Radio Rallye - Příspěvek 12: Den první

Tak je to tu...DEN D!! :D Ano, dneska začínáá...rádio relýýý! :D :-))

A já zde budu popisovat, co se děje. Bohužel to nebude všechno, protože z časových důvodů (především) jsem si nemohla vzít na starost moji 'vysněnou' funkci opatrovníka...ale co už. To mi stejně nezabrání v tom, abych si povídala a seznamovala s novýma nebo zdravila již mě známé lidi...tak uvidíme.

Ráno-dopoledne

Nic se neděje. Teda alespoň pro mě. 

Odpoledne

Po španělštině jsem se vydala do rádia pomoct s kompletací - programy, naplňování tašek. Ta druhá prácička se bude konat nakonec někdy v sobotu v noci/ v neděli ráno, protože bychom neměli kam tašky uskladnit. Nicméně koho jsem potkala v rádiu - nebudu komentovat :-) Jinak tam byl šéf a další dva kolegové ('nebudu komentovat' za kolegy nepovažuji, tedy alespoň zatím). Nastal však problém s programem nebo programem...nevím, jak to nazvat :D.. Už vím! Informační leták! :D To je ono...ten se musel poskládat dohromady, protože byl vytištěn na tři části. Obsahuje úvodní stranu, program, kontakty, mapu...prostě co je důležité. Takže abych se vrátila k jádru věci...problém byl se šněrovačkou nebo jak to nazvat. Jak to ale dopadlo, nevím, neb přišla jedna kolegyně se skoro dvou sty fotkami, a to je něco pro mě :D 

Šla jsem jí tedy pomoct s roztříděním atp., protože jsem v rádiu 3,5 roku a troufám si tvrdit, že jsem s to/ byla s to (jaký čas mám používat?!:D) rozpoznat, co kam patří. Nakonec jsme to dali nějak dohromady a začaly (tedy ona začala) lepit speciální hmotou 'žvýkačkou' fotky na takovou velkou desku (opět mi vypadlo označení slova), které potom budou viset v rádiu.

A tím se dostávám k jednomu zásadnímu bodu - mně :D Někdo by řekl: Šárka musí být všude; já to ale nazvu: Chci být natrvalo součástí RK2 alespoň ve fotografiích. Kolegyňka vybrala fajn fotky, to jí nesmím upřít, jenže...některé mi tam scházely. Například já za mikrofonem - jedno z prvních vysílání, i ta poslední, potom fotky s kapelama...neříkám, že všechny jsou na Facebooku nebo v rádiáckém počítači...no - drtivá většina ano, ale prolézt to :D Takže jsem jí navrhla, jestli by nevadilo, kdybych nějaké dodala...prý ne, takže zítra ráno se chci zastavit do jedné firmy, kde mají digitální tisk fotek.

Musím se přiznat, že teď (prozatím píšu večer kolem půl deváté) začínám přemýšlet, jestli to není moc, přece jenom. Nechci se nějak vecpávat. Popřemýšlím o tom, a uvidím.

O půl čtvrté se měla konat schůze spojená s hostesástvím (nebo jak já říkám - s opatrovnictvím). Takže jsem se rozloučila a odešla jsem. Za nějakou hodinu a půl (či tak nějak) vycházím na autobus (nebudu prozrazovat, kam jsem šla, odhalím to asi za tři měsíce) a potkávám jednu kolegyňi, která si myslela, že jsem šla do rádia, protože mi začala vykládat, kdo tam ještě je a co se řeší. Tak na ni koukám a co to jee? :D OPĚT nastává chyba komunikace. Nebo jsem nechápavá. Ale dle včerejší zprávy na Facebooku jsem pochopila, že se schůze týká opravdu jen asi těch osmi lidí, co mají na starost jednotlivá rádia. Mýlka. Řešily se i jiné věci :D Takže jsem na kolegyni koukala jak puk, zatímco mi říkala, že se přidělovala místa na zítřejší program, který obsahuje netradiční prohlídku ČB nazvanou Pragulic a exkurzi do Budvaru. Takže jsem měla celou cestu o čem přemýšlet.

Večer 

Vycházím z autobusu a potkávám kolegyni a kolegu. Jsem v šoku :D Protože správně mají být na nádraží. Vysvětlují mi situaci - achjo, ta organizace. Prý přijelo více lidí, než mělo. Oněm kolegům nedala rádia vědět, kde jsou či co, takže nastal další zmatek. Proto stáli na zastávce vedle kampusu a né u nádraží. Prý tam je jiný kolega. A co následovalo, to snad ani nebudu říkat :D Jeden kolega už loni přitáhl takovou velice vtipnou a super věcičku - přenosný mixpult/ mikrák. Hodí se to přes rameno jak bágl a člověk si vykračuje a mluví do mikrofonu, případně pouští hudbu. Prostě super věc! :D Včera to měl v rádiu a výše zmíněnému kolegovi se to tak zalíbilo, že si to půjčil a měl v plánu s tím provázet Slováky. A prý k tomu došlo. Ono se to docela rozléhá, takže údajně se od něj téměř všichni Slováci (tak jsem to pochopila) distancovali a bylo to trapné - to není z mých úst, pouze mi to bylo řečeno :D Takže kdoví.

Každopádně lidi se by neměli brát tak vážně. Já věřím, že výše zmíněný kolega to bere jako srandu a pak záleží na ostatních, jak to přijmou, či nepřijmou.

Na devátou hodinu (což bude za čtvrt hodiny) je zarezerovováno cca 50 místo v jednom baru. Já psala dvěma kolegům, kdy tam se skupinami razí, jedna mi odepsala, že čekají na ubytování, druhý ještě ne, ale hádám, že to bude stejně. Docela ráda bych se tam zašla podívat, aspoň na půl hodiny-hodinu. Kouknout se, jestli poznám nějaké tváře z loňska, seznámit se a tak trochu pokecat

Btw. teď jsem zjistila šílenou věc! Zapomněla jsem si vizitku! Sakra práce, já myslela, že ji mám tady na baráku. Chtěla jsem si vzít klíčenku s logem JU, tu mám doma a upomínka mě zklamala. Ale vizitku? Vskutku jsem měla za to, že ji mám zde...no nic, aspoň jsem si vzala JU tričko, které jsem dostala, když jsem pracovala na Dni otevřených dveří JU.

Tak - krátce po deváté jsem odešla - teď je cca tři čtvrtě na dvanáct a já mám stále zaplý počítač, takže se úplně vybízí dopsání dojmů z prvního dne :D

Takže jak to dopadlo...chvilku před devátou mi volal kolega, kde jsem a jestli chci s ním jeho rádiem jít do baru. Ten bar jsme měli zamluvený na devátou a já si řekla, že bych se na chvilku zastavila. No...z půl hodiny se vyvinuly skoro tři hodiny :D Ale nebudu předbíhat. Čili vyšla jsem za ním a jeho skupinou. Venku jsem potkala první skupinku Slováků. Musím říct, že jsem byla rozpačitá z jejich reakce, stejně jako z reakce zbylých členů rádia, které bylo uvnitř kolejí, protože na moje přátelské pozdravy: ahoj ahoj ahoj, málokdo řekl ahoj, a když už pozdravily na zpět, tak to bylo takové vlažné až chladné :D Toto se dělo až do konce - ale nechci tvrdit, že to byl případ každého jedince. Ve vestibulu kolejí byl mimo jiné i náš průvodce z loňských Košic, tak jsem byla ráda, že se po roce vidíme a hned jsme museli pokecat :-) Při cestě do baru jsem se dala do řeči s jiným Slovákem, se kterým jsem si následně potykala a musím říct, že to byl též příjemný rozhovor.

Co se týče baru - ten sousedí s jednou hernou, o níž jsem několika lidem vykládala, že jsem tam byla a cituji 'nebyl to takovej ten typickej zaplivanej pajzl, spíš naopak'. Jaké bylo moje překvapení, když jsme vlezli do onoho baru - to byl on! :D Dobrý no. Tak jsem si ho spletla, nevadí :D Čili v zamluveném baru jsem byla podruhé :D

V baru jsem si přisedla k neobsazenému stolu, ke kterému se přidali další lidé, především, nebo spíše jenom, z rádia, které má výše zmínění kolega na starost. Bavila jsem se se dvěma, též zmíněnými Slováky plus s ještě jedním, kterého si pamatuji z loňského roku :D Tak jsme si aspoň potykaly. Celý večer jsem se prakticky bavila s těmito třemi lidmi, plus s ještě jedním mým kolegou, vlastně dvěma. Bylo to velmi zajímavé a milé povídání. Mám ráda hovory s lidmi, kteří mají co říct.

Nicméně musím podotknout jednu věc. U stolu byla jedna slečna, která si pamatovala moje jméno (kolega ještě na koleji zmínil, že jsem  jeho kolegyně v jednom pořadu). Ptala se mě na to, co to je Pragulic exkurze. Tak jsem jí a dalším dvěma jejím kolegům řekla, co si myslím, že to je, protože tento 'termín' jsem zaslechla asi před rokem-dvěma v televiz, dávali o tom reportáž. Načež kolega starající se o ono rádio tuto informaci potvrdil.
Další věc - jeden slovenský kolega se mě ptal na raňajky. Popsala jsem mu, kde je menza, ale zbylé informace jako co je, čím se prokážou sem mu říct nemohla, protože to prostě nevím. Tak kde je opatrovník? :D
Následná cesta na koleje - dobře, i někteří alkoholem posilnění kolegové ze Slovenska si pamatovali cestu :D To je obdivuhodné. Nicméně stejně jsem s několika z nich šla - měla jsem stejnou cestu. Jen dotyční bydlí na kolejích vedle těch mých.

Takže večerní pobaveníčko bych srhnula asi takto: bylo to fajn posezení a místy jsem si připadala jako opatrovník :D Ale nevadí. Ráda pomohu, pokud odpověď na dotaz vím.

Co se týče zítřka, tak je program exkurze již zmíněný Pragulic a Budvar. Do Budvaru se nakonec našlo místečko, byť kolega napsal stroze 9:30, v baru jsem se zeptaa jiného povolaného kolegy a ten mi tedy řekl, že to znamená sraz u rádia. Takže dobrý.

Jinak mě čeká psaní...tedy mělo by. A večer je naplánována párty v jednom klubu, kam se vypravím, ale opět jen na chvilku. Vzhledem k dnešku říkám - tak maximálně ty tři hodiny :D

Mějte se krásně
-š

Mějte se krásně

-š