Je to tak. Asi jako většina z vás, ani já nejsem výjimkou a prostě nestíhám. Nestíhám dělat nic. Věci do školy. Psaní na blog – však jste si asi všimli (jakže? Vždyť sem nikdo nechodí! :d), že tu jsou některé prázdné příspěvky, které čekají na doplnění/vyplnění. Říkám si, jo, až škola povolí, tak se do toho vrhnu…
Každopádně, škola, to je prostě téma číslo jedna. Nechci se v žádném případě
vymlouvat, ale dvouoborové studium jazyků na filozofické fakultě… no zkrátka,
je to hodně. Tu eseje, tu čtení, tam nějaký ten testík, tamhle zas úkoly do
seminářů…
Kromě naprostého klidu a ticha mám ráda i společenský život, tudíž si ráda někam zajdu se skvělou společností do víru velkoměsta. Říkám si, chci se odreagovat, odpočinout si od všeho, proto se třeba mrknu na nějaký film, seriál nebo zajdu do kina. Nebo si jen pustím písničky a poslouchám…
Co vám mám povídat, můj život zahrnuje jak studium, tak i zábavu. Ke všemu si hledám nějakou brigádu, už mi nějaké padly do oka, takže budu psát maily…
Zkrátka a dobře, chtělo by to nějaký tip/plán na time management. Já to mám dost rozházené. Jednou si řeknu, jo, musím dodělat všechno, co musím. Ale jindy, jak je známo – člověk je od přírody líný tvor – se mi nechce dělat nic, a taky to tak dopadá. Dokončuji vše na poslední chvíli. I když bych měla přiznat, že jsem na sobě vypozorovala, že když pracuju pod tlakem, pod stresem a časovým presem, dokážu téměř vše dotáhnout do konce a zvládnout co nejvíc úkolů. Jenže – za jakou cenu? A naopak, když dělám věci s předstihem, nejenže jsem duševně vyrovnaná, např. před deadlinem eseje ale zároveň mám príma pocit z dobře, tedy rychle odvedené práce.
Kromě naprostého klidu a ticha mám ráda i společenský život, tudíž si ráda někam zajdu se skvělou společností do víru velkoměsta. Říkám si, chci se odreagovat, odpočinout si od všeho, proto se třeba mrknu na nějaký film, seriál nebo zajdu do kina. Nebo si jen pustím písničky a poslouchám…
Co vám mám povídat, můj život zahrnuje jak studium, tak i zábavu. Ke všemu si hledám nějakou brigádu, už mi nějaké padly do oka, takže budu psát maily…
Zkrátka a dobře, chtělo by to nějaký tip/plán na time management. Já to mám dost rozházené. Jednou si řeknu, jo, musím dodělat všechno, co musím. Ale jindy, jak je známo – člověk je od přírody líný tvor – se mi nechce dělat nic, a taky to tak dopadá. Dokončuji vše na poslední chvíli. I když bych měla přiznat, že jsem na sobě vypozorovala, že když pracuju pod tlakem, pod stresem a časovým presem, dokážu téměř vše dotáhnout do konce a zvládnout co nejvíc úkolů. Jenže – za jakou cenu? A naopak, když dělám věci s předstihem, nejenže jsem duševně vyrovnaná, např. před deadlinem eseje ale zároveň mám príma pocit z dobře, tedy rychle odvedené práce.
Před rozloučením zveřejňuji texty, ke kterým připojím svůj komentář:
D. Defoe – Moll Flandersová
Ambrose Bierce – Smrt Halpina Fraysera
F. S. Fitzgerald – Takový pěkný pár
Dave Barry – Tropická mise
Stephen Baxter - Eric Brown – Časoprostorová jáma
Ambrose Bierce – Smrt Halpina Fraysera
F. S. Fitzgerald – Takový pěkný pár
Dave Barry – Tropická mise
Stephen Baxter - Eric Brown – Časoprostorová jáma
Tak se měj zatraceně dobře, přeji pevné nervy ve škole nebo
v práci. Klidně napište do komentářů, jestli taky nestíháte nebo pokud
někdo z vás má nějaký tip na to, jak stíhat, můžete se podělit J I když, co si to
nalhávám, stejně to nikdo nečte.
A já jdu číst, psát a dělat úkoly do školy.
Rozloučím se touto stylovou písní, která dokonale vystihuje
moje momentální rozpoložení i tento článek: http://youtu.be/MKYind39zNY
-š
