Jean Giono - Muž, který sázel stromy - kniha nejen pro ekology

JEAN GIONO - MUŽ, KTERÝ SÁZEL STROMY (1953)
franc. L' homme qui plantait des arbres

Když jsem jednoho dne náhodou na internetu (na jedné knižní databázi) klikla na knihu Muž, který sázel stromy od francouzského spisovatele jménem Jean Giono a viděla to vysoké hodnocení a samé pochvalné komentáře, řekla jsem si, že si tu knihu prostě musím přečíst. Před pár dny jsem byla v knihovně a když jsem ji spatřila v regálu, jakoby na mě křičela: „Půjč si mě a přečti si mě!“ Neváhala jsem a šla se s ní usadit do měkké pohovky. Sice jsem ji přečetla, ale moje myšlenky byly celou dobu někde jinde, úplně někde jinde, nějak nechtěně jsem myslela na něco jiného. Půjčila jsem si ji tedy domů a přečetla si ji. Soustředila jsem se jen na písmenka, utvářející ten silný příběh a nenechala se ničím ovlivnit.

Povídku jsem pochopila hned. V této krátké prózičce se ukrývá jakési poselství. Můj pocit z ní vyjadřuje název příspěvku "kniha nejen pro ekology". Vyjímečný muž v ní sází buky, břízy, které budou přinášet samá pozitiva všem dalším generacím. Autorův záměr k zalesňování celých oblastí se na sto procent povedl, ale podle mého názoru si mohou lidé tento příběh přebrat i nějak jinak než k ochraně přírody. Když si člověk vezme něco do hlavy a to něco nedělá jen pro sebe, ale hlavně pro ostatní, a dělá to ze srdce, ne pro peníze, dokazuje to opravdový charakter.

Nebudu se tady rozepisovat o ději či dělat recenzi, koneckonců tohle je takový můj komentář. Napíšu jen, že příběh se odehrává v rozmezí několika let ve Franci. Člověk, který činí tolik pro obecné blaho se jmenuje Elzéard Bouffier. A jak bych ho charakterizovala? Jako skromného, pokorného člověka, jenž žije dál, navzdory ztrátě jediného syna a ženy (možná právě proto je tak nemluvný). Jako člověka s velkým srdcem. Jako člověka, který miluje přírodu. Povídka je vyprávěna v ich-formě, avšak vypravěčovo jméno neznáme. Já se domnívám, že se jedná o samotného autora, i když příběh je vymyšlený.

V roce 1987 bylo dílko zfilmováno. Animovaný krátkometřážní snímek natočil režisér Frédéric Back. Dle jedné internetové filmové databáze má film taktéž vysoké hodnocení. Já osobně mám film sice stáhlý, ale ještě jsem ho neviděla, což však v nejbližších dnech hodlám napravit :-) A pak se ozvu.

A co vy? Četli jste taky tuto unikátní knihu? Jestli ano, tak se můžete podělit se svým názorem a jestli ne, tak to jděte napravit do knihovny nebo knihkupectví :-)

Anotace knihy zcela jasně vysvětluje podstatu příběhu

        Mají-li se v povaze člověka projevit skutečně výjimečné vlastnosti, musíme mít štěstí dlouhá léta pozorovat, co ten člověk dělá. Není-li v jeho práci ani stopa po sobectví, je-li myšlenka, řídící jeho činnost, bezpříkladně ušlechtilá a je naprosto jasné, že nejen nehledal nikde odměnu, ale dokonce zanechal ve světě i viditelné stopy, ocítáme se - bez nebezpečí, že se zmýlíme - před člověkem výjimečného charakteru.

Na zadním obalu knihy, tedy alespoň na vydání ISBN 80-7021-226-8, si můžeme přečíst okolnosti vzniku této knihy, nabízím vám přepis

Když byl Giono v roce 1953 požádán vydavatelem časopisu Reader's Digest, aby napsal příběh o nejpozoruhodnějším člověku, s nímž se kdy setkal, poslal mu tuto povídku, kterou chtěl vzbudit zájem o zalesňovací program.

Vydavatel mu však z nepochopení příběh vrátil, a ten byl uveřejněn o rok později v časopise Vogue pod titulem „Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí“. V té době sám autor jistě netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr - stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí.

Š.