Cestování, Výtvarné umění: Dnešní den = Praha - antikvariát + muzeum

Úlovky z antikvariátu a výtvarné umění, které jsem původně neměla vidět. / Chce to trochu úvodu, protože k návštěvám těchto dvou zařízení nemělo vůbec dojít.

To byl taky jednou den. Dnešek se zapsal velký písmem jako den schválnosti tohoto léta. Byla jsem domluvena nejprve se třemi lidmi, posléze dvěma lidmi. Měla jsem to naplánované pečlivě. Žel bohu, osud tomu chtěl jinak. První kamarád si zapomněl mobil ve zkušebně čili místo rána jsme se mohli sejít asi tak na hodinku něco po poledni, ale to bylo dle jeho názoru zbytečné. Druhý kamarád měl naopak dorazit někdy odpoledne, nýbrž stalo se následující: přišla mi sms, že nakonec nedorazí. To už bylo na mě moc, takže jsem se prostě musela zasmát, načež na mě přišla taková ta vlna jistého zklamání, přece jen – člověk jede až do Prahy, těší se na prima den, a nakonec přijde taková studená sprcha. Na druhou stranu musím přiznat, že mě to celkem rychle přešlo – přece jen t není konec světa a člověk tak milující kulturu si v takovém městě přijde na své.

 

A kam jsem vyrazila?

Tak měla jsem v merku Museum Kampa. Což je kousek vedle Karlova mostu. Razila jsem tedy tímto směrem. ALE do cesty mi přišel antikvariát! Venku měli několik polic s knihami, jeden kus za 20,--. Známí, méně známí i neznámí spisovatelé, a převládala beletrie. Já jsem si vyhlédla tři básnické sbírky, ze kterých jsem měla ohromnou radost: Antonín Sova – Vybouřené smutky (1895), František Halas – Ladění (1942), Josef Hora – Zápisky z nemoci (1945). Když jsem vstoupila dovnitř, přivítal mě velmi milý pán a navíc jsem byla okouzlena všemi těmi knihami, byly doslova prošpikovány policemi od podlahy k vysokému stropu. Bohužel jméno toho kouzelného obchůdku s knihami, neznám, ale nachází se směr Karlův most, když jdete z Václaváku :D No, takže si to tam jedině projít.

Plna dobré nálady jsem razila směr Kampa. Vyhlédla jsem si tam totiž výstavu Kamila Lhotáka. Nazvanou: K. H. Sic Itur Ad Astra. Kamil Lhoták jistě patří mezi naše nejvýznamnější malíře dvacátého století. Možná tomuto tématu budu někdy věnovat větší pozornost, protože těch opravdu významných a výjimečných malířů máme v naší historii minulého století opravdu více než dost (což je dobře). Ale zpátky ke Lhotákovi a jeho výstavě. Tak nejprve bych začala krátkým zhodnocením muzea. No líbí se mi :D Na ‚dvorku‘ mají vystavené plastiky od například Davida Černého čili některé z nich jsou kontroverzní, ale člověk tam může vidět i sochy, které jsou prostě ‚normální‘. V muzeu probíhají i jiné výstavy. Ale teď opět ke Lhotákovi :D Vystavené olejomalby Kamila Lhotáka – převládá olej na plátně, lepence, desce; jsou různé velikosti – obrazy zasazené do rámů. Výstava probíhá v několika místnostech a stěny zdobí kalendárium, básně určitých básníků (F. Hrubín, I. Blatný, J. Hiršal), úryvky, ve kterých o něm někdo něco napsal. Dále se tam nacházejí fotografie jeho a s přáteli, ručně psaná Lhotákova pohádka Kouzelník a hodinky (ze čtyřicátých let). Jeho malby se mi líbí, mají v sobě kouzlo.
V budově se nacházeli výstavy dalších umělců. Tak jsem si řekla – když už tam jsem, tak se půjdu podívat i tam, například Kupku mám ráda, problém byl v tom že jsem si koupila lístek jen na Lhotáka. Ale řekla jsem si – třeba to nakonec platí i na další výstavy – samozřejmě může být každému jasné, že tomu tak asi není, ale za pokus nic nedáte :D Takže – v dalších patrech jsem nasadila scénář toho, že vstupenku na to asi nemám, ale nejsem si jistá. A víte co se stalo?! Usmívající paní mi řekla – to nevadí. Scénář se opakoval i v dalším patře, kde mi pán nejprve řekl, že nemohu, ale záhy dodal, že pokud to na něj neřeknu, tak se můžu podívat :D  Čili výstavy Oldřicha Smutného a Františku Kupky spolu s Ottou Gutfreundem jsem též viděla, a zadarmo, a právě proto jsem tam nestrávila tolik času, kolik bych chtěla. Ale přesto nelituji, jsem ráda, že jsem si to mohla projít. A k výstavám – Oldřich Smutný – pro mě hrůza děs, vůbec se mi vystavované malby nelíbily. František Kupka – to bylo jasné, že se mi bude líbit, protože jeho tvorbu mám ráda a v NG před dvěma lety jsem strávila nad některým jeho dílem i dvacet minut. Společně s ním tam kurátoři uspořádali i výběr z díla našeho významného sochaře Otty Gutfreunda – to bylo krásné, opravdu nádherné sochy, takže jsem ráda, že jsem mohla některé jeho věci vidět naživo.

Závěrem vám povím, že jsem si ten den nakonec přece jen užila, i když vědět, co se stane, naplánovala bych si těch výstav víc. Tak příště.

A zde na ukázku několikero fotek:

 

Mějte se krásně.

-š

Literatura: Návštěvy knihovny - aaa, radši nic

Kamarádi, tak já už nebudu psát o svých návštěvách knihovny. Do konce roku jsem navštívila MKT a její pobočku na Modřínce, LIB JU, Vědeckou knihovnu v ČB a popůjčovala jsem si tolik knih, že jsem je ani nepřečetla :D A jelikož jsem měla červnovou psavou, tak to dopadlo takto. Ale já říkám, ne. Už ne. Další 'článek' z knihovnou nebude :D Maximálně výjimečně. A taky když si odkoupím nějaké knihy :D

Mějte se krásně.
-š

Literatura: Návštěva knihovny

Zdravím vás, přátelé!

Dnes jsem navštívila knihovnu. Hlavní pobočku. Jelikož jsem měla knihy do 29., čekala mě pětikorunová pokuta. Což není zlý. Nicméně. Chtěla jsem si půjčit nějaké knihy o rétorice. Mělo to jít, protože jsem vrátila několik knih, které jsem měla snad od ledna, února :D tudíž na nich bil blok. A když se u nich objeví blok, tak to znamená, že mám s půjčováním smůlu a nemohu si půjčit nic, než ty knížky vrátím.

Jaký byl můj šok, když paní knihovnice spustila, že si nemohu půjčit knihy, protože tam mám blok na knihu od Čapka! Odcházela jsem docela rozpačitě. Nicméně nic nutně jsem si půjčit nepotřebovala, takže mi to ani tak nevadilo. Mimochodem Čapka má sestra, ale má ho přečteného, takže knihu u sebe budu mít brzo.

Ale zpátky k tématu. Po třech letech (!!) jsem navštívila jednu pobočku naší knihovny. Trochu se mi zastesklo po té četbě v nějakých 13ti, 14ti letech, a kamarádka mi nabídla svoji kartu. Takže jí ještě jednou děkuji (i když si to nepřečte :D) a půjčila jsem si mimojiné to, co jsem doslova 'žrala' v době dospívání.

Hlavním důvodem je ale fakt, že chci číst. Číst to, co mě zajímá/ baví, je ale u mě problém poslední dva roky, protože škola. Dál to rozvádět nebudu. Možná někdy příště. 

Takže jsem si napůjčovala pár knih z ediční řady Stopy hrůzy a Největší záhady světa, a pak taky knihu sebraných básní od jednoho českého autora.

Především první dvě řady na rozečtení. Abych se rozečetla a mohla číst i to, co bych měla znát  co bych chtěla znát a mít přečteno. Bohužel se k tomu nedokážu dokopat, proto jsem zvolila tuto taktiku, tak doufám, že vyjde :-)

Tak se na to pojďme podívat.

Jak jsem psala výše, ediční řada Stopy hrůzy byla něco pro moji osobu. Přečetla jsem téměř všechny díly, které se v jedné z našich poboček knihovny nacházely.

Dneska jsem si vybrala čtyři tituly, ale po příchodu domů jsem podle databáze knih zjistila, že jsem je přečetla. U té první jsem měla za to, že jsem ji v půlce odložila, u druhé jsem si naopak nebyla jistá, jestli jsem ji přečetla celou, nebo ji též v polovině odložila. Tak to vidíte, jak mi paměť vypadává :D Asi jsem měla v hlavně to první půjčení, protože vím, že první dojem mi tyto knihy neposkytly zrovna nejlepší.

Takže budu sdílet následující dva knižní tituly. Jsou to knihy, které dle obalu znám, ale nečetla jsem je z toho důvodu, že mě jejich popis nezaujal. Nicméně nyní pro proces nastartování četby jsem si je půjčila a uvidíme. Přece jen druhou šanc u Stop hrůz dostaly i jiné díly.

První z nich je kniha č. 20 ze seriálu Údolí přízraků, tedy kniha psaná od autorky jménem Lynn Beach. Kniha se jmenuje Tajemství mrtvého muže (Dead Man's Secret) u nás z roku 1993 (originálně 1992). Více se o ní rozepíšu po přečtení.

Druhým zástupcem Stop hrůz je kniha ze stejného seriálu a stejné autorky a nese číslo 31 a název Bezhlavý duch (The Headless Ghost) a u nás vyšla v r. 1993 (originálně 1986). Více se o ní rozepíšu po přečtení.

Dalšími dvěma knihami jsou dílka z řady NEJvětší záhady světa. To je taky taková zajímavá knižní série. Mají rozhodně zajímavé obaly :D Četla jsem tedy pouze jednu knihu, a to Důkazy z onoho světa, E. Meckelburg. A to se mi teda líbilo hodně. Dnes jsem se u regálů zastavila s tím, že si je jen prohlédnu, ale nakonec jsem odcházela s dvěma knížkama, a to Záhadní lidé od Franka Edwardse a Zprávy z nadsmyslového světa od Ernsta Meckelburga.

No a jako poslední věc mi padla do oka vystavená sbírka sebraných básní J. H. Krchovského jednoduše nazvaná Básně sebrané. Jedná se o výbor z básnických sbírek z let 1978 až 1991 a vydán byl v roce 2010. Tak když mám za sebou tu zkoušku z literatury... :D

Tak to jsou mé dnešní úlovky z knihovny. Mám v plánu je přečíst. A nejen je. I když pro začátek je.

Mějte se krásně.

-š

Bohemistika: Šari x Šáry?

Tak dnes 30. června slaví v českém kalendáři všechny ženy pojmenované jménem ŠÁRKA. Tzn. i já. No a z toho důvodu jsem si připravila takový menší lingvistický příspěvek týkající se -i/ -y.

Nevím, jak vy, ale já jsem se nad otázkou - jaká varianta je vlastně správná? - začala zaobírat až teprve nedávno, neboť jsem to nikdy neřešila. Pokud mi někdo napsal 'šári' nebo 'šáry' - na to jsem nehleděla, potěšilo mě už jen to, že mě někdo takhle oslovil :D

Nicméně před pár lety jsem se o to začala zajímat, ale pořádně jsem nikam nedošla :D Vždycky to zůstalo v rovině já to večer na internetu vypátrám.

Před pár měsíci jsem měla scuka se dvěma kamarádkami. Jedna z nich nadhodila češtinářská témata - oslovováňí a měkké/ tvrdé i v jedné z podob jména Šárka. Budu se zabývat druhým tématem, mimochodem to první je jasné - 5. pád oslovujeme, voláme, tzn. pane Nováku x ne pane Novák.

Ale zpátky ke mně. Nebo ke všem Šárkám.

Člověk tak nějak může vytušovat, jaké i zakončíme ve jméně Šár-. Je to ta Šárka bez Šárky jako žena bez ženy, tzn. Šáry? No jo, ale jak potom vysvětlíte, když drtivá většina lidí píše 'Šárinka' a né 'Šárynka'? Výjimka? Ne.

Toto je případ sufixu -inka, který mimochodem označuje velmi kladné zabarvení. No a tady jsme doma. Zkrácení zdrobněliny -inka způsobuje ve výsledku -i. Takže máme tvary Šárinka, chcete-li Šárinko, a Šári (pojící se s 5. pádem, ale není vyloučeno jiné užití).

Zkrátka slovotvorba.

Mějte se krásně.
-š

To ostatní: Nová rubrika?

Dobrý den všem! Tak jsem před nějakou dobou (asi minulý týden) kápla na nový pořad/ rubriku. Vzhledem k tomu, že se zajímám o média, marketing, PR atp., tak si říkám - proč neudělat takový rozhlasový a blogový newsletter? :D

Základní otázka = má to cenu? Bude to mít vůbec nějakou poslechovost/ čtenost?

Co vím, je, že nejsem jediná, kdo se o takovéto věci zajímá. Ale víte jak. Člověk přemýšlí a analyzuje, jestli se u něj skutečně někdo nenajde a jestli má cenu vůbec něco takového utvořit.

Ale víte co? Já do toho jdu! Že by pravidelná rubrika na blogu? No to uvidíte příští týden. A v rozhlasu? Jestli to projde u vedení, tak od podzimu by se teoreticky mohl vysílat nový pořad na Rádiu K2.

Mluvila jsem o tom s dvěma lidma. První už kamarádce ze zmiňovaného rádia se to jevilo jako dobrý nápad. Reakce druhé kamarádky: tak to bych poslouchala. Takže minimálně dva lidé jsou tomuto nápadu otevřeni.

Když se podíváte na nabídku RK2, i když je to momentálně irelevantní, zjistíte, že se tam něco takového a i něco podobného ani za mák nevyskytuje. Byla by to jednoznačná novinka mezi vším a na všech rovinách.

Tak uvidíme. Držte mi palce, ať to vyjde :-)

Mějte se krásně.

-š

Hudba - Bohemistka - Dnešní událost

Kráásný slunečný den vám všem! Opět vás zdravím a něco vám řeknu. Chtěla jsem sepsat nějaké základní kulturně-literární a politické pozadí z druhé poloviny minulého století v historii našich dějin. Nakonec jsem to nestíhala, což mne mrzí, ale pokud byste o to měli zájem, tak určitě něco sepíšu.

Ale teď zpátky. Víte, já si hrozně moc ráda povídám o muzice. Je to něco, co zažívám v teprve posledních asi dvou letech a je to príma. A dnes jsem byla na zkoušce z české literatury druhé poloviny dvacátého století. Druhý termín. Na prvním jsem měla TOTÁLNÍ výpadek, a to teda musím podotknout, že první otázka byla dobrá, druhá nic moc, ale stejně aspoň jedna dobrá věc. Prostě jsem vysvětlila, že nejsem s to říct něco uceleného, co by za něco stálo. Ale musela jsem, prostě musela, vyučujícímu povědět, že jeho přednášky byly z literatury z češtiny nejlepší. Dával do toho něco osobního a nebylo to tak, že přijdu, něco dovykládám ze skript a odejdu. Ano, člověk si musel pak učivo podle otázek vyhledávat, ale Stejně. A taky je to rocker, metalista a ti přece drží při sobě.

Ale víte co? Ten výpadek jsem asi musela mít. Něco zkrátka mělo za úkol způsobit, abych tuto zkoušku vykonala ještě jednou. A víte co podruhý? Já jsem ráda. 

Proč?

To vám Hned povím. Jde o to. Snažila jsem se učit, abych to zvládla, a občas mi to teda moc nešlo :D Ale zjistila jsem, že u každé otázky se dá říct ta kulturní a literární a politická situace tak,že to člověku pomůže a on se třeba potom líp zorientuje dál. Přišla jsem, dal mi otázky, který jsem teda Fakt nechtěla, ale musím říct, že jsem to vzala po svým.

Tak u první – Komparace poetik básníků 60. let – ehm. Tak jo. Začala jsem sepisovat, jaká literatura se musela/ nesměla psát. Únorový převrat, akce pracující literatury, budovatelská próza, historické romány, agitační poezie, Květen, uvolnění, psychologické vykreslení, debutanti, znovu oficiální vydávání některých spisovatelů a tak dále a tak dále. Přihodila jsem výbor Půjdeme do Mů od I. Wernische.
Druhá otázka – Exilová literatura od r. 1948 do konce 80. let. Ne Ne Ne. Tuto otázku jsem si nepřipravovala, neboť slečna přede mnou už odcházela a vzhledem k tomu, že se mi pan profesor zdál nervózní – říkám, druhou nemám, ale určitě to zkusím takhle bez přípravy. A ono to vyšlo :D Musím teda říct, že ten čas na ‚potítku‘ je fakt užitečnej, člověk totiž pak aspoň neříká ‚ehh‘ za každým slovem, protože si potřebuje rychle na něco vzpomenout. Nicméně základní faktografii jsem byla schopná dát dohromady. A opět jsem přihodila knihu – opět sbírka poezie Stará bydliště od Ivana Blatného.

K Blatnému jsem přihodila svůj názor, za kterým si stojím a se kterým možná někteří budete souhlasit. Je škoda, že o některých autorech se člověk na základní nebo střední škole nedozví. Základku chápu, ale střední. Tam se to liší učitel od učitele. Ale stejně. Vždyť je tolik autorů, kteří si zaslouží mnohem více prostoru, anebo alespoň nějaký.

Načež on reagoval dotazem, kolik mé vyučující bylo. Řekla jsem, že asi tak 35. Jeho odpovědí bylo, že někteří starší vyučující o něm nemluví, protože byl zakázaným. Na obranu mé úžasné vyučující ze střední (měla jsem ji od druhého ročníku do čtvrtého) jsem zmínila, že naopak povídala o Janu Zahradníčkovi, navíc její rodina znala někoho z jeho rodiny, což je super. Jen si to představte, znáte někoho, kdo zná nějakého literáta anebo někoho, kdo toho literáta zná. Kor někoho s jeho osudem.

Takže se naše konverzace vyvíjela tímto směrem. Já se zmínila, že plánuji jet na místa spjata s literáty, kteří měli co dočinění s Třebíčí nebo Třebíčskem. On prý rád hřbitovy. S čímž se ztotožňuji.

Ale to byla odbočka. Výsledek mého mluvení ohledně přidělených otázek bylo velmi dobře.

Při předávání indexu jsem si ale nemohla pomoct a MUSELA jsem se zeptat: „A byl jste na Judas Priest v pátek?“ S výrazem lítosti, ale zároveň radosti (lítost – nebyl tam, radost – už zná někoho, kdo tam byl) se na mě podíval a řekl, abych o tom povídala a ať se posadím. Tak já začnu. „Když vynechám zaměstnance O2 Arény…“ – následuje přerušení – „To mě zajímá,“ Takže jsem líčila peripetie a ponížení, které se mi tam večer 26. června dostalo. On prý jezdí do zahraničí, a tam to tak dramaticky neprobíhá. Já mohu porovnat pouze situaci u nás – v klubech a arénách vás prohledávají či se alespoň dívají do tašky, ale to, co jsem zažila v O2 Aréně = hrůza děs. Měli by se zamyslet nad tím, že na koncerty chodí daleko míň hrubiánů než na hokej. Ale to jsem odbočila. Samozřejmě jsem zmínil předkapelu FFDP a samotné Judase, že to bylo super. Hráli téměř dvě hodiny a z playlistu – příliš se v něm nevyznám jako táta – ale měli asi dvě nový písně, a pak hlavně starší tvorbu. Nicméně Judas Priest přijedou 12. 12. t.r. do Brna, takže není problém si zážitek zopakovat.

A už to začalo. Juch, mluvíme o muzice, kterou máme rádi!

Krom těch koncertů, arén a kontrol, koncert, kde byl on, o legendách, jsme se bavili i o tom, kam plánujeme jet. Tak on neví, ale za mě – já určo nevynechám koncert americké hard rockové kapely Halestorm, kteří sem v srpnu zavítají. A víte, co vyučující na to? Zadal youtube a vyhledal si je tam, že si je poslechne. No rozhodně je doporučuji. Zpěvačka má úžasný hlas a teď vydali třetí studiovku, která je taky dobrá.

Takže by mě zajímal jeho názor na tuto mladou formaci.

Taky jsem se musela zeptat na otázku, kterou mi vlastně přihrál on. Povídali jsme si totiž o tom, že jsem též byla na Saxonech a Skid Row, kdy jsem vyhrála dva lístky v již zaniklé televizní soutěži. Měli jste vidět jeho výraz! :D Ten výraz, když jsem řekla, že jsem tam též byla jsem měla přesně, když se v jedné přednášce zmínil on, že tam byl :D Bezkonkurenční.

Takže vykládal, že poslouchá kapely tohoto typu. A moje otázka? O víkendu jsem se totiž ptala táta, kde poslouchal ony kapely. Například Judas Priest poslouchá od svých asi patnácti let. Tak kde poslouchal nejen je, ale i další rockový a metalový skupiny této generace? Vtipná historka. Koupil si tranzistorák a chodil k jedné skále chytat signál nějaké maďarské rozhlasové stanice :D Takže dotaz směřovaný vyučujícímu, když se zmínil o poslechu těchto kapel? „Kde jste tyto kapely poslouchal?“ a přihodila jsem historku o tátovi. A on, že jezdil na různé srazy, kde si vyměňovali elpíčka. Je super když má člověk někoho, s kým může tohle vyvádět, že? (Asi to sem nepatří, ale musím se podělit – mám pozdravovat tátu rockera, metalistu. Už se stalo a měl radost, hihi.)

Tak uvidíme, jestli se opravdu na nějakém koncertě potkáme. Bylo by to fajn.

Diskuze o muzice s lidma, kteří jsou zkrátka na stejné či alespoň podobné vlně muziky jako vy, je prostě nej.

Mějte se krásně.

-š

Bohemistika: 27. červen - Den památky obětí komunistického režimu

 Nesvobodu by mé srdce nevydrželo! - Milada Horáková

Příjemné dopoledne vám všem. Zdravím vás u nového příspěvku, kterým bych chtěla upozornit na 27. červen. Čím je ten den výjimečný? Od roku 2004 si totiž připomínáme Den památky obětí komunistického režimu. V tento den byla také popravena Milada Horáková, takže proč zrovna na tento den padl tento významný den je určitě jasné.

Po druhé světové válce u nás došlo k radostné úlevě, že utrpení je pryč. Ještě v letech 1945-1948 přišlo určité uvolnění, během kterého se ale snažili dostat k moci komunisté. To se jim v únoru 1948 povedlo a na několik dlouhých desetiletí se k moci definitivně dostali lidé z KSČ.

Na začátku 60. let přišla znovu vlna jakéhosi uvolnění, to bylo ale záhy pohřbeno. Nastaly znovu cenzury, nově i autocenzury, znovu byli lidé pronásledováni, vězněni, nicméně popravy už se téměř nevyskytovaly -> jak jste již poznali, budu mluvit o literatuře. Tedy tohle byl velice stručný úvod a já se nyní budu zabývat některými autory, kteří byli postihnuti právě komunistickým režimem v 50. a 60. letech.

V mnohých případech byli pronásledováni a odstraňování autoři, kteří se snažili být v něčem noví, inovativní a taky katoličtí autoři. S těmi měli problém snad všechny vládnoucí strany - ať už to bylo ve 40. letech nebo později.

A co těch pár vybraných autorů? Katolických autorů?

Jan Zahradníček (1905-1960)

V roce 1951 byl zatčen a v procesu s vykonstruovanou "protistátní skupinou" odsouzen ke 13 letům odnětí svobody. Z vězení se dostal jen na 14 dní r. 1956, definitivně pak pět měsíců před smrtí. Plná rehabilitace přišla až po šesti letech.

Pokud byste o J. Zahradníčkovi chtěli vědět víc, koukněte na tento dokument Pohnuté osudy. Je opravdu zajímavý.

Jaroslav Durych (1886-1962)

Jeho dílo vznikalo v protikladu k ideovému zaměření tvorby jeho současníků: k přitakavému, vlídnému humanismu K. Čapka i k socialistiky převratnému úsilí spisovatelů orientovaných levicově.V souhlase s těmi druhými odsuzoval Durych všemoc peněz a stranil chudým, ale chudoba pro něj nebylo něco, co je třeba překonat, nýbrž předpoklad vyšších hodnot a jistot.

Jakub Deml (1878-1961)
Byl obviněn z kolaborace s nacisty. Bylo proti němu vedeno řízení, které skončilo zastavením. V r. 1948 byl případ obnoven, rozsudek byl osvobuzující. V padesátých letech mu bylo znemožněno vydávat.

A ještě poslední odkaz vztahující se k M. H. M. Horáková

Mějte se krásně.
-š