Cestování: Haná - krásná to příroda! Přerov, Stoměřice, Prostějov, Plumlov, Lutotín

V neděli 26. července jsme se vydali s rodiči na výlet za příbuznýma na Hanou. Sestra s námi nejela, neboť tou dobou měla devítidenní miminko :)

Původně jsem chtěla napsat pár řádek s poznámkami, ale myslím, že fotky s případnými popisky budou bohatě stačit.

Pokud se vám fotky líbí, určitě popřemýšlejte nad letní dovolou! :-)

Naše cesty vedly do Přerova, Stoměřic, Prostějova, Plumlova a Lutotína.

PS: omlouvám se za kvalitu některých fotek

Něco málo z přerovského sídliště

Cesta do Stoměřic

Prostějov

Tak odtud mám zaručeně nejvíce fotek. Nejen příroda v parcích, ale i nějaká ta architektura a sochařství.

Plumlov - zámek + vodní nádrž
 

S jedním z mých nejoblíbenějších příbuzných na Plumově :)

Lutotín

Jedeme dom

Mějte se krásně.
-š

Cestování, Výtvarné umění: Dnešní den = Praha - antikvariát + muzeum

Úlovky z antikvariátu a výtvarné umění, které jsem původně neměla vidět. / Chce to trochu úvodu, protože k návštěvám těchto dvou zařízení nemělo vůbec dojít.

To byl taky jednou den. Dnešek se zapsal velký písmem jako den schválnosti tohoto léta. Byla jsem domluvena nejprve se třemi lidmi, posléze dvěma lidmi. Měla jsem to naplánované pečlivě. Žel bohu, osud tomu chtěl jinak. První kamarád si zapomněl mobil ve zkušebně čili místo rána jsme se mohli sejít asi tak na hodinku něco po poledni, ale to bylo dle jeho názoru zbytečné. Druhý kamarád měl naopak dorazit někdy odpoledne, nýbrž stalo se následující: přišla mi sms, že nakonec nedorazí. To už bylo na mě moc, takže jsem se prostě musela zasmát, načež na mě přišla taková ta vlna jistého zklamání, přece jen – člověk jede až do Prahy, těší se na prima den, a nakonec přijde taková studená sprcha. Na druhou stranu musím přiznat, že mě to celkem rychle přešlo – přece jen t není konec světa a člověk tak milující kulturu si v takovém městě přijde na své.

 

A kam jsem vyrazila?

Tak měla jsem v merku Museum Kampa. Což je kousek vedle Karlova mostu. Razila jsem tedy tímto směrem. ALE do cesty mi přišel antikvariát! Venku měli několik polic s knihami, jeden kus za 20,--. Známí, méně známí i neznámí spisovatelé, a převládala beletrie. Já jsem si vyhlédla tři básnické sbírky, ze kterých jsem měla ohromnou radost: Antonín Sova – Vybouřené smutky (1895), František Halas – Ladění (1942), Josef Hora – Zápisky z nemoci (1945). Když jsem vstoupila dovnitř, přivítal mě velmi milý pán a navíc jsem byla okouzlena všemi těmi knihami, byly doslova prošpikovány policemi od podlahy k vysokému stropu. Bohužel jméno toho kouzelného obchůdku s knihami, neznám, ale nachází se směr Karlův most, když jdete z Václaváku :D No, takže si to tam jedině projít.

Plna dobré nálady jsem razila směr Kampa. Vyhlédla jsem si tam totiž výstavu Kamila Lhotáka. Nazvanou: K. H. Sic Itur Ad Astra. Kamil Lhoták jistě patří mezi naše nejvýznamnější malíře dvacátého století. Možná tomuto tématu budu někdy věnovat větší pozornost, protože těch opravdu významných a výjimečných malířů máme v naší historii minulého století opravdu více než dost (což je dobře). Ale zpátky ke Lhotákovi a jeho výstavě. Tak nejprve bych začala krátkým zhodnocením muzea. No líbí se mi :D Na ‚dvorku‘ mají vystavené plastiky od například Davida Černého čili některé z nich jsou kontroverzní, ale člověk tam může vidět i sochy, které jsou prostě ‚normální‘. V muzeu probíhají i jiné výstavy. Ale teď opět ke Lhotákovi :D Vystavené olejomalby Kamila Lhotáka – převládá olej na plátně, lepence, desce; jsou různé velikosti – obrazy zasazené do rámů. Výstava probíhá v několika místnostech a stěny zdobí kalendárium, básně určitých básníků (F. Hrubín, I. Blatný, J. Hiršal), úryvky, ve kterých o něm někdo něco napsal. Dále se tam nacházejí fotografie jeho a s přáteli, ručně psaná Lhotákova pohádka Kouzelník a hodinky (ze čtyřicátých let). Jeho malby se mi líbí, mají v sobě kouzlo.
V budově se nacházeli výstavy dalších umělců. Tak jsem si řekla – když už tam jsem, tak se půjdu podívat i tam, například Kupku mám ráda, problém byl v tom že jsem si koupila lístek jen na Lhotáka. Ale řekla jsem si – třeba to nakonec platí i na další výstavy – samozřejmě může být každému jasné, že tomu tak asi není, ale za pokus nic nedáte :D Takže – v dalších patrech jsem nasadila scénář toho, že vstupenku na to asi nemám, ale nejsem si jistá. A víte co se stalo?! Usmívající paní mi řekla – to nevadí. Scénář se opakoval i v dalším patře, kde mi pán nejprve řekl, že nemohu, ale záhy dodal, že pokud to na něj neřeknu, tak se můžu podívat :D  Čili výstavy Oldřicha Smutného a Františku Kupky spolu s Ottou Gutfreundem jsem též viděla, a zadarmo, a právě proto jsem tam nestrávila tolik času, kolik bych chtěla. Ale přesto nelituji, jsem ráda, že jsem si to mohla projít. A k výstavám – Oldřich Smutný – pro mě hrůza děs, vůbec se mi vystavované malby nelíbily. František Kupka – to bylo jasné, že se mi bude líbit, protože jeho tvorbu mám ráda a v NG před dvěma lety jsem strávila nad některým jeho dílem i dvacet minut. Společně s ním tam kurátoři uspořádali i výběr z díla našeho významného sochaře Otty Gutfreunda – to bylo krásné, opravdu nádherné sochy, takže jsem ráda, že jsem mohla některé jeho věci vidět naživo.

Závěrem vám povím, že jsem si ten den nakonec přece jen užila, i když vědět, co se stane, naplánovala bych si těch výstav víc. Tak příště.

A zde na ukázku několikero fotek:

 

Mějte se krásně.

-š

Literatura: Návštěvy knihovny - aaa, radši nic

Kamarádi, tak já už nebudu psát o svých návštěvách knihovny. Do konce roku jsem navštívila MKT a její pobočku na Modřínce, LIB JU, Vědeckou knihovnu v ČB a popůjčovala jsem si tolik knih, že jsem je ani nepřečetla :D A jelikož jsem měla červnovou psavou, tak to dopadlo takto. Ale já říkám, ne. Už ne. Další 'článek' z knihovnou nebude :D Maximálně výjimečně. A taky když si odkoupím nějaké knihy :D

Mějte se krásně.
-š

Literatura: Návštěva knihovny

Zdravím vás, přátelé!

Dnes jsem navštívila knihovnu. Hlavní pobočku. Jelikož jsem měla knihy do 29., čekala mě pětikorunová pokuta. Což není zlý. Nicméně. Chtěla jsem si půjčit nějaké knihy o rétorice. Mělo to jít, protože jsem vrátila několik knih, které jsem měla snad od ledna, února :D tudíž na nich bil blok. A když se u nich objeví blok, tak to znamená, že mám s půjčováním smůlu a nemohu si půjčit nic, než ty knížky vrátím.

Jaký byl můj šok, když paní knihovnice spustila, že si nemohu půjčit knihy, protože tam mám blok na knihu od Čapka! Odcházela jsem docela rozpačitě. Nicméně nic nutně jsem si půjčit nepotřebovala, takže mi to ani tak nevadilo. Mimochodem Čapka má sestra, ale má ho přečteného, takže knihu u sebe budu mít brzo.

Ale zpátky k tématu. Po třech letech (!!) jsem navštívila jednu pobočku naší knihovny. Trochu se mi zastesklo po té četbě v nějakých 13ti, 14ti letech, a kamarádka mi nabídla svoji kartu. Takže jí ještě jednou děkuji (i když si to nepřečte :D) a půjčila jsem si mimojiné to, co jsem doslova 'žrala' v době dospívání.

Hlavním důvodem je ale fakt, že chci číst. Číst to, co mě zajímá/ baví, je ale u mě problém poslední dva roky, protože škola. Dál to rozvádět nebudu. Možná někdy příště. 

Takže jsem si napůjčovala pár knih z ediční řady Stopy hrůzy a Největší záhady světa, a pak taky knihu sebraných básní od jednoho českého autora.

Především první dvě řady na rozečtení. Abych se rozečetla a mohla číst i to, co bych měla znát  co bych chtěla znát a mít přečteno. Bohužel se k tomu nedokážu dokopat, proto jsem zvolila tuto taktiku, tak doufám, že vyjde :-)

Tak se na to pojďme podívat.

Jak jsem psala výše, ediční řada Stopy hrůzy byla něco pro moji osobu. Přečetla jsem téměř všechny díly, které se v jedné z našich poboček knihovny nacházely.

Dneska jsem si vybrala čtyři tituly, ale po příchodu domů jsem podle databáze knih zjistila, že jsem je přečetla. U té první jsem měla za to, že jsem ji v půlce odložila, u druhé jsem si naopak nebyla jistá, jestli jsem ji přečetla celou, nebo ji též v polovině odložila. Tak to vidíte, jak mi paměť vypadává :D Asi jsem měla v hlavně to první půjčení, protože vím, že první dojem mi tyto knihy neposkytly zrovna nejlepší.

Takže budu sdílet následující dva knižní tituly. Jsou to knihy, které dle obalu znám, ale nečetla jsem je z toho důvodu, že mě jejich popis nezaujal. Nicméně nyní pro proces nastartování četby jsem si je půjčila a uvidíme. Přece jen druhou šanc u Stop hrůz dostaly i jiné díly.

První z nich je kniha č. 20 ze seriálu Údolí přízraků, tedy kniha psaná od autorky jménem Lynn Beach. Kniha se jmenuje Tajemství mrtvého muže (Dead Man's Secret) u nás z roku 1993 (originálně 1992). Více se o ní rozepíšu po přečtení.

Druhým zástupcem Stop hrůz je kniha ze stejného seriálu a stejné autorky a nese číslo 31 a název Bezhlavý duch (The Headless Ghost) a u nás vyšla v r. 1993 (originálně 1986). Více se o ní rozepíšu po přečtení.

Dalšími dvěma knihami jsou dílka z řady NEJvětší záhady světa. To je taky taková zajímavá knižní série. Mají rozhodně zajímavé obaly :D Četla jsem tedy pouze jednu knihu, a to Důkazy z onoho světa, E. Meckelburg. A to se mi teda líbilo hodně. Dnes jsem se u regálů zastavila s tím, že si je jen prohlédnu, ale nakonec jsem odcházela s dvěma knížkama, a to Záhadní lidé od Franka Edwardse a Zprávy z nadsmyslového světa od Ernsta Meckelburga.

No a jako poslední věc mi padla do oka vystavená sbírka sebraných básní J. H. Krchovského jednoduše nazvaná Básně sebrané. Jedná se o výbor z básnických sbírek z let 1978 až 1991 a vydán byl v roce 2010. Tak když mám za sebou tu zkoušku z literatury... :D

Tak to jsou mé dnešní úlovky z knihovny. Mám v plánu je přečíst. A nejen je. I když pro začátek je.

Mějte se krásně.

-š