyli na schůzi...

To je prozatím vše. Je dopoledne, krátce po čtvrt na dvanáct a mě čeká práce do školy. Ve 21:00 hodin začíná párty v jednom klubu, prý bude potřeba někdo u vstupu, tak se tam stavím na tu devátou, snad tam bude ještě někdo, protože já a peníze a práce? Dělala jsem to párkrát a stačilo mi to :D A uvidím, jak dlouho se zdržím. Vidím to na max. tři hodiny.

Dopoledne
 
Měla jsem několik telefonátů s jedním kolegem. Chtěla jsem vědět, co se ještě probíralo na středeční schůzi. Tak jsem se dozvěděla zas pár dalších věcí, které jsou nutné vědět. Tedy pro mě alespoň.

Večer

Opět mě zastihlo několik telefonování se zmíněným kolegem. Řekl mi informace ohledně Lajvky (živé vysílání, další kategorie). No a abych pravdu řekla, jsem rozpačitá z jedné věci, a to řekněme zastupujícím šéfem. Prostě šéf dal x pravomocí jednomu kolegovi, který dle mého názoru není způsobilý k oněm úkonům. Bez urážky, ale je to tak. Nejde o to, že nepatří mezi služebně nejstarší, ale o to, že není tak zkušený. Nicméně vedoucí to tak zvolil a je to jeho volba. Každopádně se jedná o to, kdo bude vysílat živě. Možno maximálně pět lidí a jeden kolega tam mermomocí chce být. Já mu nakonec řekla, že do toho půjdu taky, ale záleží na čase. Nemám moc času :( A bohužel nevím, jak to tam bude časově fungovat...takže jsem zvědavá. Zas mě do něčeho tlačí, mám takový pocit. Nicméně dnes si ještě sednem a proberem to. Ráda bych, aby tam bylo více lidí, dokonce mám některé vytipované, na druhou stranu se bojím, jak by to celé spojení fungovalo...Tak uvidíme.

Tak právě teď jsem se vrátila z párty v jednom klubu. Jelikož při rádiáckých akcích (tedy těch, které pořádáme my) bývám vždycky ještě před zahájím, tak jsem tentokrát šla pozdějc. No pozdějc - o cca tři čtvrtě hodiny :D Tak tam přijdu, nějací lidé tam jsou, tak říkám supr. Téměř hodinu jsem byla u vstupu, ale nevadilo mi to, jednak proto, že tuto pozici mám odzkoušenou :D Ale hlavně, pokecala jsem s lidma, které jsem buď poznala včera, nebo se seznámila s novýma. To bylo určitě fajn. Potom jsme s kolegyní chtěly zajít za dvěma slečnama, aby jsme se prostřídaly, jenže v tu chvíli tam přišly jiné dvě 'kolegyně' (nemůžu si pomoct, možná jsem zaujatá, ale nedokážu je považovat za rovnocenné kolegyně), jestli nechceme prostřídat, tak jim říkám: no, chtěly jsme říct jiným holkám, ale když se nabízíte...:D No každopádně byly tam. Ještě taková vtipná vsuvka, krátce po příchodu jsem si šla pro pivo a za pultem takoví dva sympatičtí mladíci, nevěděla jsem, na koho koukat - to jsem jim taky řekla :D Proože tam stáli vedle sebe a oni na to: třeba na oba :D Nicméně po onom prostřídání jsem si řekla - aspoň pokecám s ostatníma. Jenže když jsem se tak podívala po parketu či stolech, tak si říkám - no nevim nevim teda. A jelikož jsem si řekla, že přijdu na chvilu, protože jsou věci, které prostě musím udělat, tak si říkám - jdu. Takže jsem vystřelila a běžela jsem. Autobus jsem stihla krásně :D Akorát...Nicméně teď přijdu, akorát vytahuji kartu, abych si mohla 'odemčít' barák a zastaví mě tři kluci, jestli se mohou na něco zeptat. Ano, byli to Slováci. Chtěli poradit cestu. Docela jsem byla překvapená, že nemají program, kde je mapa (ach ti opatrovníci). Takže jsem jim ráda ukázala cestu. Šla jsem s nimi tak, abych je správně navígla. Teď si říkám, že jsem měla jít za své koleje, že by to snad šlo lépe vidět, ale to nevadí. Šla jsem s nimi na konec prvních kolejích a snažila se vysvětlit cestu. Já myslím, tedy doufám, že jsem to vysvětlila dobře :D Zdáli se, že to chápají, tak se jich zítra musím zeptat, jestli to našli, protože jsme se seznámili, tak snad je odchytnu. No, abych pravdu řekla, byla jsem na balkoně a viděla jsem tam tři osoby. Jedna měla kapucu, béžovou bundu, měl by to být jeden z nich. Tak jsem je pozorovala. Proč? Protože jsem jim neřekla, na jaké cestě mají zabočit :D No děs. Každopádně záchytný bod Kaufland zafungoval, protože neodbočili v první ulici, ale v té druhé - tedy snad to tak udělají, resp. udělali. To víte, je to zodpovědnost. Tak snad jsem poradila dobře. Ještě mě teda lákali, ať jdu s nima, že tam taky pobudou chvilu a proč s nima nejdu. Achjo, ráda bych s nima šla. Tak snad se tam potkáme zítra. A tím bych uzavřela den druhý.

Zítra je slavnostní zahájení a poslech nahrávek. Vůbec nevím, jak to udělám, protože jak jsem již několikrát zdůraznila, čas jde teď proti mě. Ale určitě bych si některé nahrávky chtěla pustit. A večer? Opět párty v klubu. Budou tam vystupovat dvě kapely, takový pop rock a pop punk. Nicméně stejně přijdu pozdějš. Vidím to tak po té desáté :D Snad se mi podaří jít s někým, nejlépe s našemi slovenskými kolegy :-)

Mějte se krásně 

středa 16. března 2016

Radio Rallye - Příspěvek 12: Den první

Tak je to tu...DEN D!! :D Ano, dneska začínáá...rádio relýýý! :D :-))

A já zde budu popisovat, co se děje. Bohužel to nebude všechno, protože z časových důvodů (především) jsem si nemohla vzít na starost moji 'vysněnou' funkci opatrovníka...ale co už. To mi stejně nezabrání v tom, abych si povídala a seznamovala s novýma nebo zdravila již mě známé lidi...tak uvidíme.

Ráno-dopoledne

Nic se neděje. Teda alespoň pro mě. 

Odpoledne

Po španělštině jsem se vydala do rádia pomoct s kompletací - programy, naplňování tašek. Ta druhá prácička se bude konat nakonec někdy v sobotu v noci/ v neděli ráno, protože bychom neměli kam tašky uskladnit. Nicméně koho jsem potkala v rádiu - nebudu komentovat :-) Jinak tam byl šéf a další dva kolegové ('nebudu komentovat' za kolegy nepovažuji, tedy alespoň zatím). Nastal však problém s programem nebo programem...nevím, jak to nazvat :D.. Už vím! Informační leták! :D To je ono...ten se musel poskládat dohromady, protože byl vytištěn na tři části. Obsahuje úvodní stranu, program, kontakty, mapu...prostě co je důležité. Takže abych se vrátila k jádru věci...problém byl se šněrovačkou nebo jak to nazvat. Jak to ale dopadlo, nevím, neb přišla jedna kolegyně se skoro dvou sty fotkami, a to je něco pro mě :D 
Šla jsem jí tedy pomoct s roztříděním atp., protože jsem v rádiu 3,5 roku a troufám si tvrdit, že jsem s to/ byla s to (jaký čas mám používat?!:D) rozpoznat, co kam patří. Nakonec jsme to dali nějak dohromady a začaly (tedy ona začala) lepit speciální hmotou 'žvýkačkou' fotky na takovou velkou desku (opět mi vypadlo označení slova), které potom budou viset v rádiu.
A tím se dostávám k jednomu zásadnímu bodu - mně :D Někdo by řekl: Šárka musí být všude; já to ale nazvu: Chci být natrvalo součástí RK2 alespoň ve fotografiích. Kolegyňka vybrala fajn fotky, to jí nesmím upřít, jenže...některé mi tam scházely. Například já za mikrofonem - jedno z prvních vysílání, i ta poslední, potom fotky s kapelama...neříkám, že všechny jsou na Facebooku nebo v rádiáckém počítači...no - drtivá většina ano, ale prolézt to :D Takže jsem jí navrhla, jestli by nevadilo, kdybych nějaké dodala...prý ne, takže zítra ráno se chci zastavit do jedné firmy, kde mají digitální tisk fotek.
Musím se přiznat, že teď (prozatím píšu večer kolem půl deváté) začínám přemýšlet, jestli to není moc, přece jenom. Nechci se nějak vecpávat. Popřemýšlím o tom, a uvidím.

O půl čtvrté se měla konat schůze spojená s hostesástvím (nebo jak já říkám - s opatrovnictvím). Takže jsem se rozloučila a odešla jsem. Za nějakou hodinu a půl (či tak nějak) vycházím na autobus (nebudu prozrazovat, kam jsem šla, odhalím to asi za tři měsíce) a potkávám jednu kolegyňi, která si myslela, že jsem šla do rádia, protože mi začala vykládat, kdo tam ještě je a co se řeší. Tak na ni koukám a co to jee? :D OPĚT nastává chyba komunikace. Nebo jsem nechápavá. Ale dle včerejší zprávy na Facebooku jsem pochopila, že se schůze týká opravdu jen asi těch osmi lidí, co mají na starost jednotlivá rádia. Mýlka. Řešily se i jiné věci :D Takže jsem na kolegyni koukala jak puk, zatímco mi říkala, že se přidělovala místa na zítřejší program, který obsahuje netradiční prohlídku ČB nazvanou Pragulic a exkurzi do Budvaru. Takže jsem měla celou cestu o čem přemýšlet.

Večer 

Vycházím z autobusu a potkávám kolegyni a kolegu. Jsem v šoku :D Protože správně mají být na nádraží. Vysvětlují mi situaci - achjo, ta organizace. Prý přijelo více lidí, než mělo. Oněm kolegům nedala rádia vědět, kde jsou či co, takže nastal další zmatek. Proto stáli na zastávce vedle kampusu a né u nádraží. Prý tam je jiný kolega. A co následovalo, to snad ani nebudu říkat :D Jeden kolega už loni přitáhl takovou velice vtipnou a super věcičku - přenosný mixpult/ mikrák. Hodí se to přes rameno jak bágl a člověk si vykračuje a mluví do mikrofonu, případně pouští hudbu. Prostě super věc! :D Včera to měl v rádiu a výše zmíněnému kolegovi se to tak zalíbilo, že si to půjčil a měl v plánu s tím provázet Slováky. A prý k tomu došlo. Ono se to docela rozléhá, takže údajně se od něj téměř všichni Slováci (tak jsem to pochopila) distancovali a bylo to trapné - to není z mých úst, pouze mi to bylo řečeno :D Takže kdoví.
Každopádně lidi se by neměli brát tak vážně. Já věřím, že výše zmíněný kolega to bere jako srandu a pak záleží na ostatních, jak to přijmou, či nepřijmou.

Na devátou hodinu (což bude za čtvrt hodiny) je zarezerovováno cca 50 místo v jednom baru. Já psala dvěma kolegům, kdy tam se skupinami razí, jedna mi odepsala, že čekají na ubytování, druhý ještě ne, ale hádám, že to bude stejně. Docela ráda bych se tam zašla podívat, aspoň na půl hodiny-hodinu. Kouknout se, jestli poznám nějaké tváře z loňska, seznámit se a tak trochu pokecat

Btw. teď jsem zjistila šílenou věc! Zapomněla jsem si vizitku! Sakra práce, já myslela, že ji mám tady na baráku. Chtěla jsem si vzít klíčenku s logem JU, tu mám doma a upomínka mě zklamala. Ale vizitku? Vskutku jsem měla za to, že ji mám zde...no nic, aspoň jsem si vzala JU tričko, které jsem dostala, když jsem pracovala na Dni otevřených dveří JU.

Tak - krátce po deváté jsem odešla - teď je cca tři čtvrtě na dvanáct a já mám stále zaplý počítač, takže se úplně vybízí dopsání dojmů z prvního dne :D

Takže jak to dopadlo...chvilku před devátou mi volal kolega, kde jsem a jestli chci s ním jeho rádiem jít do baru. Ten bar jsme měli zamluvený na devátou a já si řekla, že bych se na chvilku zastavila. No...z půl hodiny se vyvinuly skoro tři hodiny :D Ale nebudu předbíhat. Čili vyšla jsem za ním a jeho skupinou. Venku jsem potkala první skupinku Slováků. Musím říct, že jsem byla rozpačitá z jejich reakce, stejně jako z reakce zbylých členů rádia, které bylo uvnitř kolejí, protože na moje přátelské pozdravy: ahoj ahoj ahoj, málokdo řekl ahoj, a když už pozdravily na zpět, tak to bylo takové vlažné až chladné :D Toto se dělo až do konce - ale nechci tvrdit, že to byl případ každého jedince. Ve vestibulu kolejí byl mimo jiné i náš průvodce z loňských Košic, tak jsem byla ráda, že se po roce vidíme a hned jsme museli pokecat :-) Při cestě do baru jsem se dala do řeči s jiným Slovákem, se kterým jsem si následně potykala a musím říct, že to byl též příjemný rozhovor.

Co se týče baru - ten sousedí s jednou hernou, o níž jsem několika lidem vykládala, že jsem tam byla a cituji 'nebyl to takovej ten typickej zaplivanej pajzl, spíš naopak'. Jaké bylo moje překvapení, když jsme vlezli do onoho baru - to byl on! :D Dobrý no. Tak jsem si ho spletla, nevadí :D Čili v zamluveném baru jsem byla podruhé :D

V baru jsem si přisedla k neobsazenému stolu, ke kterému se přidali další lidé, především, nebo spíše jenom, z rádia, které má výše zmínění kolega na starost. Bavila jsem se se dvěma, též zmíněnými Slováky plus s ještě jedním, kterého si pamatuji z loňského roku :D Tak jsme si aspoň potykaly. Celý večer jsem se prakticky bavila s těmito třemi lidmi, plus s ještě jedním mým kolegou, vlastně dvěma. Bylo to velmi zajímavé a milé povídání. Mám ráda hovory s lidmi, kteří mají co říct.

Nicméně musím podotknout jednu věc. U stolu byla jedna slečna, která si pamatovala moje jméno (kolega ještě na koleji zmínil, že jsem  jeho kolegyně v jednom pořadu). Ptala se mě na to, co to je Pragulic exkurze. Tak jsem jí a dalším dvěma jejím kolegům řekla, co si myslím, že to je, protože tento 'termín' jsem zaslechla asi před rokem-dvěma v televiz, dávali o tom reportáž. Načež kolega starající se o ono rádio tuto informaci potvrdil.
Další věc - jeden slovenský kolega se mě ptal na raňajky. Popsala jsem mu, kde je menza, ale zbylé informace jako co je, čím se prokážou sem mu říct nemohla, protože to prostě nevím. Tak kde je opatrovník? :D
Následná cesta na koleje - dobře, i někteří alkoholem posilnění kolegové ze Slovenska si pamatovali cestu :D To je obdivuhodné. Nicméně stejně jsem s několika z nich šla - měla jsem stejnou cestu. Jen dotyční bydlí na kolejích vedle těch mých.

Takže večerní pobaveníčko bych srhnula asi takto: bylo to fajn posezení a místy jsem si připadala jako opatrovník :D Ale nevadí. Ráda pomohu, pokud odpověď na dotaz vím.

Co se týče zítřka, tak je program exkurze již zmíněný Pragulic a Budvar. Do Budvaru se nakonec našlo místečko, byť kolega napsal stroze 9:30, v baru jsem se zeptaa jiného povolaného kolegy a ten mi tedy řekl, že to znamená sraz u rádia. Takže dobrý.

Jinak mě čeká psaní...tedy mělo by. A večer je naplánována párty v jednom klubu, kam se vypravím, ale opět jen na chvilku. Vzhledem k dnešku říkám - tak maximálně ty tři hodiny :D

Mějte se krásně


Mějte se krásně

pondělí 14. března 2016

To ostatní: Moderovaný Moshpit? No ano!

Tak vážení drahoušci, dnešní Moshpit byl po třech týdnech moderovaný! Juch. A rovnou jsem dala speciální vysílání. Proč? Jednak jsem neměla příliš času a jednak jsem si říkala, že moderovaný speciál tenhle rok ještě nebyl...

Jinak chci vysvětlit jednu věc, aby nedošlo k mýlce, několikrát jsem tu propagovala Twitter Moshpitu, tak ano, například včera jsem tam sdílela několik písní...ale ta příprava na vysílání, tedy alespoň ta moje příprava, je na mnohem delší čas, než jen vzít krátké info o tom, na jakém albu se píseň nachází a kdy vyjde...chci mít komplexnější info o kapele. O 'kauzách' ani nemluvě (to, co se děje mimo hudební sféru). Takže to jen tak na vysvětlenou.

A cožeto bylo za vysílko? 70. léta! :D :-) Nicméně písně jsem hrála ty, které se mi líbí. Jistě, některé mohly být svým způsobem třeba inspirující, ale já nemluvila o hudebním kánonu sedmdesátých let nebo o mých názorech, co bylo tenkrát top. Prostě jen písně, které mám ráda.

A jelikož k tomu nemám nic víc, co říct, tak vám rovnou zkopčím playlist

Blondie - Heart Of Glass
Mungo Jerry - In The Summertime
Albert Hammond - It Never Rains In Southern California
The Buggles - Video Killed The Radio Star
Sweet - Little Willy
The Who - Baba O'Riley
Free - All Right Now
Bachman Turner Overdrive - You Ain't Seen Nothing Yet
Stealers Wheel - Stuck In The Middle With You
Rush - A Passage To Bangkok
Rainbow - Long Live Rock N Roll
Alice Cooper - School' Out
Judas Priest - Hell Bent For Leather
Motorhead - Overkill

Mějte se krásně

sobota 12. března 2016

To ostatní: Večerní dumání: Spřízněné duše?!

Nad obsahem tohoto článku se pozastavuju nárazově v cca posledním půl roce. Vždycky se mě zmocní takový ten pocit vypsání se z emocí, které člověka zavalí, ale pak si řeknu: hele, stejně by ses zas rozepsala, a v polovině psaní by tě to přestalo bavit, protože bys na to chtěla přestat myslet.
Nicméně právě teď píšu takový postřeh a tak nějak cítím, že dneska mě v onom psaní nic nezastaví. 

Šťastný je ten, kdo má pravého přítele

Přesně tohle si myslím a určitě se mnou bude spousta lidí souhlasit. Jenže v každé době je těžké si někoho takového najít, nebo spíše 'udržet', zvlášťě teď, kdy je všechno rychlé a kdy všechno strašně rychle utíká. Jenže i když jde doba rapidně kupředu, z vlastní zkušenosti mohu říct, že člověk pravého přítele může mít. Možná to říkám i z toho důvodu, že patřím ke generaci, která nevyrůstala v době internetu. Tedy ano, internet byl, ale ne všechny domácnosti ho měly. Takže valná většina dětí po odložení aktovky domů pobíhala venku, šla se kouknout na seriál, co dávali v televizi, aby na to opět mazala ven a při západu slunce na ně máma volala z okna: Šári, pojď domů! Už je hodně hodin.

No, řeknu vám - starý dobrý časy. Pamatuju si, jak jsem s jednou dlouholetou kamarádkou vždycky vyrážela ven, často jsme chodily do lesa u paneláků nebo jsme chodily na různé procházky, pamatuju si, že jsem se svojí sestrou a dalšíma děckama ze sídliště chodili za barák na prolízačky nebo na hřiště hrát vibiku, cukr káva limonáda čaj rum bum, já, kuchta buchta, dala jsem do polívky místo soli třeba barvy, před pikolou za pikolou, nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát nebo skákání přes gumu. A upřímně řečeno, lituju generaci dětí, která se narodila krátce před novým tisíciletím a generace dětí, které se rodí teď, protože se docela bojím, že tohle nezažijí. Rodiče jim místo knihy začnou dávat tablet, mobil, počítač a už to pojede.

Každopádně abych pokračovala; pravý přítel - člověk, kterému se můžeš vždycky se vším svěřit, který tě nikdy nezdradí a bude tu s tebou pořád, když tě jiní opustí... Člověk zažívá takováto přátelství, resp. myslí si, že zažívá takováto přátelství, když je ve školce, na základní škole, na střední škole, případně univerzitě, práci...ale přitom jen čas ukáže, jestli je to pravda, nebo se mýlil. Když nepočítám svoji milovanou sestru, ale pouze lidi, kteří se mnou nejsou v příbuzenském vztahu, tak mám takového člověka zřejmě jenom jednoho. Je to slečna, se kterou se znám od první třídy, byť dle jejích slov se s ní kamarádím až od čtvrté, kdy nás k sobě učitelka přesadila. Bydlela o barák vedle. Chodily jsme spolu na střední, i když každá do jiné třídy. Potom se přestěhovala na jinou stranu města. Poté jsem začala jezdit na vysokou školu do Čech, ona zůstala na Moravě a opět se přestěhovala, ale to je vedlejší. Jde o to, že byť jsme už nebydlely v podstatě vedle sebe a obě pokračovaly ve studiích na jiné univerzitě, stále jsme se scházely, totiž scházíme o víkendech či v létě a jsme skoro v denním kontaktu přes email. I když jsme se častokrát pohádaly a i když občas na sebe někdy nemáme náladu teď, tak víme, že se budeme mít vždycky rády a že jedna druhé ráda pomůže anebo se podělí s radostnou novinkou.

Mám ještě dalších pět kamarádů/ kamarádek, které označuji za velice blízké, protože je mezi námi stále to pouto, ale už není tak silné jako dřív. Ale oproti jiným obecným kamarádským vztahům je to stále něco extra.

Může člověk potkat spřízněnou duši na internetu?

Na konci povinné školní docházky jsem naplno začala objevovat kouzlo internetu. Po nesmělých začátcích Alíka, dětského internetu, jsem se ve 14ti-15ti letech dostala k chatovacím sociálním sítím. Naštěstí jsem na počítači trávila max. 2 hodiny týdně, takže oproti dnešním dním zcela jistě pohoda. Každopádně, asi jako teď, když má celá třída zaplý Facebook, před skoro deseti lety jste mohli v počítačových učebnách nebo knihovnách vidět na obrazovkách takový Xchat, jež má dobu největší slávy za sebou. Nicméně musím říct, že já jsem na internetu potkala či poznala, v některých případech si troufám použít toto označení, řadu super lidí. Samozřejmě i podivných existencí, naštěstí ti správňáci převažovali. A bylo mi kolikrát opravdu hodně líto, že se s tou nebo tou, tím nebo tím člověkem nemohu potkat, protože jsem skutečně našla celou řadu lidí, se kterýma jsem si sedla, vždy jsme si skvěle popovídali atp. Ale nevzpomínám si na nikoho, se kterým bych si aktivně psala dodnes...Je tedy pravda, že s pár lidmi jsem se sešla, ale za to spíše mohla náhoda. Také jsem si některé přidala do Facebookového friendlistu, protože ICQ ztratilo taky svoji podstatu. A sem tam si napíšeme. Ale už to není to, co to bývalo. Nesmím opomenout další sociální síť, tentokráte Twitter. Když jsem si ho před šesti lety zakládala, začala jsem sledovat tři Čechy, ale to jen proto, že jsem je uviděla 'v nabídce' a taky proto, že jsem tam chtěla někoho mít. A musím říct, že jsem ráda, že jsem to udělala. Sice jsem našla vztah ke dvěma, ale dva ze tří, to je fajn číslo. Asi kvůli tomu, že Twitter je poměrně moderní a inovativní, si píšeme dodnes. I když samo to aktivní psaní trvá kratší dobu než šest let. Každopádně jsem velice ráda, s jedním jsem byla dokonce na koncertě. Zbývá setkání s druhým člověkem, snad k tomu taky někdy dojde.

Takže ano, člověk na internetu může potkat fajn lidi, kteří se mohou zařadit k jeho oblíbeným osobám (nebo i blízkým). Což je něco, co jsem si myslela, že se mi stalo, ale - a teď odkazuji k začátku článku - občas nad tím pochybuju.

Je to pár let, co jsem na Facebooku přes naši oblíbenou kapelu poznala jednu fajn slečnu. Nějak extra jsme si nepsali, to začalo asi před dvěma lety. Ani nevím, jak, prostě najednou -bum- a bylo to :D Ale jsem ráda, s tou holkou jsem si strašně moc sedla a opět to byl případ, kdy člověk lituje, že nebydlí blízko sebe...Měla jsem pocit, že se můžu oné osobě svěřit, vypovídat se, postěžovat, probrat všechno možné - od úplných kravin, přes filozofická témata až po sex atp. Nic pro nás nebylo tabu a hodně názorů jsme cítily podobně či stejně. Jenže pak to nějak utichlo. Jako kdyby někdo řekl -sek- a bylo to. Mně se 'stýskalo'. Chyběly mi totiž ty naše bláznivé konverzace, které se střídaly s vážnými tématy, chybělo mi to psaní si až do brzkých ranních hodin...kolikrát já šla spát až kolem třetí hodiny! Když se člověk baví...hodiny utíkají velice rychle. Ona pak měla nějaké problémy, já jí chtěla pomoct, ale když vidí, jak dotyčný píše podrážděné komentáře, tak se 'bojí' napsat. Měly jsme se i sejít, jenže byť já byla na místě, stejně to nevyšlo. Nicméně nedávno jsme si začaly psát - jaká radost! Upřímná, čistá radost. Já byla vskutku nadšená a šťastná. Jenže poslední dobou se to jakoby opět obrátilo...sice si občas napíšeme, ale není to jako například loni touto dobou...To mě mrzí, protože pak uvidí příspěvek typu: Jaktože jsme si tak dlouho nepsali? Ty jsi stejně úžasná! Jak já tě mám ráda! - A řekne si, jo, já to mám stejně! Jenže za týden je po všem a vy si říkáte - vážně to tak je, nebo to byl pokus navázat na loňské časy... Ona dotyčná osoba si teď píše s jiným člověkem, kterého poznala přese mě, a já jsem moc ráda. Jednou jsem jim dokonce vstoupila do konverzace a bavili jsme se všichni tři a já pak nestíhala svoji práci :D Ale bavilo mě to. O to víc mě pak mrzí, když vidím to veřejné označování, děkování a tak podobně, protože mi to připomíná situaci se mnou. To veřejné komentování a smání se věcem, které chápeme pouze my dvě...Už to se mnou nedělá. Chci říct, že ani nezávidím, ani nežárlím, každý člověk má přece právo dělat to, co chce, a pokud cítí, že si s tím člověkem nemá co říct, a naopak nabývá pocitu, že s jiným si říct co má, tak je to jeho věc. Další věc, která mě na tom mrzí, je to svěřování. Asi za účelem znovuvzkříseného psaní jsem podotkla pár věcí ze svého soukromí, které jen tak někomu neříkám. Ať už se jednalo o vztahovou rovinu nebo zdravotní, připadala jsem si jako v dobách našeho velmi blízkého kamarádství. A ano, všechno to vypadalo na navázání vztahu, ale jak jsem již jednou zmíňila - přišel sek. A to jsem si myslela, že když už veřejně prezentuje přátelství s oním člověkem, že se mi třeba taky svěří. Já samozřejmě nikoho netlačím do toho, aby mi musel všechno říkat, to v žádném případě! Ale člověk si potom připadá hloupě, když obnažil svoji duši někomu, kdo už asi nemá zájem o to, aby se jejich přátelství rozvíjelo. Nebo alespoň pokračovalo dál. Potom už zbyde jen hořká příchuť myšlenky - jsme spřízněné duše.

Mějte se krásně

pátek 11. března 2016

To ostatní: Rozhovor s rektorem JU Liborem Grubhofferem!

11. březen 9:55. Ještě před půlhodinou jsem byla v pohodě, nahrávali jsme s Ž. jingle na Moshpit. Ale teď, pět minut před schůzkou, se trochu začínám třepat. Přitom nemám proč být nervózní. Jsem tu 'jen' jako fotograf, rozhovor dělá kolega. 9:58 - klepáme. Otvírá nám usměvavá sekretářka, která nás zve do kanceláře a nabízí nám pití. Já s díky odmítnu, kolega přijme vodu. Už jsem zase v pohodě. Kdežto kolega si nalívá do sklenice třepající se rukou vodu. Trochu ho popichuju, aby se dal do pohody, snad se mi nepovede opak. Sám tvrdí, že nervozitu nepociťuje. To si chce myslet jeho mozek, protože při natažení paže se mu třepe dlaň a prsty k tomu. Pak rektor telefonuje, tak čekáme. Najednou se otevřou dveře, oba dva se postavíme, nasadíme úsměv. Řinu se k panu profesorovi, který se představil jako 'Libor', což já přeslechla a vzhledem k autoritě, jsem se představila svým příjmením, narozdíl od svého kolegy, který se představil též křestním jménem.

Nevadí.

Přijdeme do prostorné kanceláře. Já začínám dělat pár fotek. Kolega si sedne, za ním rektor, nakonec já. Pořídím ještě pár fotek.

Rozhovor začíná. Pan ještě stávající rektor je usměvavý, ochotný odpovídat na každou otázku a své odpovědi rozvíjí. Není strohý. To se mi líbí.

Rozhovor je přerušen telefonátem od člověka, který mu netelefonuje. Naštěstí se nic neděje, bylo to vytočení omylem, kolega znovu zapíná diktafon, jede se dál.

Po další necelé půlhodině kolega ukončuje poděkováním rozhovor. Ještě během poslední otázky si stoupnu a z několika úhlů pořídím několik fotek. Následně vstaneme, jdeme ke dveřím, a protože já krom pozdravu a představení se, nic neřekla, též poděkuji. Následuje dlouhá odpověď. Potom ještě vyjádřím obdiv nad tím, jak tak zaneprázdněný člověk stíhá i něco navíc, a extra obdiv si u mě zasloužil i svým přísupem ke studentům. Velká škoda, že jsem to zjistila až teď, měsíc před ukončením ve své funkci. Následně se rozpovídá a hovoří o opravdu interních tématech, ze kterých jsme s kolegem v šoku. Vypráví věci, které si mohla veřejnost přečíst v médiích, ale i věci, které se nedozví jen tak někdo. Jsem v šoku čím dál tím víc. Zároveň v duchu nepřestávám zírat nad tím, jakou sílu bojovat tento člověk má. Sice už ve čtvrté volbě na příštího rektora nekandidoval, dle jeho slov však nový rektor je přesně jeho člověk a je velmi rád, že právě on bude vést univerzitu.

Po nějaké třičtvrtě hodině se už opravdu definitivně loučíme a navzájem si popřejeme nejen hezký víkend, ale i to, že se třeba někdy někde uvidíme a popovídáme se.

Je téměř poledne, my jdeme do rádia - plni emocí. Ž. nahrává soubor z dikťáku do počítače, zatímco já nahrávám fotky z foťáku. Fotek je dost a dost. Některé jsou mázlé, jiné vskutku povedené (uf).

***

Tak takhle nějak probíhal rozhovor se stále ještě rektorem Jihočeské univerzity v ČB - Liborem Grubhofferem.

Fúra emocí. Ale jen těch dobrých. Měla jsem tak super pocit, když jsme odcházeli z rektorátu. Ten člověk od pohledu sice působí jak zodpovědně, tak mile, ale že bude tak milý! To jsem nečekala. A kolik věcí nám sdělil! A co se podělil! A co zmínil. I krásně odpověděl na otázku, kterou jsem vymyslela já - co dělá dobrého učitele dobrým, jaký by učitel měl být. A celkově říkal postřehy ohledně školy, se kterými se ztotožňuij. Dále vyprávěl o sobě. No já bych tento článek měla asi psát minimálně s několikadenním odstupem, protože jsem tak nadšená, jak jen to může být :D 

Tímto bych vás všechny chtěla pozvat na vysílání úterního pořadu Výkvět na Rádiu K2 od 19:00 do 20:00.

A pokud stále váháte, tak vás chci uklidnit: politka se opravdu neřešila! Naopak si troufám tvrdit, že kladné otázky nebyly rozhodně typický. Takže nejen z toho důvodu se vyplatí poslouchat.

Těším se! :-)







Mějte se krásně

pondělí 7. března 2016

To ostatní: Moshpit opět narušen?!

To si děláte srandu!


:D


Ano, směju se.

Vzhledem k titulku článku - ptáte se proč? Protože to ani jinak nejde. Příští týden Moshpit moderuji, to se nic nestane, ale za další týden mě čeká opět pobyt v nemocnici, takže znovu nastane moje nepřítomnost - to bych se smála spíše pak, znáte takovéto 'do třetice....', no ale stejně...

Dneska se stalo to, co se stalo minulý týden. Sice né tak 'násilně', ale přesto se stalo.

Stejný scénář?

Všechno šlo jako po drátkách. Simple Plan z Mexika dohrávají svůj koncert, v tom najednou - střih - a jsou tu Halestorm. No, náš vysílací program okrouhl záznam o cca 5 minut, asi se mu pop punk omrzel. Říkám - fajn, aspoň to bylo na konci...Začnou hrát Halestorm, všechno zatím vypadá dobře a najednou tu je osudných deset minut před koncem vysílání...čili - střih - a jingle hlásí 'Tohle je novinka na RK2' - říkám - bože, to se musel zbláznit deset minut před koncem? Dobře...snažím se přihlásit přes vzdálenou obrazovku, ale nejde to! Nemůžu se dostat do programu, irituje mne to a radost mi nepřidává i ona zmiňovaná tzv. novinka (novinka dle jednoho našeho dramaturga je pouze píseň, kterou za novinku vydává největší česká celoplošná stanice, a je přitom jedno, že onen singl vyšel třeba už před čtvrt rokem). Písnička dohrává, začíná další neidentifikovatelná popová píseň a já ztrácím nervy...proč to nejde? Vždyť chci jen přidat nějaký tematický singl.
Kouknu se na webku a tam kolega s kolegyní. Říkám si - aha. Tak už vím, proč Halestorm předčasně skončili.
Co se stalo minulé pondělí?

Kdo je to? 

S kolegem začínáme konverzaci přes WordPad. Nebudu tady sdílet naše psaní, které se rozvinulo do debat. Na otázku, kdo tam je, jsem odpověděla - Kdo asi, když se vysílá Moshpit, resp. vysílal. Následovala reakce, že si toho nevšiml, že to nevěděl atp. Takže další člověk, kdo se nedívá na program. I když...zas tolik bych tomu nevěřila, nýbrž když jsem zhlédla program já - jejich pořad byl vyplněn a to dokonce, když mi dotyčný napsal, že druhý kolega nepřijede, takže vysílat nebudou. No...neříkejte mi, že si potom nekontroluje, co vypíše do programu ke svému pořadu. Je to prostě blbost.

Normálně to napiš na stránky FB 

Na to, že jsem Moshpit propagovala i na sociálních sítích a po minulých zkušenostech mi napsal, abych to příště napsala na facebookové soukromé radiacké stránky...Jenže já říkám PROČ? Proč bych tam něco takového musela psát. Přece to, že nejsem v ČB, ještě neznamená, že nevysílám. Pro mnohé lidi by to tak znamenalo, já jsem trochu jiný případ. Evidentně. Tudíž píšu názor, že každý, kdo si chce zavysílat nebo se vrtat v technice, by se nejprve měl podívat na program a podle toho se zařídit. Neříkejte mi, že je to tak těžké - vždyť jde proboha jen o jedno 'blbý' kliknutí! Ale asi jen ten klik zabere hodně času a námahy.
Tím se přirozeně dostávám k obsahu vysílání. Když to udám na svém příkladu - mám hodinový pořad, který je specifický svým obsahem. Hodinu rock, punk nebo metal RK2 prostě nevysílá, ve skriptu to takto zadané není - toť za prvé. Za druhé, pokud uvidím, že je v přehrávači 'píseň, která je nějaká dlouhá' - chtělo by to přečíst a né jen se kouknout na stopáž. Jinak by si člověk, který si všimne času a popisu, musel tuto náhodičku vysvětlit následovně: nevím, co to je, kouknu na program. Aha. Pořad. Tak to jo.
A né že tam uvidím dlouhou mp3, která by přesáhla devátou hodinu, tak to radši utnu hned teď, ať se to 'tematicky' hodí. Já kašlu na nějaký téma. Když by mi píseň teoreticky přesáhla danou hodinu, tak ji ukončím úderem oné hodiny, kdy má jet další pořad, a né že se předpřipravím, kor když ono další  vysílání vůbec nebude, resp. bude, ale nebude moderované.

A co omluva? 

Musím zmínit ještě jednu věc, a to poměrně významou. Jak nesnáším nevychované, tak v tomto ohledu mne onen člověk nezklamal...Omluvil se! To mě docela 'potěšilo', 'omluvu jsem přijala' (takhle to zní hrozně, když se nestalo nic na životě ohrožujícího), ale stejně. Jde o princip. Takže tohle byl opravdu světlý bod. Omluva přišla v podstatě hned v zápětí. I kdyby ale přišla později...cením si toho. Opravdu si cením toho, když někdo 1) poprosí, 2) poděkuje, 3) omluví se - což byl tento případ.

Závěrem...

Musím říct, že jsem se sice rozzohnila, ale né tak moc jako minulé pondělí. Jednak z toho důvodu, že narušení proběhlo cca deset minut před koncem, dále se dotyčný omluvil. A to 'narušení' spočívalo v jinglu a dvou písních, naprosto nehodících se do konceptu - taky to mohl ukončit a zandat tam nějakou rockovou píseň, když zjistil, že vysílám vzdáleně...Každopádně horší situace nastala minulý týden, tohle jsem poměrně rychle přešla. Ale to víte, stejně vás naštve ten princip ignoranství.

Komentář? Raději ne...




Mějte se krásně

To ostatní: Nemoderovaný Moshpit potřetí aneb sága pokračuje (Hudební blok x)

Vážení čtenáři, posluchači, náhodní kolemjdoucí, dneska se můžete těšit na třetí nemoderovaný Moshpit...
 
Šílený, co? :D 
 
Před dvěma týdny jsem si říkala: jo, tak dnešní Moshpit bude nemoderovaný, už se to v minulosti stalo. Potom přišla další návštěva lékaře a moje další absence. No a i teď, potřetí, je tu návštěva nemocnice a další neúčast moderování...

Achjo.

Ale co se dá dělat. Nic. Holt zdraví je v této situaci přednější více než škola a když to tak vezmu...tři roky moderování Moshpitu a oproti tomu tři fyzické nepřítomnosti mé osoby, byť v řadě...no co to je? :D V podstatě nic.

Každopádně jak jsem již zmínila, Moshpit bude. Bude a tentokrát to nebudou novinky, které mimochodem můžete sledovat zde , nýbrž první speciál v tomto roce! No a byla jsem inspirována koncertem Simple Plan - který byl, jen tak na okraj, SKVĚLÝ, a zážitků mám taky dost, něco málo zmíním v Moshpitu 14. března - čili jsem opatřila koncert, který odehráli před třemi lety v Mexiku. No a jelikož jsem vybrala koncert, který trval necelých čtyřicet minut, tak to chtělo ošéfovat ještě zbylých dvacet. A sáhla jsem - po kom jiném, než po - Halestorm a jejich záznamu z Kolína z roku 2012. Jenže tento koncert trval skoro jako koncert SP z Monterrey, takže jsem připravena zkracovat - kluci z dalšího pořadu totiž dnes vysílají. Ale nevadí, alespoň oněch dvacet minut hard rocku zazní :-)
Všecko jsem si připravila den předem, naštěstí jsem neměla problémy se systémem jako posledně. Takže dva záznamy a když mi někdo zkazí vysílání, tak....tedaa, snad nezkazí!
 

'Hudební blok' (jednorázovka č. tři) - Moshpit

Tentokrát dávám rubriku do uvozovek :D A vlastně se ptám sama sebe - má to vůbec cenu takto nazývat? :D No...ale jo :D Takže playlist:

Simple Plan - Live In Monterrey, 2013
Halestorm - Live In Cologne, 2012  
 
Mějte se krásně  a večer na slyšenou

pondělí 29. února 2016

To ostatní: Zkažený Moshpit!! + Co mě uráží

Večerní šok

Tak přátelé, dneska odpoledne až večer jsem byla nervózní a krapet naštvaná, ale to, co následovalo po osmé hodině...NO. To mě doslova rozzuřilo a opravdu jsem byla nasraná. Totiž ještě jsem.

A co se stalo? Abych pravdu řekla, tak se mi to o tom moc nechce psát, protože už vidím, jak se rozepíšu a vznikne z toho sáhodlouhý příspěvek :D

Nicméně musím, prostě musím se o tom zmínit i vám, protože to má i svou souvislost s dnešními dvěma příspěvky, o kterých se však nebudu rozepisovat, protože si je můžete přečíst zde a zde .

Takže se to pokusím vzít do kostky, protože tu jde opět o princip. Což je smutné o to víc, pokud se jedná o 'nejmocnější'.

Dnes ve 20:00 startoval na RK2 hudební pořad Moshpit, o čemž jsem se zde dnes již zmínila. Bylo to napsané na webu v programu, napsala jsem i reklamu na Facebook, kterou jsem následně sdílela do skupiny ČB a interní spolupracovníci přítomni ve studiu si jistě mohli všimnout, že ve vysílacím programu je zleva složka s Moshpitem, konkrétně datum 29. 2. 2016 a ve frontě rozkliknuté písně. No a aby toho nebylo málo, tak jeden člověk byl u toho 'slavného' spárování, jak píšu v dnešním prvním článku: EDIT: první člověk odepsal, vše už je v pořádku, ale víc bych to nerada komentovala, protože mi bylo řečeno něco, nad čím jsem se pozastavila, a je mi jasné, že bych se zas rozepsala.
-> Tohle jsou tři + jedna věc, které byly vskutku viditelné.
 A co se stalo? Tři z mých kolegů testovali nový mixpult. Což je samozřejmě super, ale dělat to, když běží pořad?

A já se ptám; jak může současné či minulé vedení něco takového přehlédnout?

Dobře, bývalý hlavní vedoucí - to chápu. Bývalý znamená, že (teoreticky) dotyčný člověk už onen spolek atp. opustil. Současní vedoucí naproti tomu - všichni víme, že když je něco současné, tak je to něco momentálního, něco, co probíhá.
Takže se ptám - jak je možné, že lidé, kteří by měli vědět o všem, co se v rádiu děje, přehlédli tak prostý fakt, jako je VYSÍLÁNÍ POŘADU?!

Ignorace?

Řekla bych, že existují pouze dvě odpovědi: slepota nebo ignorace.

Na slepotu to moc nevidím, přikláním se spíše k ignoraci, což je opravdu velice smutné...

K ignoraci ostatně napovídá fakt, že jsem všem třem kolegům napsala hromadnou zprávu na FB, ve které jsem psala, a to doslova: Kluci, taky ste mohl počkat jednu hodinu...já vysílám. Sice nejsem fyzicky přítomna, ale je to jak v programu, tak na facebooku.
Já myslím, že tato zpráva nikoho nemůže urazit, tím spíše mě zarazilo (opět) to, co následovalo.

Zprávu si přečetli dva ze tří lidí a odpověď? Žádná! :D

Hoši pokračovali dál...do Moshpitských písní zkoušeli mluvit v rámci zvuku do mikráků, telefonu, zkoušeli různé efekty...Dokonce v jednu chvíli tam pustili Abbu. Prostě zkoušeli a zkoušeli. Já to teda potom musela vypnout, totiž zvuk. Nebyla jsem s to poslouchat. Nicméně mluvení do mikrofonů bylo viditelné.

'Svoji práci' dokončili za cca padesát minut. A já pořád nedovedu pochopit jejich přístup.

Omluvila jsem se lidem na Twitteru. Playlist a doplňující info jsem sdílela před devátou. Samozřejmě jsem to postla i na FB pod reklamu na dnešní vysílko. Jestli si to někdo přečte, to nevím, ale byť se nikdo neomluvil mně a byť za dnešní zkažené vysílání nemůžu (kdo sakra mohl čekat, že se něco takového stane?!), stejně jsem cítila jako svoji povinnost se omluvit.

Co mě uráží...

Tahle celá situace mě přivádí k druhé části tohoto příspěvku. 

Já prostě nemám ráda nevychované lidi. Toto 'chování' zahrnuje i neschopnost nepoprosit, nepoděkovat a neomluvit se.

Pro mě je něco takového naprosto automatické a přirozené. Když prostě něco chci či potřebuji, poprosím. Když něco dostanu, tak poděkuji. Když něco zkazím, omluvím se. A kolikrát i milionkrát, až to pak dotyčného štve. Easy peasy.

Někomu ale zásady slušného chování nic neříkají. 

Pokud se budu držet dnešního incidentu, tak mě vskutku neskutečně uráží to, že se mi nikdo z dotyčných neomluvil. Skoro bych řekla, že se cítím až poníženě.

Hysterka?

Zcela jistě budu chápat, pokud mě někdo z vás bude považovat za hysterku, která vyvádí, a to zcela bez důvodu. No - na to vám odpovím - evidentně to vidíme každý jinak. Já jsem sice ve studiu nebyla, ale i tak jsem tomu věnovala určitý čas. Spousta lidí si to neuvědomuje, ale příprava na vysílání, a tím myslím ta opravdová příprava, zabírá spoustu času a energie. Já osobně jsem písně sdílela během celého minulého týdne na Twitteru, i když v některých případech jsem si vyhledávala více informací, které jsem právě napsala do informací dnes večer. Tweet neboli status má totiž na Twitteru pouze 140 znaků. Další věc ohledně přípravy - samotné písně. Vždycky se snažím o co nejlepší kvalitu, stahuji z různých stránek, ale občas z jednoho convertu, kde se musí nastavit určitá kritéria a i když nejde o nic složitého, tak to zabere delší čas, než když přijdete na stránku, kde stačí jeden klik ke stáhnutí songu.

Já myslím, že člověk, který tento postup zná nebo je empatický, dokáže pochopit moji nasranost. Omlouvám se za tento výraz, ale jinak se to vyjádřit prostě nedá. Zkrátka mě to štve i z tohoto důvodu. 
Nevím, kolik času celkem jsem přípravě věnovala (a tím myslím i sdílení během týdne), ale takové dvě hodiny to zcela jistě budou. Člověk do toho kouká do počítače. No a za ten čas mohl dělat spoustu jiných věcí. Věcí, které jsou pro něj momentálně důležitější. 

Závěr...

Co říct závěrem. Nejdůležitější věc v jakémkoli vztahu je komunikace. A v tomto případě tou komunikací myslím buď - zmínka předem, že se něco bude být, nebo omluva.
Jak se celá věc bude vyvíjet dál je těžko hádat. Myslím, že všichni tři zúčastnění to už dávno hodili za hlavu. Já se jim ale připomenu - osobně, až se potkáme. Jak konfrontace dopadne? Hádám, že budu poslouchat výmluvy. Ale kdoví, třeba na mě zítra čeká zpráva. Ale nebudu předbíhat.

Dnes v pondělí měl na RK2 běžet pouze jeden pořad
Já myslím, že tento obraz je pochopitelný i pro ty, kdo vidí tento program poprvé. Poznámka: ve frontě byly písničky z playlistu seřazeny od osmi do devíti, ale print screen jsem udělala později, tak už to není vidět...

EDIT: Dnes, 16. 3., jsem dostala omluvu! Byla jsem tak v šoku, že jsem řekla 'v pohodě' :D Ale opravdu...to je tak, když člověk něco nečeká...každopádně jsem ráda, že jsem ji dostala, ne že ne.

Mějte se krásně

To ostatní: Bude dnes nemoderovaný Moshpit vol.2?? (Hudební blok x)

Vážení čtenáři, posluchači, náhodní kolemjdoucí, dneska se můžete těšit na druhý nemoderovaný Moshpit. Do ČB dnes nepojedu, což jsem tak trochu tušila, a nové písně jsem uplynulý týden postupně sdílela na Twitteru Moshpitu a zároveň si je zakládala do složky '3. vysílání LS 2016'. No a většina z nich zazní i dnes večer v éteru. 

Teda doufám.

Proč?

Nooo, v RK2 používáme jako vysílací program SAM a sem tam mu hrábne. Hotové vysílání jsem měla včera, a proto jsem si řekla, že to všechno vložím přes vzdálený počítač do rádia. Všechno šlo jak po drátkách, dokud jsem nenarazila na problém v SAM editoru písní...nebudu tady vysvětlovat princip programů, řeknu jen, že tyto dvě 'složky' se musí spárovat, aby všechno fungovalo tak, jak má. No a ono se to nespárovala. Nastal zásek SAMu, to už se mi stalo jednou. Tak si říkám - fajn, nechám to na zítra a případně to zresetnu.

Dneska jsem na to našla čas odpoledne, protože ráno a dopoledne jsem na to neměla čas a po poledni jsem vyrazila na EEG (viz budoucí středeční článek). Přijela jsem krátce před čtvrtou a že to teda půjdu udělat. Takže jsem najela na vysílací program a - huráá, fakčí to. Byla jsem ráda. Jenže nastal druhý problém, který stále trvá. Spárování písní!

Vše ohledně dramaturgie se dělá skrz počítač, který slouží přímo pro potřeby dramaturgie. Jenže loni na podzim začal zlobit, tedy začal zlobit SAM editor písní. A jakožto dramaturg, který tento program často využívá...no prostě jsem se furt naštvávala :D A to mě nebaví. Takže mi hlavní technik tento program přidal, a tak na jakýkoliv PC (téměř) se přihlásím, tam mi tento program vyskočí.

Čili z toho plyne fakt, že jediná možnost vzdáleného propojení písní, aby hrály v éteru, je přihlášení na některý z těchto počítačů. Jenže těch na vzdálených počítačů moc není, jsou pouze tři, resp. dva (bez dramaturgie).

No a právě od té cca třetí hodiny jsou tyto dva střihačské počítače zabrány. Takže mi zbývají dvě možnosti: 1, čekat, dokud určití lidé neskončí svou práci, 2, napsat jim, jestli by se mohli na max. tři minuty odhlásit. Asi zvolím druhou možnost, protože čekat a sledovat webku rádia, až se zhasne ve střižně - na to fakt čas nemám :D A navíc mám podezření, že to bude trvat déle než do osmi...viz je toto důvod, proč dneska možná nebude M.?

Takže takové by bylo vysvětlení toho, proč jsem do nadpisu článku dala otazníky.


Ale přesto, pokud byste raději poslouchali celou hodinu písničky, aniž byste museli pořád někam překlikávat, tak poslouchejte ve 20:00 RK2 a pořad Moshpit, který lehce spustíte zde.

Hudební blok (jednorázovka č. dva) - Moshpit

Písně

Black Stone Cherry a novinka The Rambler z alba Kentucky, které vyjde 1/4 
https://youtu.be/qivepBVYZsw
 
Iggy Pop vydá 18/3 novou, sedmnáctou řadovku! Jmenuje se Post Pop Depression a obsahuje devět písní, vč. novinky Sunday.
https://youtu.be/zMBQMQfrPso
 
Zakladatel kapely Black Label Society Zakk Wylde před dvaceti lety vydal sólovou desku Book of Shadows, a teď přichází s deskou číslo dva, nazvanou Book of Shadows II, na které najdeme 14 písní. Byl vydán též obal alba. A jako ochutnávku z této desky posílá píseň Sleeping Dogs. Ještě třeba dodat, že album vyjde 8/4. A pokud byste si nechtěli nechat ujít Zakka naživo, tak máte šanci, 4/6 přijede na plzeňský Metalfest.
https://youtu.be/tuA18YpjOD8
 
Nothing – Vertigo Flowers, track z alba Tired of Tomorrow, jež přijde na pulty 13/5
https://youtu.be/Uk-41X5c4lA
 
Trio PVRIS představuje zbrusu nový singl! ‚Nečekaně‘ vyšel přes video. You and I je společně s další písní Empty ‚posilou‘ na deluxe edici alba White Noise
https://youtu.be/D0NqJgcbHe8v
 
Plague Vendor – Ox Blood. Novinka z cedla Bloodsweat, vyjde 25/3

 
White Lung je kanadské kvarteto, tři ženy a muž, které po dvou letech vydá 6/5 svoji čtvrtou studiovku nazvanou Paradise. Při té příležitosti sdílí singl Hungry – rovnou s klipem, do kterého si pozvali herečku Amber Tamblyn.
https://youtu.be/SiXMm9gZl5s
 
3 Doors Down mají venku novej song, jež vyšel skrz video! In The Dark z alba Us And The Night, které přijde 11/3
https://youtu.be/Ch6PtKm_w7w
 
Filter - Mother E z alba Crazy Eyes, které vyjde 8/4
https://youtu.be/J24Mlk1nwVE
 
Rob Zombie  - Well, Everybody’s Fucking in A U.F.O. Novinka z alba The Electric Warlock Acid With Satanic Orgy Celebration Dispenser
https://youtu.be/cPSFl3rm8Kk
 
(A s novinkou tu jsou i) Palisades. Singl Fall vyšel přes klip.
https://youtu.be/0Va03mW9374
 
Lyric video kapely Thousand Foot Krutch k písni Running With Giants z alba Exhale
https://youtu.be/UNJnjLPHb-c
 
Novinku v podobě lyric videa hážou Hellyeah. Písnička Human pochází z nadcházející studiovky, která vyjde v květnu
https://youtu.be/hwyUNvoJncU
 
Oceans of Slumber - Devout. Z alba Winter, vyjde na začátku března.
https://youtu.be/TN8f2ouaqfs
 
Je libo trocha black/ trash metalu? Desaster – Damnatio Ad Bestias. Z CD The Oath of an Iron Ritual, vyjde 8/4
https://youtu.be/aOuF3vdtumw
 
Al Jourgensen, zakladatel skupiny Ministry, má nový projekt jmenující se Surgical Meth Machine, 15/4 přivede na pulty stejnojmenné debutové CD a zde vysílá novinku Tragic Alert.
https://youtu.be/ljgs9Bbe_wU
 
Video (A na závěr nový dva videoklipy)

Kapele The White Noise vyšlo 26/2 debutové EP Aren’t You Glad a v ten den vypustili do světa videoklip k písni Picture Day.
https://youtu.be/TkRKJntnuZI

Thornbridge – The Dragon’s Reborn. Z alba What Will Prevail, které vyšlo 19/2
https://youtu.be/wfmzFHskV8Q
 
Koncerty

3/3, Ostrava, 5/3, Zlín, 6/3, Brno 8/3, Praha Brian May a Kerry Ellis
5/3, Simple Plan, Praha
5/3, The
Neighbourhood, Praha
8/3, Brian May a Kerry Ellis, Praha

9/3, Crossfaith, Praha
10/3, Tindersticks, Praha
10/3, Burning Down Alaska, Praha
11/3, Symphony X, Zlín
12/3, Against the Current, Praha
12/3, Aviator, Plzeň
13/3, Sick Of It All, Praha
22/3, Plzeň, 23/3, Zlín, Uriah Heep

Mějte se krásně