pátek 24. srpna 2012

Co nesnáším na knihách

Tedy lépe řečeno na jejich čtenářích.


Počmárané a chybějící stránky. Polorozpadající se vazba. Doslova salát. S tím se, bohužel, čas od času setkám. V knihovně. Nechápu, jak se někdo může takhle ke knížkám chovat. Je mi jasné, co si asi myslíte. Že jsem blázen, protože se nad tím rozčiluju. Vždyť jsou horší věci. Já to vím. Ale jak jsem alergická na lidi, kteří čtení zatracují a považují ho za ‚blbost‘ a ztrátu času, tak jsem alergická i na poničené knihy. Jiná už holt nebudu :D



Takže, problém popsaných listů tužkou se dá jednoduše vyřešit. Stačí vzít do ruky gumu. Ale zřejmě i to je pro některé ‚čtenáře‘ námaha. Já chápu, že někteří mají potřebu si dělat poznámky, podtrhovat si informace nebo údaje, ale, sakra, když už něco takového dělám, tak to pak po sobě ‚uklidím‘, ne? Nebo je tu druhá možnost, a to koupit si bloček a tam si poznámky sepisovat. Tak to například dělám já. Každopádně, tužka je ještě ‚v pohodě‘. Co ale v pohodě není, je propiska. Bože, propiska! Na tu už guma neplatí..



Další problém, jenž chci zmínit, je, jak bych tak řekla, polorozklad literárního díla. Jednoduše řečeno kniha v (ne)pevné vazbě. U brožovaných knížek se tohle stát nemůže, tam se mohou objevit maximálně tak vytržené listy. Ale to platí pro všechny knihy. Takže, představte si situaci: jdete do knihovny půjčit si nějakou knihu. V regálu je kniha v tuhé vazbě. Vytáhnete ji. Otevřete ji. Ouha. Rozpadá se vám před očima.



Při tom pohledu si pokládám otázku, proč se lidi nemůžou chovat slušně k majetku, který jim vlastně ani nepatří? Ať si každý dělá se svými vlastními knížkami, co chce, ale s lit. díly, o které mají zájem i další čtenáři, tak o ty, ať se starají jak se sluší a patří. Přijít do knihovny, půjčit si na nějakou dobu knížku, vrátit ji v původním stavu, v jakém jsme si ji půjčili. Popřípadě, když už se stane nějaká nehoda, kvůli které je nějakým způsobem zničená, napravit ji.
Já jsem měla před pár dny půjčenou knihu Muž, který sázel stromy, a to byl přesně ten případ. Musela jsem si dávat dobrý pozor, aby se mi pod rukama nerozpadla ještě víc. A tak jsem se rozhodla jednat. Já vím, že to není moje práce, ale přece jenom, když mám doma lepidlo a izolepu… Rozhodla jsem se tedy, že tu knihu ‚spravím‘. Nezabralo mi to ani pět minut.




Doufám, že až si tuto knihu půjčí nějaký jiný knihomol, že se k ní bude chovat správně. Schválně udělám ‚test‘ – za pár měsíců se na tu knihu půjdu podívat, jestli byli čtenáři s to se k ní chovat tak, jak se má. Pokud bude ve stejném stavu, v jakém jsem ji vracela, budu ráda, pokud se tak nestane, tak už to fakt nevím…


Š.

Žádné komentáře:

Okomentovat