Srdce temnoty (Joseph Conrad)

Joseph Conrad: Srdce temnoty (Heart of Darkness)  

Tato kratičká novela je rozdělená do tří částí. Podle mého názoru mezi těmito částmi žádný rozdíl není. Ale o tom více až o několik řádků níž.

V této knize vystupuje vypravěč v ich-formě, který je na lodi s mj. i jistým Charlesem Marlowem. Nejmenovaný vypravěč však moc prostoru na projevy nemá, protože sám příběh je tak trochu jiný. 

Hlavní postavou je totiž již zmiňovaný Marlow, jenž začíná vyprávět o tom – ich-forma podruhé-, co jednou kdysi, kdy byl ještě mladíkem, zažil. Vypráví o tom, jak se stal kapitánem parníku, který plul kamsi do Afriky (problematika černochů), co zažil s tamními otroky i s domorodci „prosťáčky“, o setkání s Kurtzem atd. V průběhu jeho neuvěřitelného příběhu ho někdo dvakrát vyruší. 

Část I.:
-příběh začíná pestrým a barvitým popisem. Celkově sáhodlouhé popisování něčeho (kupříkladu krajiny) nebo někoho zrovna dvakrát nemusím (teď mě napadla Divá Bára), ale v tomto případě se mi to líbilo. Né že by popisy bylo dlouhé, to ne, ale tak nějak mne autorova slova upoutala.
-nevím, jestli to byl jen můj pocit, ale začátkem „proudí“ pochmurná a temná nálada, dle mého na tom má zásluhu sám Marlow.
-Marlow, námořík a poutník, začíná své vyprávění a z přítomnosti přesouváme do minulosti
-celkově: první část mě bavila.

Část II.:
-jak jsem již na začátku napsala, nevšimla jsem si, nebo jsem to snad ani nevnímala, žádný rozdíl mezi první a druhou částí (a samozřejmě ani druhou a třetí). Prostě a jednoduše Marlow pokračuje v povídání.
-začala jsem být zmatená ohledně jedné postavy jménem Kurtz
-celkově: tato část mě jak bavila, tak i krapet, nechci říct nudila, ale pomalu jsem přestávala cítit tu potřebu dočíst tuto část (jak u části první).

Část III.:
-mé zmatení z velitele jedné stanice Kurtze trvalo, pak se ale „situace vyjasnila“. Marlow se nějakým způsobem dostal zpátky do Anglie, protože navštívil Kurtzovu snoubenku, která stále po Kurtzovi truchlila
-celkově: tato část navazovala na jakousi lhostejnost, ale je fakt, že posledních asi dvacet stránek mne opět upoutalo.

Možná vám to přijde zvláštní, že píšu svá jednotlivá hodnocení částí, když přitom tvrdím, že obrat v nich není (nepočítám-li průběh Marlowova příběhu), ale beru to tak, že když už ta kniha je takto rozdělená na ty části, tak každou z nich okomentuji… nakonec bych mohla vyvodit následující hodnocení:
Kniha se mi líbila. Vzhledem k tomu, že je svým rozsahem nedlouhá, měla jsem ji přečtenou za tři dny (ano, za tři, mám i jiné povinnosti :-D). Byly chvíle, kdy jsem knihu nedokázala odložit, ale i chvíle, kdy jsem si přála, abych už ji měla přečtenou.
Oceňuji zajímavou ‚strukturu‘ – laicky řečeno: dvě ich-formy mi přijdou zajímavé :-D :-)
Co se příběhu týče, nemám žádných výhrad. Jedna z námořníkova dobrodružných příhod.

Četla jsem názory některých lidí. Tvrdili, že kniha byla těžká na čtení, museli např. přemýšlet nad každou větou. Mně se to tak hrozné nezdálo, tak nevím. Možná ji četli anglicky. Ale jestli četli český překlad, pak je v tom případě něco špatného se mnou :-D

Něco málo o motivech: z mého pohledu: námořnictví, otrokářství

Domnívám se, že knihu lze chápat i jako kritiku společnosti – černoši = otroci. Možná, že se Condrad snažil o kritiku, protože každý přece ví, že tohle je špatné a že se to nesmí.

 

Co to vlastně je „srdce temnoty“?
Párkrát toto spojení v knize přímo zaznělo. Já osobně se domnívám, na základě toho, v jakém kontextu to bylo psáno, že se jedná o džungli nebo něco podobného. Ale vsadím boty, že to není tak úplně docela pravda. Vysvětlení názvu půjde určitě více do hloubky. Ale možná že s tou džunglí, dobrodružstvím, neznámem, srdce temnoty nějak souvisí.

-š