James Joyce: Dubliňané, povídka Evelína

Dubliňané: povídka Evelína

Evelína Hillová je mladá žena (přes devatenáct let), které zemřela maminka. Žije s otcem. Má dva bratry; Ernest, který už umřel a Harry, který tráví spoustu času na venkově.
Tato mladá dáma pracuje v obchodním domě, zřejmě jako prodavačka, a vejdělek přinese domů. Tam na ni čeká rozmrzelý otec, který však dovede být moc hodný. Evelínu kromě zaměstnání a práce doma zaměstnává péče o dvě děti.
Má přítele, vlídného a upřímného Franka, se kterým se má odstěhovat do Buenos Aires. Než nastane osudný den – den odjezdu, Evelína píše dopis otci a Harrymu. Na nástupišti však svádí vnitřní boj, a to, zda odjet, nebo neodjet. Myslí na Franka, co pro ni vykonal, ale zároveň i na otce, (SPOILER) a tak nakonec neodjede.

Tato obsahem velmi krátká, ale čtivá povídka je zajímavá. Joyce na pěti stránkách (dědečkovo vydání: přeložil Z. Urbánek, 1959, nakladatelství Československý spisovatel) dokázal vykreslit psychologii jedné postavy – Evelína na nádraží zpanikaří a neví, co má dělat. Má odjet se svým milým, který ji miluje, pohádal se s jejím otcem a přesto za ní chodil na tajné schůzky? S člověkem, díky kterému odcestuje pryč ze země, pryč od rozmrzelého otce, pryč od zaměstnání, ve kterém ji její šéfová zrovna nemusí, pryč od všeho starého? Nebo má zůstat doma, kde má zázemí (i když ne vždy tak idylické, jak by si představovala), starat se o děti, být se svým otcem? Láska x stesk. S Frankem neodjede – láska k rodině je pro ni silnější než láska k muži (možnému budoucímu manželovi).

Leckterý spisovatel se snaží vykreslit psychologii postav/y na několika stránkách, ne-li v celé knize, Joycemu se to povedlo na dvou stránkách téměř dokonale. 

I když jsem si chtěla Dubliňany přečíst už dávno, tato povídka mě jen utvrdila v tom, že bych tuto myšlenku měla realizovat co nejdříve.

-š