Literatura: Jaroslava Hlavsová - Opravník omylů v jazyce českém (2000)

Opravník omylů v jazyce českém – povinnost pro všechny Čechy, a hlavně ty, kteří si myslí, že ‚umí česky‘

Opravník omylů v jazyce českém je sedmdesáti osmi stránková kniha od PhDr. Jaroslavy Hlavsové, CSc. Čtivé a poučné dílko bylo vydáno Vydavatelstvím Víkend už před patnácti lety, ale rozhodně můžeme říct, že se jedná o knihu nanejvýš aktuální. Nebo jsem si nevšimla nějakých pravidel, které byly změněny :D

Každopádně. Kniha je rozdělena do několika kapitol. Největší část knihy je věnována fonologii, morfologii, slovu a syntaxi. V každé ze sedmi kapitol se autorka věnuje největším prohřeškům, kterých se my Češi dopouštíme, byť spousta z nás tvrdí, že umíme česky, neboli jak sama paní doktorka tvrdí: „Budeme opravovat nedostatky v jazyce.“

Opravník omylů v jazyce českém mě velmi zaujal. Nemá cenu ji sáhodlouze rozebírat, jednak proto, že nemá ani sto stránek, a dále proto, že na ní není nic moc k rozebírání. Sice je pravdou, že bych zde mohla vyjmenovat chyby, které mne ‚zaujaly‘, ale protože jich je opravdu hodně, tak to nemá cenu.

Takže budu stručná a řeknu jen: tuto knihu doporučuji Opravdu VŠEM. Ať už je mezi vámi lingvista, učitel, vášnivý čtenář, vášnivý posluchač, milovník češtiny, ale i ten, kdo svou mateřštinu neopěvuje, kdo ji neřeší či dokonce haní. Protože co je důležité bez ohledu na to, ať naši rodnou řeč máme rádi, či nikoliv – uvědomění si vlastních chyb, chyb, které děláme a víme o nich anebo chyb, kterých se dopouštíme zcela nevědomě. Já sama jsem si uvědomila, že pár omylů popsaných v knížce dělám.

A natolik mě uchvátil, že si ho snad koupím.

PS: Pokud vám připadá slovo ‚opravník‘ nanejvýš divné, nabízím autorčin přepis v úvodu knihy:  výraz opravník se vyskytuje v Jungmannově slovníku s odkazem na sbírku starých slovníků V. Hanky.

Co mě zaujalo:

Pravopis je něco jako vyhláška o silničním provozu. Napíšu a vidím, co vypadá lépe. Česky mě nikdo učit nemusí. Splývání nebo zjednodušování ne (Zjednodušení skupin souhlásek v některých slovech není nespisovné: já sem, oni jsou apod., sedum, osum, na shledanou, schoda i na shledanou, shoda). Přejatá slova, cizí slova – jak je to správně (např. respektive, tj. vlastně popřípadě). Další nástrahy přejatých slov. Nejčastější chyby v dobropise, tedy pravopise. Největší potíže při psaní přejatých slov (délky samohlásek a psaní s nebo z). Kámen úrazu – zdvojené souhlásky. Ještě častěji chybujeme (vztahová adjektiva označující původ dle místa). Co dohromady a co zvlášť? K psaní dohromady nebo zvlášť. Kde děláme čárky ve větě. Tvarosloví – dubletní tvary a jejich hovorová čeština (tj. mluvená spisovná!) – přeju, přejou, biju, bijou, kupuju, kupujou. Tzv. neshodný přívlastek má stát za substantivem a nemění se. Šíří se zdvojení 2. stupeň adjektiv, kombinovat oba způsoby ale nelze.  Chyby sportovních reportérů – slovo turné se neskloňuje. Váhání nad zájmeny, pleteme si přivlastňovací adjektiva. Zájmeno svůj přivlastňujeme podmětu. Druhá hlavní chyba – jenž, jež. Rozdíl mezi číslem a číslicí a číslovkou. Od třech do čtyřech už není chyba! Číslovka Sto se skloňuje jako město. Novinky v tvoření slov. Nástup angličtiny. Sport jako jazykové osvěžení. V čem chybujeme – rozšíření předložky díky. Větné členy – záměna předpokládaného přívlastku neshodného s nenáležitým přívlastkem shodným. Pozor na přechodníky.

Vtipné: Je to chyba, chyba, chyba!

Přečteno v září.

Mějte se krásně.
-š