Počmárané a chybějící stránky. Polorozpadající se vazba.
Doslova salát. S tím se, bohužel, čas od času setkám. V knihovně.
Nechápu, jak se někdo může takhle ke knížkám chovat. Je mi jasné, co si asi
myslíte. Že jsem blázen, protože se nad tím rozčiluju. Vždyť jsou horší věci.
Já to vím. Ale jak jsem alergická na lidi, kteří čtení zatracují a považují ho
za ‚blbost‘ a ztrátu času, tak jsem alergická i na poničené knihy. Jiná už holt
nebudu :D
Takže, problém popsaných listů tužkou se dá jednoduše
vyřešit. Stačí vzít do ruky gumu. Ale zřejmě i to je pro některé ‚čtenáře‘
námaha. Já chápu, že někteří mají potřebu si dělat poznámky, podtrhovat si informace nebo údaje, ale, sakra, když už něco takového dělám, tak to
pak po sobě ‚uklidím‘, ne? Nebo je tu druhá možnost, a to koupit si bloček a
tam si poznámky sepisovat. Tak to například dělám já. Každopádně, tužka je
ještě ‚v pohodě‘. Co ale v pohodě není, je propiska. Bože, propiska! Na tu
už guma neplatí..
Další problém, jenž chci zmínit, je, jak bych tak řekla,
polorozklad literárního díla. Jednoduše řečeno kniha v (ne)pevné vazbě. U brožovaných
knížek se tohle stát nemůže, tam se mohou objevit maximálně tak vytržené listy.
Ale to platí pro všechny knihy. Takže, představte si situaci: jdete do knihovny
půjčit si nějakou knihu. V regálu je kniha v tuhé vazbě. Vytáhnete
ji. Otevřete ji. Ouha. Rozpadá se vám před očima.
Při tom pohledu si pokládám otázku, proč se lidi nemůžou
chovat slušně k majetku, který jim vlastně ani nepatří? Ať si každý dělá se svými
vlastními knížkami, co chce, ale s lit. díly, o které mají zájem i
další čtenáři, tak o ty, ať se starají jak se sluší a patří. Přijít do
knihovny, půjčit si na nějakou dobu knížku, vrátit ji v původním stavu,
v jakém jsme si ji půjčili. Popřípadě, když už se stane nějaká nehoda,
kvůli které je nějakým způsobem zničená, napravit ji.
Já jsem měla před pár dny půjčenou knihu Muž, který sázel
stromy, a to byl přesně ten případ. Musela jsem si dávat dobrý pozor, aby se mi
pod rukama nerozpadla ještě víc. A tak jsem se rozhodla jednat. Já vím, že to
není moje práce, ale přece jenom, když mám doma lepidlo a izolepu… Rozhodla
jsem se tedy, že tu knihu ‚spravím‘. Nezabralo mi to ani pět minut.
Doufám, že až si tuto knihu půjčí nějaký jiný knihomol, že
se k ní bude chovat správně. Schválně udělám ‚test‘ – za pár měsíců
se na tu knihu půjdu podívat, jestli byli čtenáři s to se k ní chovat
tak, jak se má. Pokud bude ve stejném stavu, v jakém jsem ji vracela, budu
ráda, pokud se tak nestane, tak už to fakt nevím…
Š.
Žádné komentáře:
Okomentovat