FILM: Palm Springs - nejpohodovější film letošního léta? (2020)

Ahoj!

Druhý článek, který mám uložený na Google Disku od léta 2020, nesmí chybět! 

Palm Springs - nejpohodovější film letošního léta?

Psáno 23. 08. 2020

Úvod

Poslední asi dva, tři týdny slýchám z různých stran o (romantické) komedii léta tohoto roku - Palm Springs. Musím říct, že ačkoliv romantické komedie nejsou to, co bych cíleně vyhledávala, letošní letní nabídka je kvůli koronaviru bídná, a tak na slovo “nejlepší”, ač romantická komedie, slyším :D

Další, co jsem o filmu věděla, bylo, že v něm hrají Cristin Milioti a Andy Samberg a že námětem filmu je časová smyčka. OK. To docela můžu.

No a když jsem byla v sobotu 22. srpna v kině, na Palm Springs tam běžel trailer :D Podle něj jsem si řekla, že asi jediné, co by mě iritovalo, byla Milioti, tedy přesněji řečeno její velké oči, který na mě působí děsně vykuleně :D

Údaje

Název v češtině: Palm Springs
Název v originálu a původ: Palm Springs, 2020
Režie: Max Barbakow
Scénář: Andy Siara
Kamera: Quyen Tran
Hudba: Matthew Compton
Hrají: Andy Samberg, Cristin Milioti, J.K. Simmons, Peter Gallagher, Meredith Hagner ad.
Délka: 87 min
Distribuce: Aerofilms
Premiéra: Na VOD (Hulu), 10. 07. 2020, 13. 08. 2020, ČR

Distributor o filmu

Bezstarostný pohodář Nyles (Andy Samberg) se na opulentní kalifornské svatbě kouše nudou. Stejně jako nevázaná a mírně cynická sestra nevěsty Sarah (Cristin Milioti). Když spolu uvíznou v časové smyčce a prožívají ten samý svatební den znovu a znovu, hledají způsoby, jak se zabavit, nebo alespoň nezbláznit. Ať udělají cokoliv, ráno neponesou žádné následky, a tak postupně ztrácejí veškeré zábrany... Chytrá i ztřeštěná letní komedie vás rozesměje nahlas a zároveň vám připomene, že i když zdánlivě na ničem nezáleží, stojí za to zachovat si aspoň trochu lidskosti a lásky.

Následující postřehy píši den po zhlédnutí filmu. Chtěla jsem to sepsat ještě týž den, ale nakonec jsem šla spát :D A alespoň jsem zážitky z filmu nějak vnitřně zpracovala.

Shrnula bych to takto: Dnes (24. srpna) jsem posílala kamarádce trailer k Palm Springs, protože jej neviděla, a přitom jsem stránku nezavřela a trailer zhlédla - a přitom jsem si říkala: tyjo, já bych ten film chtěla vidět ještě jednou :D i když bych některé scény přetočila… To asi mluví za vše, no ne?

Palm Springs nabízí klasickou zápletku časové smyčky. Jeden den se opakuje stále dokola. Ve filmu figuruje ústřední dvojice, z níž jedna postava tento fakt přijala a nějak přežívá, druhá se s tím ale rozhodla něco dělat. Nyles (Andy Samberg) podle scénáristy Andyho Siary ve smyčce uvízl čtyřicet let. Jednoho svatebního dne se do smyčky dostane i černá ovce rodiny Sarah (Cristin Milioti). Oba si po nějaké době začnou tuto situaci užívat, a tak každý den podnikají různé akce. Sarah ale dojde trpělivost, zmizne ze scény, pak se ale jednoho dne vrátí s řešením. Řešení je v tomto filmu vysvětlené vědecky/fyzikálně. Andy stojí před rozhodnutím, zda se k Sarah přidat a riskovat, že se třeba vůbec nepotkají (nevěděli, kam je časová smyčka vyhodí), anebo zůstat uvězněn v časové smyčce onoho svatebního dne. Jeho to táhne zůstat, ale po řeči, kterou hodil s postavou Roye, kterého jednoho svatebního dne vzal po drogovém dýchánku do smyčky sebou, se rozhodne, že se připojí k Sarah. Andy Samberg přiznal, že na soukromém promítání bylo předvedeno hned několik konců a tvůrci se rozhodli pro konec, který se líbil nejvíc. A já jsem ráda! Nic jiného než happy end by sem nepasovalo :D Ačkoliv alternativní konce by mě zajímaly též.

Film Palm Springs bych označila jako pohodový fajn snímek, který jsem určitě neviděla naposledy. Děj rychle odsýpal, nabídl moře vtipných scének, ale taky dojemných a napínavých. Nejvíc napjatá jsem byla na konci, jak to vlastně všechno dopadne. Byla jsem fakt ráda, že se Nyles a Sarah dostali do druhého dne a zůstali spolu. Prostě romanťárna jak vyšitá!

Kolikrát jsem ráda, když má nějaký film překvapivý konec - místo happy endu je divákovi naservírován drsný konec. Jak jsem ale už zmínila, u tohodle filmu jsem si nic jiného než happy end nepřála.

Film nabídne i několik pomalých “kecacích” scén, což je něco, co nevyhledávám. Ale naštěstí jich bylo minimum.

Kromě děje se mi líbily i herecké výkony. Myslím, že všichni zúčastnění se se svými rolemi zhostili na výbornou. Samberg a Milioti potvrdili komediální talent. Jinak Milioti mě svýma očima nevadila :D (trochu jsem se bála, nemám ráda vykulený oči :D).

K režii, scénáři, kameře nemám, co bych dodala. Jen poslední poznámku směrem k hudbě - výběr hudebního podkresu k filmu ladil a takovou tu pohodovou stránku filmu podrtrhoval.

Palm Sprins doporučuji.

Mějte se krásně!
-š

FILM: Lola - transgender film roku? (2020)

Ahoj!

Probírám se dokumentama na mém Googlu Disku a narazila jsem na dvě - dejme tomu - recenze. Ještě ke všemu je název dokumentu "Blog" a datace 23. a 27. srpna 2020. Achjo! Proč jsem to sem nakonec nedala?! :D Nevím, tak to napravuju teď. Tedy v tomto a následujícím článku.

Lola - transgender film roku?

Psáno 23. a 27. 08. 2020

Úvod

Film Lola byl jedním z “letních” filmů, které jsem si zapsala, že prostě musím vidět. A tak jsem na něj po celodenní směně v sobotu 22. srpna šla :D Už bych stejně nic moc nedělala a vypadnout do kina je prostě vždycky príma. A víte co? Zakončení dne to bylo parádní!

Krátce po začátku filmu se mi vybavil snímek Dívka (Girl, 2018) režiséra Lukase Dhonta, jehož námět byl též transgenderový. Zde si dovolím zajímavost - zatímco ve filmu Dívka hrál hlavní postavu herec Victor Polster, který není transsexuál, v Lole ji hrála Mya Bollaers, transgender osoba, která se narodila jako muž. Co se dalších filmových podobností týče, teď nemohu nic vyzdvihnout, neb si nic dalšího nevybavuji. Dívku jsem viděla loni v srpnu v rámci Slavonice Festu a ač se mi líbil, od té doby jsem jej neviděla.

Ale zpět k Lole!

Údaje

Název v češtině: Lola
Název v originálu a původ: Lola vers la mer, Belgie, Francie, 2019
Režie: Laurent Micheli
Scénář: Laurent Micheli
Kamera: Olivier Boonjing
Hudba: Raf Keunen
Hrají: Mya Bollaers, Benoît Magimel, Sami Outalbali, Els Deceukelier ad.
Délka: 87 min
Distribuce: Queer Kino
Premiéra: kinopremiéra 11. 12. 2019, Francie, 13. 08. 2020, ČR

Distributor o filmu

Být svobodná a na nikom závislá je životním krédem dospívající Loly. Její představa však naráží na maloměšťáckou povahu otce, pro kterého je idea tradičního rodinného štěstí nedotknutelná. Skutečnost je ale složitější. Ve chvíli, kdy se Lola postaví za sebe, přestává pro otce existovat. Světy obou hrdinů se opět prolnou se zprávou o úmrtí jejich milované matky a manželky, aby společně splnili její poslední přání. Podaří se jim znovu vybudovat vztah, nebo je nová situace nijak nepoznamená? Vydejte se na cestu za odpuštěním v emocemi nabité road movie Lola od belgického režiséra Laurenta Micheliho. Emocionální proměnu hrdinky přesvědčivě ztvárnila začínající trans herečka Mya Bollaers, která byla za svůj výkon nominována na řadu filmových evropských cen a získala významnou cenu Magritte Award pro nejlepší herečku.
 
Transgender tematika mi vůbec nevadí. Naopak si myslím, že by se tyto filmy měly točit a promítat bez ohledu na to, jestli je nějaký queer festival, nebo není. Těžko říct, jestli by se toto drama dostalo do běžné distribuce nebýt Queer Kina (distribuční značka filmového festivalu Mezipatra, která vznikla v červenci 2019). Ale možná, že jo. Každopádně je jasné, že pokud zde funguje distributor, který zajišťuje distribuci zahraničních filmů s LGBTQ+ tematikou, dočkáme se takto zaměřených filmů v kinech víc.

Lola je film o mladém klukovi, který se cítí být ženou a už k tomu podniká patřičné kroky. V takových chvílích je důležité mít podporu rodiny, ona ji má/měla v rodině částečnou. Poté, co se s tímto faktem svěřila doma, otec ji vykopl a svaloval na ni vinu za to, že jeho manželka a Loli matka onemocněla. Ve skutečnosti však s Lolou její maminka stýkala, a dokonce jí šetřila peníze na operaci. Lola s tímto faktem otce později konfrontuje, ten jí však nevěří (později uvěří). Mamka měla leukémii, umřela a Lola se vrací do rodného města na pohřeb. Protože je na ni otec stále naštvaný, obřad přesune na jinou hodinu, a Lola tak o tento obřad přijde. A tím začíná další strastiplná cesta této dvojice.

Ještě bych chtěla říct, že se Lola dostala do komunitního centra, kde se jí dostalo podpory.

Film je sice drama, ale mísí se v něm i komediální prvky. Například tam, kde se Lola rozhodne ukrást ostatky své matky (je zpopelněná v dřevěné urně) - jedná se sice o smutnou situaci, ale urnu ukradne otci, který si ji pak vezme zpátky - a tak pořád dokola, v těch chvílích je to prostě vtipné.

Vztah otce a transgender dcery je opravdu složitý, ale postupem času se začíná lepšit. Ale je to střídavé - ve chvíli, kdy jsem si říkala “joo, super, už je to mezi nima dobrý”, stal se nějaký twist a jejich vztah během mžiku zas ochladl.

Skončil ale happy endem. Nicméně do této chvíle jejich vztah opravdu projde všemi možnými stádii.

Kromě komických prvků se ve filmu objevují, nechci říct přímo “nadpřirozené”, ale možná to řeknu… nadpřirozené prvky. I když teď vlastně přemýšlím a mohlo by se jednat “jen” o technické výdobytky. Jedná se o chvíle, kdy je v autě otce matky iPad, který přehrává její písně, a občas přístroj “zajiskří” a kopne. Teď se zase vrátím k urně - na konci filmu iPad zajiskří a nakonec celé auto vzplane. Urna je uvnitř - uhoří.

Ve filmu se dále objevují flashbacky z Loliina dětství. Jako dítě to neměla jednoduché, naopak byla šikanovaná svými vrstevníky.

Ve filmu je i epizoda s nočním klubem, jeho majitelkou a tanečnicí.

Všechny okolnosti ve filmu spoju nějak souvisejí a navazují na sebe.

Herecké výkony byly přesvědčivé. Film Lola se mi opravdu moc líbil. Doporučuji ho.

Mějte se krásně!
-š

Muzeum: ČESKÉ MUZEUM HUDBY

 

Ahoj!

Dneska bych vás chtěla nalákat do Českého muzea hudby. Opravdu to tam stojí za to!

Neplánovaná návštěva

České muzeum hudby sídlí v Praze na ulici Karmelitská na Malé Straně. Kolem této navenek normální, ničím nevybočující budovy jsem téměř rok jezdila dennodenně do práce a občas kolem ní jezdím doteď. Praha je malá, což se vám, pokud v ní nebydlíte, nezdá, ale opravdu je to tak. České muzeum hudby spadá pod Národní muzeum, ostatně NM spravuje docela hodně budov, resp. sbírek. Muzeum hudby zrovna nepatřilo k něm místům, která jsem měla v merku, ale přesto jsem se do něj dostala, a to zcela náhodou!

1. prosince mi pod ruce přišel článek lákající na malou výstavku k devadesátým narozeninám Jiřího Suchého. Tato výstava měla končit 6. prosince a právě první prosincový den byl pro mě posledním, kdy jsem mohla expozici navštívit. A jelikož pana Suchého zbožňuji, musela jsem tam jít! A tak začala moje neplánovaná návštěva, o níž jsem si myslela, že bude čtvrthodinová, ale nakonec se protáhla na téměř dvě hodiny...

Ohromení

Po příchodu do budovy mě zavalil wow efekt. Kráááásnáá budova, pardon, ale jinak se to vyjádřit nedá :D Interiér a akustika = perfektní prostor pro pořádání kulturních akcí, snad se jednou zúčastním! Přišla jsem k paní na pokladně a poprosila ji o lístek "na tu výstavu o Jiřím Suchém.." No, paní mi řekla, že to mají jen v pár vitrínách, takže jsem si koupila lístek do celé budovy. A nelitovala jsem!

Expozice

Na webových stránkách Českého muzea hudby se můžete podívat na aktuální výstavy - klik sem. Když jsem tam byla já, nabízeli:

Samozřejmě stálou expozici: ČLOVĚK - NÁSTROJ - HUDBA. Tato expozice představuje stovky a stovky hudebních nástrojů od 16. do 20. století od význačných českých i evropských stavitelů. Najdete tam například kladívkový klavír, na který hrál Bedřich Smetana nebo takzvaný Mozartův klavír, což je kladívkový klavír, na který hrál Wolfgang Amadeus Mozart při své lednové návštěvě Prahy roku 1787. Ale nejden jen o klavíry, piana či harmonia. Najdete tam FAKT všechny možné nástroje - smyčcové, dechové, žesťové, bubnové a další a další.

Dále dočasnou výstavu, která byla představena 16. 10. 2020 a můžete si ji prohlédnout až do 31. 12. 2022: HUDEBNÍ ZVĚŘINEC. Interaktivní výstava, kterou ocení hlavně děti. Takže pokud je máte a chtěli byste je vzít do muzea, rozhodně doporučuji České muzeum hudby. Výstava ukazuje, jak se hudba prolínala a prolíná s říší zvířat. 

A krátkodobou výstavu JIŘÍ SUCHÝ (*1. ŘÍJNA 1931).PÍSNIČKY PRO KOČKU. K tomu ještě minivýstavku o R.A. DVORSKÉM, ale kupodivu se mi nedaří dohledat odkaz na stránku muzea. V každém případě se jednalo o pár vitrínek, konkrétně u Jiřího Suchého kurátoři vzpomněli na jeho tvorbu, kterou tvořil s Jiřím Šlitrem, a též připomněli písničky, v nichž figurují zvířata - jedna část byla přímo v Hudebním zvěřinci, druhou pak kurátoři zařadili do stálé expozice Člověk - nástroj - hudba.

Závěr

České muzeum hudby mě nadchlo. V novém roce se vypravím do Muzeí Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka a už teď vím, že se mi to bude moc líbit!

PS: Fotek mám hodně. Chtěla jsem je probrat, až si je budu vyvolávat, jestli si vzpomenu, hodím je i sem.

Mějte se krásně a pokud se rozhodnete pro návštěvu Českého muzea hudby, pořádně si to tam užijte!
-š