Karel Havlíček a jeho internace do Brixenu

Karel Havlíček a jeho internace do Brixenu

Už na základní škole se učíme, jak Karel Havlíček Borovský musel opustit svou vlast. Stal se nepohodlným a jak už to tak bývá, a ty praktiky se mnohde používají dodnes, musel být tzv. odstraněn. Je ale ‚byl vyhnán do exilu‘ to správné označení? Exil a internace (viz nadpis a obsah článku) … nebudu se zde pouštět do sémantických rozborů těchto dvou slov. Co tímhle článkem chci říct je pouze a jen to, co předcházelo oné Havlíčkově internaci. 

Nejprve mi dovolte doříct (dopsat) myšlenku. Na základních a středních odborných školách se dopodrobna v češtině – literatuře nejde. Tedy většinou, dle mého názoru. ZŠ – základ, SOŠ – jsou ‚přednější‘ jiné předměty – tím mám na mysli odborné (nic ve zlém proti literatuře-tu já ráda). Co se gymnázií týče, tam by asi měli dodržovat podrobnější strukturu. Každopádně, myslím si, že taktéž nezáchází do zdánlivých podrobností. O těch bych se teď ráda s vámi podělila. Jestli to někoho bude zajímat. :-)

Proč píšu článek o okolnostech, jež zapříčinily Havlíčkovu internaci? Protože prostě proto, že mě to zaujalo. Leckomu to může připadat normální, nezajímavé, a mně to jednoduše upoutalo. Něčím. A kdo ví, třeba někoho z vás, kdo tyto řádky čtete, i když vsadím boty, že asi nikdo :D, to, co napíšu, o co se chci podělit, taktéž zaujme. 

K. H.: ‚Po stránce kulturní budiž, ale od Rus ruce pryč, jinak to špatně dopadne.‘ Aneb co tedy předcházelo internaci Karla Havlíčka Borovského do Brixenu?

Všechno začalo, když se K. H. dostal do Ruska. Tam pozbyl všech ideálu, mezi kterými žil, o slovanské jednotě atd. A tak se rozhodl o tom napsat. Psát o tom, že vlastně žádná slovanská vzájemnost neexistuje. Tomu, co psal, ze začátku nikdo moc nepřikládat pozornost. Jenže postupem času… jeho radikální názory začaly upoutávat pozornost nejen lidu, ale i lidí na vysokých místech. Až jednoho dne zasáhl Alexandr Bach. V následujícím odstavci se budu zaobírat třemi kroky, které vedly…vy víte k čemu.

Jak již bylo zmíněno, K. H. se chtěl určitý typ lidí zbavit. Jak to udělat? Zabít? Ne, to by bylo až moc podezřelé, asi si řekli.
Za prvé: rozhodli se, že zřídí ve Vídni zvláštní periodikum Vídenský deník (ano,n bez háčku). Řídili ho Češi, nečekaně v Rakousku. Byla to polemika s K. H., snaha paralyzovat ho u veřejnosti. ‚Časopis proti časopisu.‘ Avšak tato snaha se nepodařila. Čtenáři Vídenský deník neakceptovali a dál četli Havlíčka.
Za druhé: nevyšlo to skrz písemné znaky, proto si řekli, že to zkusí mluvou. Byl proto odsouzen v soudních procesech. Obhajoval se vždy sám. Vždy? Čtete správně. Poprvé byl zproštěn viny, podruhé taky a potřetí jakbysmet. Třikrát ho odsoudili, pokaždé se ‚zastupoval‘ sám a vždy ‚nad vyššími‘ zvítězil.
Za třetí: jejich předchozí kroky selhaly, tak se uchýlili k třetímu kroku, který jim nakonec vyšel. Tím byla právě ona internace do Brixenu (Itálie). Bydlel tam v hotelu, který byl placen státem a k tomu dostával peníze. Mohla za ním přijet i žena. No, pro někoho to ‚nemusí znít špatně‘, ale představte si být v kůži K. H. nebo jiného člověka, který chce psát o tom, co si myslí, snad o pravdě, a to takovým způsobem, který se zdá být nebezpečný… Jenže nic není zadarmo, a tak i K. H. musel dodržet za to všechno podmínku. Ta zněla: nesměl opustit Brixen a to, co napsal, muselo být kontrolováno cenzurou, nemohl psát do novin. Vydržel tam do roku 1856. V rok, kdy zemřel.

K. H. tři roky před smrtí žádal, aby se mohl vrátit zpět do Čech – kvůli amnestii (udělena u příležitosti Alžběty Bavorské – Sissi a Františka I.), ale nedopadlo to. Protože nebyl odsouzen (internace), tudíž se na něj amnestie nevztahuje. 

Tzv. Brixenské listy (Listy z Brixenu) obsahujíc Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra a Krále Lávru taky úzce souvisí s jeho případem. Ale o tom třeba někdy příště. :-)

-š