Ahoj!
Dneska bych se chtěla rozepsat o jedné krásné události, která se objevila dva týdny zpátky, konkrétně ve čtvrtek 10. března, minulý týden, shodou okolností též ve čtvrtek, 17. března začala nabírat reálných obrysů, no a teď v pátek 25. března se zhmotnila ve skutečnost!
Můj první koncert kapely PLACEBO!
A nebylo to jediné poprvé! Poprvé v Berlíně, vlastně poprvé v celém Německu, poprvé na koncertě v zahraničí a poprvé na přespávacím výletě s nej kamarádem :-D Takže bylo jasné, že bude sranda. Ale největší vtip je stejně asi to, že o týden později pojedu do Berlína znovu, tentokrát s nej kamarádkou :-D No nemám se to skvěle?
Jak to vlastně začalo…
Začalo to jedním statusem. Všimla jsem, že Placebo na svém Facebooku zveřejnili informace o speciální sérii koncertů, nu a jeden z nich se konal v Berlíně. V den, kdy jsem měla volno v práci. Brala jsem to jako znamení :-D Ale hlavně - pár dnů před tímto jsem byla naprosto spontánně v kině na filmu, na který bych nešla (Batman), a bylo to tak super, že jsem si řekla, že bych měla dělat spontánních věcí víc! Tak jsem hned napsala nejlepšímu kamarádovi a v podstatě jsme se domluvili, že pojedeme :-D U něho by mě překvapilo, kdyby nejel, šok byl u mě - já, která sice chtěla, ale ještě nebyla v zahraničí na koncertě).
A tak jsem se začala těšit! Sice jsem neměla v ruce vstupenku, ale i tak jsem byla nadšená, a možná jsem i vnitřně věřila, že to vyjde! :-D Měla jsem z toho takovou radost, že jsem se o tom zmínila i na sezení u mého psychologa, který dle svých slov viděl moji radost i přes respirátor.
Ale zpátky k lístkům!
Abyste mohli vstupenku ukořistit, museli jste mít unikátní kód, který se vám vygeneroval na oficiálních stránkách kapely po zaregistrování na jednom odkazu. Když jste ho dostali, krok č. 1 splněn.
Týden uplynul jako voda a nastal 17. březen aneb krok č. 2. V 10:00 se otevřel německý Ticketmaster a my s kamarádem celý nažhavený, každý u svého PC, a čekali, co bude. Oběma se nám otevřel prostor na koupi lístků, kamarád byl nakonec rychlejší, a tak jsme se mohli začít radovat! Vážně máme lupeny na koncert Placebo? ANO!! Ten den jsme dali sraz, zašli do kina (Nejhorší člověk na světě) a pak zapluli do Starbucksu na kofí a začali jednat - kamarád zarezervoval jízdenky na bus a ubytování.
Placebo - speciální série exkluzivních koncertů
Moje nadšenost nebyla způsobena jen tím, že naživo uvidím a uslyším své idoly, ale především - při JAKÉ PŘÍLEŽITOSTI! Placebo si pro své fanoušky nachystali sérii exkluzivních a komorních koncertů u příležitosti vydání zbrusu nové desky Never Let Me Go. Mezi 23. a 31. březnem se představí v pěti evropských městech - v Paříži, Berlíně, Amsterdamu, Bruselu a Londýně. Po letech vystoupí v intimních prostorách a nabídnou fanouškům první živé provedení písní z nového alba.
Sice jsem byla trochu rozpačitá ze zákazu mobilů atd., protože jsem si pokládala otázku, jak to chtějí zajistit, a za druhé trochu smutná z toho, že si nebudu moct udělat fotku na památku a na vyvolání. O tomto zákazu bude ještě řeč.
Příležitost poslechnout si novou hudbu měli jako první návštěvníci pařížského koncertu. JENŽE. Sice si tito fanoušci poslechli devět skladeb z nejnovějšího alba - z oněch devíti písní byly čtyři již vydané singly, takže defacto pět písní, které ještě nikdo předtím neslyšel - nové album populárního dua vyšlo “až” o dva dny později, tedy 25. března nad ránem - v Británii o půlnoci, u nás v Česku v jednu hodinu ráno. Jelikož jsme se s kamarádem zúčastnili berlínského koncertu, který proběhl právě v pátek 25. března, měli jsme šanci si novou desku párkrát poslechnout.
Já se probudila v 05:50 a přiznám se na rovinu, že jako první věc, kterou jsem udělala, vzala mobil do ruky a hned najela na Spotify a když jsem viděla přidané nové album, moje reakce byla: WOW, TO SI HNED MUSÍM PUSTIT!
Jo! A páni.. wow.. Na první dobrou jsem si do svého playlistu, který mám veřejně přístupný tady, hned přidala šest skladeb ze třinácti! A to nepočítám předchozí dva vydané singly, které jsem si tam taky doplnila. Než jsem odjela na nádraží, album jsem si stihla poslechnout hned dvakrát. A tím, že jsem si den předtím (po koncertě Easy Life :-D) založila na popud kamaráda Spotify Premium, jsme mohli poslouchat společně (a ano, prémiový účet si nechám, je to fakt super věcička! :-D)
Show BEZ TELEFONŮ
Kromě toho, že byly koncerty v malých prostorech (například v berlínském Metropolu pro cca tisíc lidí), byly taky kompletně bez telefonů, fotoaparátů, tabletů, chytrých hodinek a dalších nahrávacích zařízení! Záměr kapely bylo prostě a jednoduše UŽÍT SI KONCERT VŠICHNI SPOLU A PŘÍTOMNI V DANÉM OKAMŽIKU. Při vstupu do budovy jste tedy museli odevzdat mobily a další věci, jako jsou třeba i hodinky - v mém případě na otázku, jestli mám nějaké smart watch, automaticky jsem vypálila Garminy, no, můj Garmin vívoActive 3, který neumí nahrávat zvuk, natož obraz, ale v pohodě :-D K tomu se ale ještě dostanu.
Nervy předem
Než se pustím do začátku naší cesty, zmíním pár nervy drásajících chvil. Nějak mi nedalo, že můžu cestovat do jiné země pouze a jen s očkováním, resp. jít do kluby "jen tak". Měla jsem takový divný pocit. A tak jsem v úterý 22. března odpoledne pátrala a zjistila, že při vstupu musíte ukázat nejen certifikát o očkování či prodělání nemoci, ale i NEGATIVNÍ TEST! No… dobrý.
Okamžitě jsem to řešila s kamarádem, který tomu jako kdyby nechtěl uvěřit, což se nedivím, ale bohužel mu tuto informaci potvrdili i v samotné Metropoli (klub, kde se koncert konal). PCR ne starší jak 48 hodin nebo antigen ne starší jak 24 hodin. Jak s tím naložit? Kdy jít? A kam? Bylo to jedno velký martýrium! V úterý večer jsem byla vystresovaná. Ale jelikož kamarádovi z Metropole řekli, že v Berlíně jsou testy na každém rohu a zdarma, měla jsem v záloze připravený plán testování přímo v Berlíně. Takže jsem si ve středu vyhledala a vypsala dvě testovací místa, kam bychom případně mohli zajít. To ale naštěstí nebylo třeba!
Nakonec jsme si řekli, že místo středy večer půjdeme na testy ve čtvrtek ráno. Ráno jsem vyrazila z kanceláře a za chvilku už bylo hotovo. Sestra mi po odebrání vzorku řekla, že by mi výsledek měl přijít odpoledne. A taky přišel! Přiznám se, že jsem byla při otevírání souboru krapet nervózní, i když jsem prostě věděla, že covid-19 nemám! A taky neměla! :-D Nic tedy nebránilo cestě.
Cesta autobusem
Cesta autobusem byla taky taková… zajímavá :-D S kamarádem jsme měli sraz na Florenci kolem půl deváté, v 09:10 odjížděl FlixBus přes Drážďany do Berlína. Neměli jsme místenky, ale řidič říkal, že kde jsou zelené štítky, tam je volno. No a kdo dřív přijde, ten dřív bere, takže tě nikdo nemůže vyhodit :-D Najednou se v autobuse zjevil chlapík, cca třicet let, který měl sedět na sedadlech, které jsme zrovna obsadili. Ale v pohodě, nedělal problémy, naopak, byl stejně zmaten jako my dva :-D No a pak se s námi během těch čtyř a půl hodin snažil několikrát navázat rozhovor :-D Tak trochu marně. Nezlobte se na mě, ale když vám cizí člověk zničehožnic řekne, že právě zjistil, že v Německu chtějí při vstupu prakticky kamkoliv potvrzení o tom, že nejste infekční, ale vy zrovna nemáte test, tak jste zfalšoval datum - co mu na to máte jako odpovědět?! :-D
Příští zastávka: Berlin Südkreuz!
4,5 hoďky utekly jako voda (až jsem si říkala - vážně to bylo skoro pět hodin?! :-D) a my se ocitli na nádraží Berlin Südkreuz. Autobus číslo 204, který nás během dvaceti minut měl odvézt k hotelu, jsme hledali asi půl hodiny, a přitom jsme měli zastávku přímo před nosem! :-D Já jsem si teda říkala, jestli nástupní zastávka nebude před nádražím, když tam jsou i výstupní, ale veškerou navigaci jsem přenechala na kamarádovi, který se dokonce ptal na cestu i jednoho takového tejpka, kterému těsně předtím, než na něj promluvil, z rukou vypadl dosti podezřelý balíček! :-D Vypadalo to na trávu nebo něco podobného. Týpek nevěděl, tak jsme šli hledat dál, nakonec se zeptali na informacích, které nás poslali přesně tam, kde nás vyhazoval FlixBus. Takže pokud někdy pojedete na nádraží Berlin Südkreuz a budete potřebovat jet autobusem do centra - zastávky jsou přímo před nádražní budovou! :-D
Chill před koncertem
Dojeli jsme do hotelu. A to byla naše první a zároveň poslední cesta MHD :-D Nějakých 22 min za 3 eura :-D Jinak jsme k dopravování používali nohy :-) Což bylo super - ráda chodím a ještě radši nastavuji na Garminech chůzi a pak se kochám kilometry, počty kroků a samozřejmě mapkou :-D Na hotelu jsme pobyli asi tři hodiny a pak vyrazili na koncert! Kamarád teda dostal hlad, takže jsme ještě hledali něco k snědku a já začala být brzy nervózní.
Cesta k Metropoli
Procházka k Metropoli se ze začátku jevila fajn, ale pak jsem začala být trochu nervózní a teda moje nervozita dosáhla velice vysokého stupně, když jsem spatřila dvě dlouhé fronty, tak dlouhé, až se táhly za roh. Hm, super! To se budeme mačkat někde vzadu a já, ač podpatky, nic neuvidím :-( Sice jsem věděla, že klub má kapacitu cca 1000 lidí, ale ty davy venku - hlav mi přišlo víc jak tisíc. Ale jelikož jsme nepřišli poslední a fronta se dost tvořila i za námi, můžu k tomu říct jen to, že se opět potvrdil můj špatný odhad. Asi dvacet minut jsem nebyla komunikativní a byla naštvaná sama na sebe, že jsem nás nevytáhla dřív, ale naštěstí mě to brzy přešlo a já byla v pohodě.
Nejspíš jsem byla nervóza i kvůli tomu, že jsem Placebo nikdy neviděla a neslyšela, a chtěla mít tak super výhled. Takže na dalších koncertech, ať v Praze nebo Lipsku či Vídni, myslím - a teda doufám - že nebudu vyšilovat a že si vzpomenu, že se mám uklidnit, protože fajn místo se najde téměř vždy.
Pouštět do sálu se mělo v 19:00, to pak pořadatelé zcela nepochopitelně posunuli na 20:00, přičemž koncert měl začít ve 21:00. Nezlobte se na mě, ale pokud musíte ukazovat 1) vstupenku, 2) certifikát o očkování či prodělání nemoci, 3) negativní test a venku vám stojí několik stovek lidí, tak si snad pohlídáte, aby šlo všechno hladce a včas. No, já jsem jen doufala, aby kapela nezačala hrát dřív :-D To se samozřejmě nestalo - na scénu nastoupili ve 22:00. To by odpovídalo, protože hráli sedmnáct písní, cca hodinu a půl, pak ještě tlačenice u merche a hodinky na chůzi jsem zapínala krátce po půlnoci.
Kontrole lupenů a certifikátů jsem ukázala všechny potřebné dokumenty a u vstupu si mě odchytla holčina, která se mě zeptala na mobil a pak i chytré hodinky. Obojí jsem narvala do pouzdra od firmy yondr. Chytrá to věcička. Měla by se používat ve školách :-D Potom ještě jedna kontrola od vysmátého sekuriťáka, který mi oznámil, že mám moc velkou kabelku a že ji musím nechat v šatně. Šli jsme do šatny, za kterou se samozřejmě platilo pouze hotově, cash jsem naštěstí měla (proměnila jsem si nějakých 508 Kč - tedy 20 euro). Takže já jsem do sálu odcházela - bez kabelky, bez mobilu, bez hodinek, s jedním kapesníkem v džínách a jedním eurem, které mi v šatně vrátili na pět euro. Jo ještě jsem měla papírovou desetieurovku, do níž jsem zabalila papírek od šatny a poté požádala kamaráda, jestli by mi to mohl schovat u sebe v peněžence. Nakonec za to nakoupil dvě pivka (moc dobrá!) - jedno za čtyři eura + záloha euro na každý kelímek. Ke kelímkům dali žetony, které se pak spolu se sklínkou vraceli. Samozřejmě máme jak žetony, tak sklínky :-D Tedy přesněji řečeno já a kamarád žetony a dvě sklínky jen já, protože kamarád nakonec nechtěl :-D Takže fajn suvenýry :-)) Kelímky budu používat normálně a žeton si pak nalepím do knihy vzpomínek 2022.
Už se to blíží…
Vstoupili jsme do sálu - wow. Prostor vážně pěkný, skutečně intimní, jako dělaný pro takový typ akce. Měli jsme i celkem pěkná místa. Já, i když na podpatcích, jsem se občas bála, že si přede mě šoupne někdo vyšší. Jako naštěstí nestoupnuli, i když se k tomu chystali. Ale i když stojíte na fajn místě, pokud nejste třeba na balkoně u zábradlí nebo nejste opřený o sloup, stejně se chtě nechtě posunete. Já jsem taky na konci koncertu stála krapet vedle než původně. Hnulo se to i vepředu, takže občas jsem neměla tak super výhled, ale naštěstí to nebylo nic hrozného :-)
3…2…1… PLACEBO!
Náhle zhasla světla.
Na pódium za zvuku prvních tónů písně Forever Chemicals vstoupili pánové Stefan Olsdal a Brian Molko! :-) Oba v tmavém oblečení, Brian se svým sestřihem polodlouhých vlasů, knírkem, který se v dálce ztratil, a v černých brýlích.
Následoval nadšený potlesk, jekot a entuziasmus naprosto všech fanoušků v sále :-)
Krásně euforický pocit, že konečně vidíme a slyšíme idoly, které jsme buď nikdy neviděli (můj případ)/ anebo dlouho neviděli (případ mého kamaráda).
Wow.
A ještě jednou. Wow.
Zalil mě pocit nepřekonatelného štěstí, který byl umocněn zvědavostí nejen na samotné duo Placebo, ale i na setlist, protože ani já, ani kamarád jsme nechtěli vědět, co hráli v Paříži. Když už je tento koncert tak speciální, proč si ho “překazit” tím, že budeme vědět, co přesně bude následovat za písně. Raději mít takové to překvapení, co asi zahrají dál :-)
Po první písni FOREVER CHEMICALS, která je shodou okolností i první na seznamu písní nového alba Never Let Me Go (2022), následovala další novinka z této desky, která byla vydána jako ústřední vlaštovka a předzvěst nového počinu v září 2021 - BEAUTIFUL JAMES, kterou jsem si oblíbila hned při prvním poslechu. Následovala skladba, kterou jsem bohužel nepoznala - SCENE OF THE CRIME z předchozího alba Loud Like Love (2013). Placebo pokračovali novinkami - HUGZ, která se mi moc líbí, a singlem HAPPY BIRTHDAY IN THE SKY, který mě moc nechytl, ale třeba mu přijdu na chuť. Vyšel na začátku března jako poslední singl před vydáním desky. Poté zabrousili do roku 2009, kdy vydali osmou studiovku (a mé velice velice velice oblíbené album) Battle for the Sun a vytáhli moc pěknou skladbu SPEAK IN TONGUES. Pokračovali singlem SURROUNDED BY SPIES, pětiminutovou skladbou z nového alba. Hned nato začala hrát píseň BLIND z desky Meds (2006) a já doteď nechápu, že jsem tuto skladbu hned nerozpoznala. Následovala bezvadná novinka SAD WHITE REGGAE, která mě dala do toho správného pohybu a začala jsem se víc hýbat. Placebo poté sáhli po studiovce Sleeping with Ghosts z roku 2003, odkud vybrali skladbu PROTECT ME FROM WHAT I WANT (líbí se mi i její francouzská verze Protège Moi, která je k poslechnu na Sleeping With Ghosts: B-Sides (2016) a kompilačce A Place for Us to Dream (2016)). Následovala jedna z mých nejoblíbenějších písní z nového cedla TRY BETTER NEXT TIME, vyšla v lednu jako samostatný singl. Pak opět zahráli něco staršího, singl FOR WHAT IT’S WORTH z Battle for the Sun, pokračovali singlem TOO MANY FRIENDS (deska Loud Like Love), což je pro mě velice zásadní skladba, protože díky ní jsem se do nich zamilovala. Koncert se chýlil ke konci a Placebo zahráli (zdánlivě) poslední dvě skladby. Obě dvě novinky. A obě písně, které mě spolu s ještě jednou, zaujaly z celého alba nejméně :-D Jednalo se o skladby WENT MISSING a FIX YOURSELF. Potom Placebo odešli z pódia, ale bylo jasné, že ještě není konec :-) Kapela přihodila do placu dva přídavky - POST BLUE z Meds a rozloučili se coverem RUNNING UP THAT HILL, písní, jež pochází z repertoáru britské zpěvačky Kate Bush.
Placebo tedy sestavili playlist z posledních pěti alb (2003-2022), repertoár z let 1996 až 2000, období, kdy nahráli první tři desky, zůstal bez povšimnutí. Což je na jednu stranu škoda, protože jejich ranou tvorbu též miluji, ale na druhou stranu se nedivím, že nic z tohoto období nezahráli.
Jsem zvědavá na jejich nadcházející tour - osobně si myslím, že setlist malinko změní, protože když už tato série pěti koncertů byla speciální, proč nesestavit i speciální playlist? :-D Ale uvidíme. Evropská odnož začíná v říjnu.
Celý playlist ještě jednou a pokupě zde na setlist.fm.
A pokud byste si písně chtěli pustit, můžete zamířit na mé Spotify, kde jsem vytvořila playlist PLACEBO: Intimate Release Show 2022, popis March 2022 (Berlin)
Jelikož byl na celé akci přísný zákaz focení a natáčení, nemám žádnou materiální vzpomínku. Vše je jen v mé hlavě. Ale! Všimla jsem si profesionálního fotografa (chlapík se zrcadlovkou na balkoně), tak nějak doufám, že fotky na vyvolání, i když ne ode mě, přece jen budu mít. Vůbec nevím, kdo to byl. Někdo od pressu? Fotograf kapely? Fotograf, kterého najali pořadatelé? Samé otázky! Ale říkám si, že by se třeba nějaké fotky mohli přece jen objevit, ale pátrat budu až po londýnském koncertu. No jsem zvědavá. Bylo by fajn mít aspoň jednu fotku :-)
Ještě bych chtěla zmínit, že ani Brian, ani Stefan nemluvili. Jakože vůbec. Ani slůvko. Doslova ani to “ň”. Na druhou stranu zase komunikovali non-verbálně, a to se taky počítá. Takže mně osobně nevadilo, že nic neřekli, já viděla gesta rukou atd. a za to jsem ráda. Někdy jsem musela natahovat krk, abych viděla Briana (měří necelých 170 cm), Stefana nemusela - ten má skoro dva metry :-D Ten se na pódiu (ani v davu) neztratí :-)
Koncert skončil a my všichni fanoušci v sále hurónsky tleskali. Byl to skutečně magický zážitek!
Bitka u merche
Salva lidí se vyvalila ven ze sálu. Někteří mířili k nápojům, jiní do šatny, někdo úplně pryč a někdo, jako třeba my, ke stánku k merchi. A tam začal boj! :-D Nazvala jsem ho Bitkou u merche :-D V jednu chvíli jsem dokonce uvažovala o tom, že odejdu a vrátím se později, ale začala jsem být paranoidní - přece kvůli tomu nepřijdu o úlovek! :-D Bylo to bláznivé, ale hlavní je, že jsem neodešla s prázdnou! Ukořistila jsem moc krásné tričko, které jsem hned druhý den začala hrdě nosit :-)
Když jsme získali věci zpátky, udělali jsme nějaké fotečky a zamířili do hotelu. Čekala nás víc jak dvoukilometrová štreka, což je nic, ale mně tak ukrutně bolely nohy!!! Takže to jinak než těžkou štrekou nazvat nemohu :-D A to jsem prosím pěkně na botky s vysokým podpatkem zvyklá, mluvím tedy konkrétně o botách, které poslední léta nosím prakticky jen na koncerty, protože prostě podpatky! Nejsem sice skřet, ale hodně lidí je vyšších. V botách jsem měla navíc gelové polštářky, ale stejně to nepomohlo. Takže když jsem zula boty, to byla úleva!
Na hotelu jsme ještě poslouchali písně a vyprávěli si zážitky z koncertu :-) A pak už šli spát…
Odjezd domů
V sobotu 26. března jsme procházkou vyrazili k nádraží Berlin Südkreuz. Po cestě jsme se stavili na jídle a to je asi tak všechno. Můj pocit z Berlína? Nevím, proč je to pro tolik lidí wow metropole :-D Je dost dobře možné, že změním názor, jak jsem na začátku vzpomínala, do Berlína se chystám v sobotu 2. dubna, to bude chození po památkách (doufám bez deště!) Ale jinak takhle na první pohled - Berlín - úplně normální město, jako kdybyste se procházeli někde v Brně nebo Praze. Nuda šeď a rekonstrukce. I když některé budovy měly zajímavé fasády, to zasejc jo :-D
Při zpáteční cestě jsem si asi dvacátém poslechu písně The Prodigal (Never Let Me Go, 2022) uvědomila, že právě tahle skladba je to, na co jsem čekala. Ano, již jsem si ji zapsala do závěti jako píseň, kterou bych si přála nechat zahrát na pohřbu, snad se mi to jednou splní...
Mějte se hezky! -š
