Vítězslav Nezval – Edison + Signál času
…
‚Doslov‘ od Milana Blahynky
-dvě b. skladby inspirované životem a prací T. A. Edisona mají v N. díle klíčové postavení -> podal v nich úhrn svého pojetí života, práce, tvořivosti a poezie, vyznání filozofické, básnické, politické, zprávu o stavu soudobého člověka a světa
-pronikavost a dialektičnost básníkova vidění i záměru
-b. skl. Edison vznikla na podzim 1927 a poprvé vyšla v létě 1928, téměř zároven s N. a Teigovými Manifesty poetismu, k nimž se ostatně přirazuje jako jejich básnický protějšek
-formoval zde nové pojetí světa a poezie
-Edison se zde podobá „hazardním hráci“ – motvi hráče a hry prostupuje celou skladbu; motiv žárovky a světla, motiv noci a svítání, vyzdvičení tvořivého člověka nad boha – tyto motivy se objevují i v jiných N. básních
-N. realizoval svůj hudební smysl a invenci i vzdělání slověsně; pětidílná skladba je protkána celou sítí nejrůznějších refrénů, ozvěn, variací, její eufonie je plně významová, tak základní refrén o všem „co drtí“, o smutku úzkosti i radosti a odvaze „z života a smrti“ má i hláskově dvojí vyladění, těžké a radostné: těžké staví na sykavkách, případně hlubokém „ú“: „bylo tu však něco těžkého co drtí/ smutek stesk a úzkost z života a msrti“, „piják všeho krutého co štve a drtí/ piják hrůz a smutku z života a smrti“ x proti tomu jásavě radostné pojetí se eufonicky realiuje na vyzdvižení samohlásky ze slov jako „láska“, „hra, samohlásky „a“: „bylo to však něco krásného co drtí/ odvaha a radost života a smrti“, „kruté“a „krásné“ je i eufonicky u N. blízko sebe, ale má jinou samohláskovou instrumentaci
-vynalézavá práce kompoziční, založená na opakování a obměnách motivů, na využíváí možností rýmu, aliterace, anafory, na propojování a střídání všech možných skladebných prostředků, a to v zájmu výzmanové „výpovědi“: v zájmu odhalení žvota v jeho mnohotvárné dynamice a proměnách, v zájmu obdivu k člověku, který musí, uchvácen proudem života, „tvořit vždycky znova“
-ve čtvrém zpěvu Ediosna motiv panychidy: „vaše ruce bledé jako bílá křída/ ne ach ne to není ještě panychida
-dvě b. skladby inspirované životem a prací T. A. Edisona mají v N. díle klíčové postavení -> podal v nich úhrn svého pojetí života, práce, tvořivosti a poezie, vyznání filozofické, básnické, politické, zprávu o stavu soudobého člověka a světa
-pronikavost a dialektičnost básníkova vidění i záměru
-b. skl. Edison vznikla na podzim 1927 a poprvé vyšla v létě 1928, téměř zároven s N. a Teigovými Manifesty poetismu, k nimž se ostatně přirazuje jako jejich básnický protějšek
-formoval zde nové pojetí světa a poezie
-Edison se zde podobá „hazardním hráci“ – motvi hráče a hry prostupuje celou skladbu; motiv žárovky a světla, motiv noci a svítání, vyzdvičení tvořivého člověka nad boha – tyto motivy se objevují i v jiných N. básních
-N. realizoval svůj hudební smysl a invenci i vzdělání slověsně; pětidílná skladba je protkána celou sítí nejrůznějších refrénů, ozvěn, variací, její eufonie je plně významová, tak základní refrén o všem „co drtí“, o smutku úzkosti i radosti a odvaze „z života a smrti“ má i hláskově dvojí vyladění, těžké a radostné: těžké staví na sykavkách, případně hlubokém „ú“: „bylo tu však něco těžkého co drtí/ smutek stesk a úzkost z života a msrti“, „piják všeho krutého co štve a drtí/ piják hrůz a smutku z života a smrti“ x proti tomu jásavě radostné pojetí se eufonicky realiuje na vyzdvižení samohlásky ze slov jako „láska“, „hra, samohlásky „a“: „bylo to však něco krásného co drtí/ odvaha a radost života a smrti“, „kruté“a „krásné“ je i eufonicky u N. blízko sebe, ale má jinou samohláskovou instrumentaci
-vynalézavá práce kompoziční, založená na opakování a obměnách motivů, na využíváí možností rýmu, aliterace, anafory, na propojování a střídání všech možných skladebných prostředků, a to v zájmu výzmanové „výpovědi“: v zájmu odhalení žvota v jeho mnohotvárné dynamice a proměnách, v zájmu obdivu k člověku, který musí, uchvácen proudem života, „tvořit vždycky znova“
-ve čtvrém zpěvu Ediosna motiv panychidy: „vaše ruce bledé jako bílá křída/ ne ach ne to není ještě panychida
Signál času
-napsaná v rekordním čase
-často se považuje za jakýsi dozpěv, dovětek k pětidílné skladbě Edison
-> má podobný začátek s Edisonem a objevují se zde i jiné odkazy na onu první skladbu („noc se opět chvěla jako prérie/ pod údery hvězdné artilerie“) signál času je víc než nějaký epilog -> už jen kvůli svému rozměru
-Edison má v definitivním vydání 402 veršů, Signál času v prvním vydání 363 veršů, def. Verze o 57 veršů kratší čili i tak se Signál času jeví jako nové ztvránění osobnosti velkého vynálezce, tentokrát z koncového bodu jeho života
-ideově tematický a kompozičí rozbor
-neklid soudobého světa
-Edison vznikal a poprvé vyšel v časech přechodné stabilizace kapitalismu x signál času je psán básníkem prožívajícím období rkize, nezaměstannoci, rozvratu soudobého společenského řádu
-reaguje na soudobou hsopordářskou a politickou stiuaci, je obrazem světa zmítaného krizí a ocitajícího se na prahu války, ale N. v této skladě nepřímo odpověděl i na nové jevy v soudobé kultuře a č. poezii
-bojovně odpovídá na nástup spiritualismu, který těžil z nepokoje doby
-vyhrocení skladby kter nazírá i smrt jako součást nekonečného a vítězného proud života: „Zemřel Edison a zemrou po něm jiní / život ůjde dál tvá smrt jej nezastíní/ zmizí v jednom z nás a v druhém vyvěrá/ nimus smrti jaká klamná pověra…“
-psáno týmž sdruženě rýmovaným jedenáctislabičným a dvanáctislabičným elastickým veršem jako edison, cituje některé obrazy a obrazy z první „edisonovské“ básně, ale při všem, čím se podobá edisonovi a v čem se k němu odvolává je už i jiný
-> hlasí se v něm nvý N. sloh první třetiny 30. Let, sloh verše méně slavnostního, věcnějšího, cvilnějšího -> změna souvisí s napojením básně všednodenní rutou realitou začátku neblaého desítiletí
-smysluplná je i kompozice, která na rozdíl od edisona nečlení novou básen na zpěvy; celá básen tvoří jeden jediný proud zpráv i básnické energie vzdorující souvisle tíze doby a mířící k ldem „příštích let“, ke světu, kdy bude štěstím pracovat a zase tvořit
-napsaná v rekordním čase
-často se považuje za jakýsi dozpěv, dovětek k pětidílné skladbě Edison
-> má podobný začátek s Edisonem a objevují se zde i jiné odkazy na onu první skladbu („noc se opět chvěla jako prérie/ pod údery hvězdné artilerie“) signál času je víc než nějaký epilog -> už jen kvůli svému rozměru
-Edison má v definitivním vydání 402 veršů, Signál času v prvním vydání 363 veršů, def. Verze o 57 veršů kratší čili i tak se Signál času jeví jako nové ztvránění osobnosti velkého vynálezce, tentokrát z koncového bodu jeho života
-ideově tematický a kompozičí rozbor
-neklid soudobého světa
-Edison vznikal a poprvé vyšel v časech přechodné stabilizace kapitalismu x signál času je psán básníkem prožívajícím období rkize, nezaměstannoci, rozvratu soudobého společenského řádu
-reaguje na soudobou hsopordářskou a politickou stiuaci, je obrazem světa zmítaného krizí a ocitajícího se na prahu války, ale N. v této skladě nepřímo odpověděl i na nové jevy v soudobé kultuře a č. poezii
-bojovně odpovídá na nástup spiritualismu, který těžil z nepokoje doby
-vyhrocení skladby kter nazírá i smrt jako součást nekonečného a vítězného proud života: „Zemřel Edison a zemrou po něm jiní / život ůjde dál tvá smrt jej nezastíní/ zmizí v jednom z nás a v druhém vyvěrá/ nimus smrti jaká klamná pověra…“
-psáno týmž sdruženě rýmovaným jedenáctislabičným a dvanáctislabičným elastickým veršem jako edison, cituje některé obrazy a obrazy z první „edisonovské“ básně, ale při všem, čím se podobá edisonovi a v čem se k němu odvolává je už i jiný
-> hlasí se v něm nvý N. sloh první třetiny 30. Let, sloh verše méně slavnostního, věcnějšího, cvilnějšího -> změna souvisí s napojením básně všednodenní rutou realitou začátku neblaého desítiletí
-smysluplná je i kompozice, která na rozdíl od edisona nečlení novou básen na zpěvy; celá básen tvoří jeden jediný proud zpráv i básnické energie vzdorující souvisle tíze doby a mířící k ldem „příštích let“, ke světu, kdy bude štěstím pracovat a zase tvořit
Zajímavost: Nezval měl nezvykle hluboké hudební vzdělání,
které později uplatnil jako skladatel scénické hudby ke svým hrám i jako autor
melodií některých svých písní
Žádné komentáře:
Okomentovat