LITERATURA: Natálie KOCÁBOVÁ - NEPATRNĚ SMUTNÁ ŽENA (2019)

Ahoj!

Dneska bych vám chtěla něco málo popovídat o knize NEPATRNĚ SMUTNÁ ŽENA, která vyšla v roce 2019, a za kterou stojí NATÁLIE KOCÁBOVÁ. Po téhle knížce jsem stáhla z jednoho prostého důvodu - není to tak dávno, co jsem od Natálie četla poezii SLYŠÍŠ ME? (2002), moje poznámky si můžete přečíst tady. Její básnická tvorba mě nijak nezasáhla, a tak jsem si řekla, že bych si mohla přečíst prózu a porovnat.

Kniha Nepatrně smutná žena je sbírka esejí či chcete-li fejetonů, kterými autorka přes dva roky přispívala do dámského časopisu Elle. Sice to není taková ta řekněme “čistá próza”, ale jasné je, že to není poezie :-D

Musím říct, že mě tato sbírka příběhů zaujala. Odlehčená literatura, u níž nepřemýšlíte, pobavíte se, a dokonce se dozvíte i něco z Natáliina života, její pracovní i osobní stránky. A právě to nahlédnutí za oponu mě zaujalo nejvíc! Některé příběhy mě zaujaly tak, že jsem si po dočtení knihy vyhledala informace, fotky a tak dále, o kterých autorka psala. 

V neposlední řadě bych chtěla zmínit fyzickou stránku knihy. Krásné ilustrace od výtvarnice, která si říká MYOKARD, hezkou vazbu a papír.

Tuto knihu bych doporučila lidem, kteří hledají odpočinkovou literaturu nebo nenáročnou knížku na cestování vlakem, autobusem nebo klidně i kratší vzdálenost tramvají. Hodíte do batohu nebo kabelky a jdete. Dálepak lidem, spíš ženám, které jsou matky, single matky, nebo ještě nejsou matky, s fajn vztahy i nepovedenými vztahy nebo lidem, které zajímá osobní nebo pracovní život celebrit - uvidí, že celebrity taky musí pracovat, musí bojovat s každodenními trably, ale zároveň si užívat život, zkrátka i slavní lidé jsou lidé jako my všichni ostatní a vážně si nežijí na růžovém obláčku.

Mějte se hezky!

-š

DRAMA: František HRUBÍN - KRÁSKA A ZVÍŘE (1972)

Ahoj!

Nedávno jsem dočetla divadelní hru KRÁSKA A ZVÍŘE (1972) FRANTIŠKA HRUBÍNA! Chtěla bych se tak podělit o své dojmy. 

Je to moje teprve druhé Hrubínovo dílko, tím prvním byla Romance pro křídlovku. Docela ostuda na  bohemistku :-D Ale co už. A ještě když vám řeknu, jak jsem se ke knize dostala! :-D Před víc jak měsícem jsem na internetu docela náhodou narazila na recenzi divadelního představení KRÁSKA A ZVÍŘE, které premiérově uvedlo NÁRODNÍ DIVADLO v Praze. V titulních rolích Anna Fialová a David Prachař. Musím říct, že mě to celkem zaujalo - tedy abych byla přesnější - fotky mě zaujaly :-D A tak jsem začala pátrat. Vypátrala jsem, že tato divadelní hra je stejnojmennou adaptací dramatu, které napsal a roku 1972 vydal FRANTIŠEK HRUBÍN. A bylo rozhodnuto. Do Národního divadla se vypravím a knihu si taky přečtu!

V knihovně jsem si vypůjčila druhé vydání z roku 1985, které bylo doplněno o spoustu fotografií z filmu PANNA A NETVOR (1971). Ano i tento film vychází z Hrubínova díla. Jde zkrátka o archetypální příběh o nekonečné síle lásky, což je téma, které tu prostě vždycky bude. Dvěma slovy nadčasové dílo. Bohužel film JURAJE HERZE se Zdenou Studenkovou a Vlastimilem Harapesem v hlavních rolích jsem neviděla - musím napravit!

Je ale nutné zmínit, že námět není Hrubínův originál. Jak se píše na zadním přebalu knihy: (Hrubín) vzal starou francouzskou pohádku, do níž vložil kus svého neopakovatelného vidění světa. Příběh Krásky a Zvířete může svým laděním často vzbuzovat až hrůzu. U Hrubína je to příběh křehký, příběh, v němž nechybí humor, v němž písničky vylehčí někdy i tíživé okamžiky děje. Je to dílo, které plně zaujme člověka bez ohledu na to, kolik mu je let. Neboť pohádky tohoto druhu potřebujeme, aby se splnil titul jedné z nejznámějších Hrubínových dětských knih: aby nám bylo dobře na světě.

S tímto musím souhlasit. Těch sedmdesát stránek se četlo opravdu hezky, s lehkostí. Nemusela jsem nad ničím přemýšlet, jen jsem si představovala ty scenérie atd.. A taky jsem se párkrát nasmála! :-D Nejvíc mě pobavilo povídání mezi Filipánem a Filipcem, kteří byli zamilovaní do Málinky a Gábinky, sestry Krásky, o nemoci - oba dva trpěli nemocí z lásky, na který je jediný lék, a to sňatek! :-D Když nad tím tak přemýšlím, skutečně jsem se nejvíc nasmála právě u replik Filipána a Filipce a (anebo s) Málinky a Gábinky.

Poslední věc, než se rozloučím. Krásku a Zvíře psal Hrubín pro přírodní divadlo v Jižních Čechách. Uhodnete jaké? Já myslím, že víc říkat nemusím. Otáčivé hlediště v zahradě českokrumlovského zámku (provozovatelem je Jihočeské divadlo).

Tuto krásnou knihu bych chtěla doporučit všem. Dětem i dospělým, čtenářům i nečtenářům, lidem, kteří nemají v oblibě dramata. Já myslím, že takový milý pohádkový příběh je zvlášť v téhle době jako balzám na duši.

Mějte se krásně!

-š

POEZIE: Karel KRYL - KNÍŠKA KARLA KRYLA (1972e, 1990)

Ahoj!

Chtěla bych vám povědět o knize KARLA KRYLA, která se jmenuje doslova KNÍŠKA KARLA KRYLA (písmeno “š” není překlep). Tento svazek Krylovy poezie a písňových textů z let 1960 až 1971 poprvé vyšel v roce 1972 jak jinak než v exilu (nakladatelství Index). Já četla vydání druhé, které vyšlo po revoluci, konkrétně hned v roce 1990.

To, že se Kryl vymezoval, se logicky projevilo v této, řekla bych, jeho nejznámější knize. Autor se projevuje jako tvrdý a neúprosný analytik politické situace. Jeho texty jsou namířeny proti násilí v jakékoli podobě. Zamýšlí se i nad základními lidskými hodnotami a právy člověka, které byly často v průběhu dějin ničeny a pošlapány.

Kníška (tato knížka :-)) obsahuje nezměrné množství básní a textů, z nichž další velkou kupu Kryl zhudebnil, a proto jsem s některými texty měla problém - místo recitace jsem si je zpívala do rytmu :-)) Kryl byl hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 1963 až 1989 a mnohé z jeho básní/písňových textů zlidovělo. A to je dobře! Poselství, která ukrývají jeho texty, jsou nadčasové a aktuální - zvlášť v této době, kdy na Ukrajině zuří válka…

Nebudu zde vypisovat básně a texty, které mě nejvíc zaujaly, protože a) jich bylo mnoho, b) řadu z nich jsem znala. Ale pár jich přece jen zmíním, v Kníšce jsou obsaženy texty jako Nevidomá dívka, Král a klaun, Morituri te saluntant, Píseň Neznámého vojína, Salome, Bratříčku, zavírej vrátka, Rakovina, Veličenstvo Kat, Anděl, Potkal jsem svou tchýni, Zvěrokruh, Gulášová polívka, Tragédie s agentem, Píseň pro blbnouna nejapnýho, Pasážová revolta, Pieta, Pušky a děla, Lásko, Žalm 71., Bratři, Ruská ruleta, Znamení doby, Dědicům Palachovým, Pochod gustapa, Tak jenom pojistit, Hle, jak se perou, Co řeknou?, Divný kníže, Pomník slzy. Tak vidíte, nakonec jsem přecijen vypsala básně a texty, které se mi nejvíc líbily, nejvíc zasáhly, nebo přitáhly. Osobně si myslím, že spousta z vás minimálně tři básně/písně zná.

Na závěr zmíním kresby. V knize se nachází ilustrace, které namaloval sám Karel Kryl :-)

Kníšku Karla Kryla doporučuji každému. Bez rozdílu zda čte, nebo nečte, zda má rád nebo rozumí poezii, či nikoliv. Je to typ knihy, která má celospolečenský význam, řada lidí se k ní i teď obrací. 

Mimochodem, rodiče mají LP Rakovina, na němž se nachází deset písní, které jsou obsaženy v této knize. Plánovala jsem si tak, že si udělám fajn večer za doprovodu Krylových písní. Ještě k tomu nedošlo, ale moc dobře vím, že až k tomu dojde, náležitě si to užiju (jestli se to tak dá říct).

Mějte se krásně!

-š

POEZIE: Jan NERUDA - 3x Jan Neruda (1858-1883)

Ahoj! 

V tomto příspěvku bych chtěla říct pár slov o třech básnických sbírkách Pana spisovatele JANA NERUDY. Jde o Nerudovy známé sbírky HŘBITOVNÍ KVÍTÍ (1858), PÍSNĚ KOSMICKÉ (1878) a PROSTÉ MOTIVY (1883).

JAN NERUDA zastává v české literatuře výrazné místo. O tomto prozaikovi, básníkovi, novináři, překladateli, kritikovi a dramatikovi se učí žáci na základních školách, a tak si myslím, že není třeba zde předesílat jeho medailonek. Proto se rovnou vrhneme do výše zmíněných sbírek!

HŘBITOVNÍ KVÍTÍ (1858)

Zde zaznívají pocity osamocení a ztráty víry ve svět, autor se v ní opakovaně vrací k tématům smrti a sociální nespravedlnosti.

Hřbitovní kvítí je pesimistická sbírka. Nebo ne pesimistická, ale spíš melancholická. Což mi vůbec nevadí, naopak. Vlastně jsem si u některých básní říkala, že bych si je nechala zarecitovat na pohřbu (musím si udělat poznámky, abych si prošla básně, které mě nejvíc zaujaly, a zapsala je do svého kšaftu). 

Tyto básně se mi líbily nejvíce (ale pozor, nejsou pojmenovány, pouze značeny římskými číslicemi: II., XXX., XLVIII., LI.

PÍSNĚ KOSMICKÉ (1878)

Tato sbírka je výrazně optimističtější. Básně reagují na vědecké objevy a pokrok doby. Ukazuje se zde Nerudova fascinace bezbřehostí vesmíru v porovnání s pomíjivostí pozemské existence.

Písně kosmické mě tolik neoslovily, ale oceňuji Nerudův zápal a znalosti (dokonce jsem četla poznámky nějakého tuším astronoma, jehož jméno jsem si bohužel nezapsala, který prohlásil, že na tehdejší poměry měl Neruda o vesmíru velké znalosti).

Tyto básně se mi líbily nejvíce (ale pozor, nejsou pojmenovány, pouze značeny římskými číslicemi: IX., XI., XVI.

PROSTÉ MOTIVY (1883)

Paralela mezi lidským životem a přírodním cyklem ročních období. Jak píše kolektiv autorů v čele s Lubomírem Machalou v knize Panorama české literatury 1 (do roku 1989) (2015): jde o sbírku vlastních intimních zpovědí stárnoucího básníka komponovanou jako střídání čtyř ročních období, v nichž je v tónu lidové poezie oslavován život.

V porovnání s předchozími sbírkami Hřbitovní kvítí a Písně kosmické, mě tato sbírka zajala nejméně. 

Tyto básně se mi líbily nejvíce: Letní III., Zimní VII.

Mějte se hezky!

-š

POEZIE: František HRUBÍN - ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1962)

Ahoj!

Dneska bych se chtěla zabývat FRANTIŠKEM HRUBÍNEM a jeho básnickou povídkou ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1962).

Původně jsem zde chtěla o tomto básníkovi, prozaikovi, dramatikovi a autorovi knih pro děti napsat pár řádek, ale nějak se nedokážu rozepsat. Na druhou stranu každý dnes může vzít do ruky mobil a podívat se na internet. Takže se rovnou vrhneme na Romanci pro křídlovku! 

Tato poema poprvé vyšla v roce 1962, já četla vydání z roku 1977, které jsem zakoupila v antikvariátu před několika lety. Co bych k této dlouhé veršované skladbě řekla? Volný verš - romance několika lidí - která končí smrtí jednoho z nich. A to je asi tak vše. Zkrátka toto dílko mě úplně nepohltilo (a to jsem si podle doslovu myslela, že pohltí). Doslov ke knize napsal Miloš Pohorský, který spoustu věcí vysvětluje. Doporučuji přečíst předtím, než se vrhnete do samotné Romance.

Abych přece jenom o knize něco řekla, vypíšu zde poznámky z knihy Panorama české literatury 1 (do roku 1989) (2015), kterou uspořádal Lubomír Machala a kolektiv:

- poema je vybudována na plastickém, byť zkratkovitém vykreslení hlavních postav příběhu: lyricky bezradného protagonisty Františka (což je sám Hrubín), patnáctileté Teriny od komediantů hlídané žárlivým Viktorem, živočišné, zkušené valné Tonky a umírajícího sklerotického dědečka
- velmi složitá kompozice skladby
- prolínání různých časových rovin (prázdniny 1930, lešanská pouť 1933 a 34, srpen - listopad 1961 - tj. doba, z níž je osobní prožitek první lásky s tragickým vyústěním nazírán) vytváří nenapodobitelné napětí konfrontací časově vzdálených situací, které umožňují básni pracovat se zámlkami a sugescí
- báseň oslovuje čtenáře autenticitou skutečně prožitého i nenapodobitelným půvabem domýšlivého a slovy těžko sdělitelného

Romance pro křídlovku se pár let po vydání dočkala stejnojmenné filmové verze! Kniha zaujala OTAKARA VÁVRU, který dokonce Hrubína přizval ke spolupráci na scénáři. Ústřední role ztvárnili Jaromír Hanzlík a Zuzana Cigánová. Premiéra snímku se odehrála v roce 1966. Já osobně jsem film neviděla, ale chystám to napravit!

A na závěr ještě malá poznámka k názvu, pokud byste tápali, co je to “křídlovka”. Křídlovka je žesťový nástroj podobný trubce, zde symbolizuje život (hraje na svatbách, křtinách) i smrt (hraje na pohřbech).

O dva měsíce později jsem četla Hrubínova znovu. Tentokrát jsem sáhla po dramatu KRÁSKA A ZVÍŘE (1972), ale o tom až příště! :-)

Mějte se hezky!

-š

POEZIE: Karel ŠIKTANC - NA KNÍŽECÍ (2014)

Ahoj!

Dneska se ještě podíváme na jednu poezii. KAREL ŠIKTANC - NA KNÍŽECÍ, podtitul PRAŽSKÁ PRELUDIA (2014).

Ale nejprve si o tomto autorovi něco povíme.

Karel Šiktanc (1928-2021) byl představitelem okruhu kolem Května. Jeho texty oplývaly nezaměnitelnou poetikou. Čerpal především z tradičního venkovského světa, pohanských zvyklostí a křeštanských rituálů, které zbavoval obvyklé idiličnosti. Bohatý jazyk, originální neologismy, biblismy, archaismy i projevy hovorové a nářeční. Jeho poezie nesla značnou zvukovou působivost a bohatou hláskovou instrumentaci, psána rytmicky i rýmově výrazným veršem, zdůrazněným dalšími básnickými figurami (anafory, aliterace...). V 90. letech byla vydána většina jeho samizdatových či exilových děl jako např. Český orloj 1, 2 (1990, 1975s, 1980e), výbor Utopenejch vočí (1991) či Srdce svého nejez (1994). Po roce 89 vydal sbírky Hrad Kost (1995), Řeč vestoje (2005), Vážná známost (2008), Nesmír (2010), Čistec (2012), Na Knížecí (2014). (Zdroj: Lubomír Machala a kol.:Panorama české literatury. 2, Po roce 1989)

KAREL ŠIKTANC - velké jméno české kultury a literatury. Pan spisovatel, který se narodil v roce 1928, a jehož životní pouť se završila 26. prosince 2021. Šiktanc patří dle mého názoru k těm literátům, potažmo básníkům, o kterých by se mělo více mluvit. Protože v hodinách češtiny jsem se s ním potkala - teď nevím, jestli až na střední škole, nebo až vysoké. Ale asi na střední, jelikož jsem měla perfektní vyučující, věřím, že se aspoň pár slovy zmínila. Každopádně Šiktance jsem poprvé četla na vysoké, a to konkrétně jeho dílo ADAM A EVA (1990). Nyní jsem se k němu po osmi letech vrátila, abych si přečetla jeho předposlední sbírku NA KNÍŽECÍ, která vyšla v roce, kdy jsem Šiktance četla poprvé.

Tuto sbírku poezie jsem vytáhla v knihovně jen náhodou. Ale když už mi uvízla v ruce, řekla jsem si, že bych si měla rozšířit literární obzory. Kniha mě ohromila, již když jsem ji držela. Šlo poznat, že i když má jen 51 stránek, nakladatelství i sám autor si dali opravdu záležet. Řádky básní jsou vytisklé na kvalitním papíru a doplněné o ilustrace JANA KOBLASY. Knihu vydala UK v Praze a její nakladatelství Karolinum. V knize najdeme devět básní.

V této knize se autor inspiruje Prahou a vzpomínkami na ni. Verše inspirované zákoutími současné i mizející Prahy, vyvolává vzpomínky na dětství, přátele a místa, v nichž prožil svůj život.

Líbilo se mi, že jsem poznala některá místa, o nichž autor píše. Dále bych chtěla vyzdvihnout grafickou podobu básní!

Tyto básně se mi líbily nejvíc:

Na Knížecí

I jsme z ní utíkali

(Teď trochu cizí...)

Mějte se krásně!

-š

POEZIE: Natálie KOCÁBOVÁ - SLYŠÍŠ MĚ? (2002)

Ahoj!

Dneska se mrkneme na sbírku poezie, kterou jsem přečetla minulý měsíc.

Něco málo o autorce

Natálie Kocábová se střídavě věnuje poezii a próze. V 18ti debutovala sbírkou juvenilní poezie Slyšíš mě? (2002), následovaly prózy Monarcha Absint (2003) a Schola alternativa (2004) -> snaží se podat generační výpověď současné tzv. zlaté mládeže, přibližuje se k americké beat generation. Další básnické sbírky Někdo je v domě (2005), The Dark Side of Prague (2010) -> od křečovité vzpoury k chvílím údivu a pokory. V roce 2007 vydala iniciační prózu, román Růže. Mezi další díla patří Jmenuji se Veronika Peková (2012) nebo Nepatrně smutná žena (2019).
(Zdroj: Lubomír Machala a kol.:Panorama české literatury. 2, Po roce 1989) 

Jak jsem se dostala k prvotině (nejen) básnířky a prozaičky NATÁLIE KOCÁBOVÉ SLYŠÍŠ MĚ? (2002)? Inu, to jsem tak byla jednou v knihovně, hledala jsem nějakou poezii (už ani nevím jakou) a najednou mé oko spočinulo na jméně KOCÁBOVÁ. Pomyslela jsem si, proč to nezkusit. Tato žena je díky svému původu načisto známá a já věděla, že krom hudby i píše, ale nikdy jsem neměla tu potřebu jít a něco si od ní půjčit, případně koupit.

SLYŠÍŠ MĚ? je svazek č. 3 Edice Česká poezie. Edici řídil Robert Kubánek. Kniha nabízí 104 stránek, vydala Mladá fronta. ISBN: 80-204-0969-6.

Na obalu knihy Kubánek napsal mj. toto: SBÍRKA, KTERÁ SE VÁM DOSTALA DO RUKOU, JE AUTORČINOU PRVOTINOU. JEDNÁ SE VLASTNĚ O AUTORSKÝ VÝBOR, PRŮŘEZ DOSAVADNÍ TVORBOU ZAHRNUJÍCÍ VERŠE OD NEJRANNĚJŠÍHO OBDOBÍ AŽ PO SOUČASNOST.

ok.

Takže se přiznám. Celou dobu, co jsem knihu četla, mě napadala jedna jediná otázka, a to: JE TO TATO BÁSEŇ, KTEROU NAPSALA VE DVANÁCTI, NEBO JE TO SNAD TATO BÁSNIČKA? A KTEROU BÁSEŇ VLASTNĚ NAPSALA V TĚCH SEDMNÁCTI NEBO OSMNÁCTI LETECH?

takže asi tak.

Dále se na přebalu píše: VNÍMAVÉ ČTENÁŘE POEZIE KNÍŽKA POTĚŠÍ SVOU INVENCÍ A VYZRÁLOSTÍ. OSTATNÍ PAK JISTĚ PŘIMĚJE ALESPOŇ K ÚVAHÁM O AUTORČINÝCH MNOHDY NEKOMPROMISNÍCH A VYHRANĚNÝCH POSTOJÍCH A NÁZORECH, JEŽ NAMNOZE VYJADŘUJÍ POCITY CELÉ SOUČASNÉ GENERACE.

tak jo.

Asi nejsem vnímavá. Ale zároveň mě její poezie skutečně nepřiměla k úvahám o mnohdy nekompromisních a vyhraněných postojích a názorech. Je pravda, že ani nemůže vyjadřovat pocity její současné generace, neb jsem o osm let mladší. 

K útlé prvotině SLYŠÍŠ MĚ? jsem přistupovala rezervovaně, neměla jsem žádná (vysoká) očekávání, tudíž mě nezklamala. Ale zároveň jsem vážně nebyla nadchnutá. Jak říkám, v hlavě mi rezonovala otázka, kolik jí bylo let, když tu či onu báseň přenesla z hlavy na papír.

Určitě nemohu říct, že by mi nějaké básně utkvěly v hlavě, že bych se k nim vracela. Ani vlastně nemůžu říct, že by se mi to líbilo. Ale kdybych  musela vybrat jednu báseň, která “zazářila”, zvolila bych b. Modlitbu pro nás. Autorka spojila modlitbu Páně a Modlitbu pro Martu. Takže autorská invence je taková, že vlastně žádná není. Nebo se dá za autorskou báseň považovat spojení dvou již vyšlých, řekněme, děl?

Když jsem se dívala na internetové hodnocení, Slyšíš mě? je prostě průměr. V tuto chvíli (23. 2. 2022) má například na Databázi knih hodnocení následující skóre: 5 lidí 5 hvězd, 5 lidí odpad a pak mezi tím - po 1 člověku dali 4, 3, 2 hvězdy, 2 uživatele hodnotili 1 bodem. Výsledné hodnocení 48 %. Na druhou stranu je to jenom hodnocení. Knihu četlo o 9 lidí více.

Ještě bych chtěla zmínit protekci. Kde koho by mohlo napadnout, že tato nepříliš povedená poezie spatřila světlo světa jen díky slavnému jménu. Já osobně si to vůbec nemyslím. Já si myslím, že editor Kubánek v Natky poezii viděl opravdu něco, co stojí za vydání. Dívala jsem se na další dvě knihy z edice (ze čtrnácti knih), resp. hledala jsem si více informací o Luboru Burianovi (Nespavost, 2002) a Davidu Vlčkovi (Předtuchy, 2002), ale internet je prázdný. Tudíž si vážně myslím, že o protekci nešlo. Ale zajímalo by mě, podle čeho Kubánek autory vybíral.

Jinak ve zmíněné edici Česká poezie vyšla Kocábové ještě jedna básnická sbírka - NĚKDO JE V DOMĚ (2005, ed. 12). Ale tu už si vážně nechám ujít :-) Aktuálně mám od Kocábové půjčenou prózu - Nepatrně smutná žena (2019), tak jsem zvědavá…

Mějte se hezky!

-š