Ahoj!
Probírám se dokumentama na mém Googlu Disku a narazila jsem na dvě - dejme tomu - recenze. Ještě ke všemu je název dokumentu "Blog" a datace 23. a 27. srpna 2020. Achjo! Proč jsem to sem nakonec nedala?! :D Nevím, tak to napravuju teď. Tedy v tomto a následujícím článku.
Lola - transgender film roku?
Psáno 23. a 27. 08. 2020
Úvod
Film Lola byl jedním z “letních” filmů, které jsem si zapsala, že prostě musím vidět. A tak jsem na něj po celodenní směně v sobotu 22. srpna šla :D Už bych stejně nic moc nedělala a vypadnout do kina je prostě vždycky príma. A víte co? Zakončení dne to bylo parádní!
Krátce po začátku filmu se mi vybavil snímek Dívka (Girl, 2018) režiséra Lukase Dhonta, jehož námět byl též transgenderový. Zde si dovolím zajímavost - zatímco ve filmu Dívka hrál hlavní postavu herec Victor Polster, který není transsexuál, v Lole ji hrála Mya Bollaers, transgender osoba, která se narodila jako muž. Co se dalších filmových podobností týče, teď nemohu nic vyzdvihnout, neb si nic dalšího nevybavuji. Dívku jsem viděla loni v srpnu v rámci Slavonice Festu a ač se mi líbil, od té doby jsem jej neviděla.
Ale zpět k Lole!
Údaje
Název v češtině: Lola
Název v originálu a původ: Lola vers la mer, Belgie, Francie, 2019
Režie: Laurent Micheli
Scénář: Laurent Micheli
Kamera: Olivier Boonjing
Hudba: Raf Keunen
Hrají: Mya Bollaers, Benoît Magimel, Sami Outalbali, Els Deceukelier ad.
Délka: 87 min
Distribuce: Queer Kino
Premiéra: kinopremiéra 11. 12. 2019, Francie, 13. 08. 2020, ČR
Distributor o filmu
Být svobodná a na nikom závislá je životním krédem dospívající Loly. Její představa však naráží na maloměšťáckou povahu otce, pro kterého je idea tradičního rodinného štěstí nedotknutelná. Skutečnost je ale složitější. Ve chvíli, kdy se Lola postaví za sebe, přestává pro otce existovat. Světy obou hrdinů se opět prolnou se zprávou o úmrtí jejich milované matky a manželky, aby společně splnili její poslední přání. Podaří se jim znovu vybudovat vztah, nebo je nová situace nijak nepoznamená? Vydejte se na cestu za odpuštěním v emocemi nabité road movie Lola od belgického režiséra Laurenta Micheliho. Emocionální proměnu hrdinky přesvědčivě ztvárnila začínající trans herečka Mya Bollaers, která byla za svůj výkon nominována na řadu filmových evropských cen a získala významnou cenu Magritte Award pro nejlepší herečku.
Transgender tematika mi vůbec nevadí. Naopak si myslím, že by se tyto filmy měly točit a promítat bez ohledu na to, jestli je nějaký queer festival, nebo není. Těžko říct, jestli by se toto drama dostalo do běžné distribuce nebýt Queer Kina (distribuční značka filmového festivalu Mezipatra, která vznikla v červenci 2019). Ale možná, že jo. Každopádně je jasné, že pokud zde funguje distributor, který zajišťuje distribuci zahraničních filmů s LGBTQ+ tematikou, dočkáme se takto zaměřených filmů v kinech víc.
Lola je film o mladém klukovi, který se cítí být ženou a už k tomu podniká patřičné kroky. V takových chvílích je důležité mít podporu rodiny, ona ji má/měla v rodině částečnou. Poté, co se s tímto faktem svěřila doma, otec ji vykopl a svaloval na ni vinu za to, že jeho manželka a Loli matka onemocněla. Ve skutečnosti však s Lolou její maminka stýkala, a dokonce jí šetřila peníze na operaci. Lola s tímto faktem otce později konfrontuje, ten jí však nevěří (později uvěří). Mamka měla leukémii, umřela a Lola se vrací do rodného města na pohřeb. Protože je na ni otec stále naštvaný, obřad přesune na jinou hodinu, a Lola tak o tento obřad přijde. A tím začíná další strastiplná cesta této dvojice.
Ještě bych chtěla říct, že se Lola dostala do komunitního centra, kde se jí dostalo podpory.
Film je sice drama, ale mísí se v něm i komediální prvky. Například tam, kde se Lola rozhodne ukrást ostatky své matky (je zpopelněná v dřevěné urně) - jedná se sice o smutnou situaci, ale urnu ukradne otci, který si ji pak vezme zpátky - a tak pořád dokola, v těch chvílích je to prostě vtipné.
Vztah otce a transgender dcery je opravdu složitý, ale postupem času se začíná lepšit. Ale je to střídavé - ve chvíli, kdy jsem si říkala “joo, super, už je to mezi nima dobrý”, stal se nějaký twist a jejich vztah během mžiku zas ochladl.
Skončil ale happy endem. Nicméně do této chvíle jejich vztah opravdu projde všemi možnými stádii.
Kromě komických prvků se ve filmu objevují, nechci říct přímo “nadpřirozené”, ale možná to řeknu… nadpřirozené prvky. I když teď vlastně přemýšlím a mohlo by se jednat “jen” o technické výdobytky. Jedná se o chvíle, kdy je v autě otce matky iPad, který přehrává její písně, a občas přístroj “zajiskří” a kopne. Teď se zase vrátím k urně - na konci filmu iPad zajiskří a nakonec celé auto vzplane. Urna je uvnitř - uhoří.
Ve filmu se dále objevují flashbacky z Loliina dětství. Jako dítě to neměla jednoduché, naopak byla šikanovaná svými vrstevníky.
Ve filmu je i epizoda s nočním klubem, jeho majitelkou a tanečnicí.
Všechny okolnosti ve filmu spoju nějak souvisejí a navazují na sebe.
Herecké výkony byly přesvědčivé. Film Lola se mi opravdu moc líbil. Doporučuji ho.
Mějte se krásně!
-š
Žádné komentáře:
Okomentovat