Tess Durbeyfield - A beauty is a curse

Článek opět v AJ, ale další budou již v ČJ :) (i když nevim, komu to píšu, ale třeba mezi váma je někdo, kdo to tu pravidelně navštěvuje, i když o tom pochybuju, vlastně :D)

Tess of the d’Urbervilles by Thomas Hardy (second half)

I want to write my opinion on this book first. I really like it! In fact, second half of the book is better (more action, less description). Last chapters were so suspenseful and gripping that I couldn’t stop reading.

Tess Durbeyfield – a beauty is a curse. A young woman who is struggles with her burden, struggles with her life after her split up with husband. I feel sorry for her. She grows up from a naive girl to woman who tries to be strong. I am really happy that she is in the end with Angel again (even for a short time). She kills Alec, she ends in a prison (she does not deserve it, of course, it is a murder but…).

Angel Clare – I know that this guy is not as good as he looks like. He tells Tess something about his past and Tess tells him something about her past. Actually, she wants to tell her secret which is tormenting before their wedding but… she says it after the wedding. Angel sees it as a big big problem, he is aggrieved and offended. I think he is kinda selfish.
WHAT is important? -> the past or the present? In my opinion, definitely the present. The past is the past. An important thing is that Tess loves Angel so much, probably much more than he loves her (as we can see in Tess’s life).
He goes to Brazil, then he comes back and in this case we can see that he realizes his love to Tess. He was hasty and he knows it. He finds her, she does not care. In the end, Tess changes her decision and hurries to him. They go through a great time, time of happiness (even it is short time).

Alec d’Urberville – disgusting and creepy guy. He changes but when he sees Tess, he is the same guy. Well, I call him a stalker. I am pleased that Tess kills him. I confess, I was in shock but it does not matter (if I was on her place, I would do that a long time ago).

Marian, Izz, Retty – These girls are in love with Angel but he picks Tess. For someone this will be a horrible disaster and maybe someone will hate Tess but these milkmaids not. On the other way, they still love Tess. Unfortunately, after Angel and Tess leaving, Marian turns to drink, Retty attempts suicide and Izz is not happy too (she almost go to Brazil with Angel). Poor girls. Nevertheless, Marian helps Tess with a job. Finally, Marian and Izz write a message for Angel about Tess’s intense love, so I consider this as a pretty good action.

Liza-Lu Durbeyfield – we do not know about this girl much. She is Tess’s younger sister. Liza-Lu is just like Tess – she has her good qualities and none of her bad qualities and she is her younger copy (of the appearance, except little exceptions).

After all, this book is great written. Most of story is sad. And sadder thing is, that everything contains in this book, can happen.

-š

First half of Tess of the d’Urbervilles by Thomas Hardy

Článek tentokrát v angličtině :)

I sympathize with Tess. She was just a pure maiden, kid who should enjoy her life (within the confines of the age - 19th century) but suddenly comes unexpected news and with it a lot of changes.
Tess’s father Mr. Durbeyfield aka a drunkard and Tess’s mother Mrs. Durbeyfield took an opportunity and sent her to the house of d’Urbervilles which was for a young and beautiful lady a nightmare (Alec and everything). Then she met ‘her angel’ Angel (maybe).

In my opinion Mr. Durbeyfield is inattentive of his family and Mrs. Durbeyfield is too attentive – or is it just a care of their family? Anyway, these two people are not my favorite characters (of this story) at all.

Alec d’Urberville – I thought he is a normal guy first. But then I turned my opinion about him. I did not like his creepy behavior (but who did).

Angel Clare looks like a nice young man. Years changed him. He is more deliberate but sometimes his insistence on Tess’s ‘yes’ was too much. Tess did not tell the ‘whole truth’ about herself (in the meantime) so I wonder what will happen if Angel will find out the truth.

Tess Durbeyfield is struck by her history. She tries to forget but it is stronger than her. I am curious about her next life.

I had concerns about this book but I should say this story is gripping. I admit there were a weaker moments but it is suspenseful. 

-š

Teaser Tuesdays

Teaser Tuesdays
z blogu http://shouldbereading.wordpress.com/

Moje teasery:

„Ach, tak přece jsem tě viděl už dřív než letos v létě!“

„Ano; tenkrát při tanci na palouku; ale se mnou jsi netančil. Ach, doufám, že to pro nás teď není zlé znamení.“
str. 213, Tess z d’Urbervillů, Thomas Hardy

„Nechoď! Nechoď!“ mluví do ní Bartolín; „o půl noci vám dám požehnání,, a pak se zasnoubím. U oltáře složím berli, a čepici, a tento oděv opatský, a pak budu s vám veselou zpívati!“
str. 69, Točník, Václav Kliment Klicpera

Musing Mondays

Musing Monday

Dnešní pondělí se autorka blogu http://shouldbereading.wordpress.com/ ptá na otázku, zda-li s někým online diskutujeme o kniháh, které máme rádi. Ve smyslu stejného vkusu.

Nejprve jsem chtěla odpovědět, že ano, mám jednu kamarádku, se kterou se bavíme o knihách. Jestli máme stejný vkus? Neřekla bych, že ho máme úplně stejný, každopádně bych dokázala najít řádku knih, které jsme četly obě dvě, které máme rádi. Každopádně v otázce se vyskytlo slovo 'online', no, tak když nad tím tak přemýšlím, tak s nikým takovým potěšení ze stejného žánru knihy nesdílím. Povídám si s lidma na diskuzích, to jo, ale online individual readers žádné nemám. Ale určitě by to mohlo být dobré. Třeba i někoho ze zahraničí. To by mohlo být obzvlášť zajímavé. Ne že bych si už s nějakým cizincem či cizinkou nepsala. Kam mi však paměť sahá, nikdy jsem se s nikým o knihách nebavila. Což mi připadá zvláštní, vždyť literatura je mým velkým koníčkem. No ale nevadí, jsem si jista, že potěšení z knih s někým zvenku budu jistě jednou sdílet.

Chvátám, chvátám, nemám chvíli čas...

Taky to znáte, no ne? Něco si předsevzáte, a pak (i pod tíhou spousty dalších úkolů) zjistíte, že čas dost pokročil a vy nemáte splněného nic. 11. října jsem tu slibovala, že za další týden (třeba 16. října) tu zveřejním druhou část knihy Nadějné vyhlídky (nejen komentář, ale i jakýsi náčrt rozboru, včetně interpretace), ale podívejte, je 29. října a nic tu není. Chtěla bych se omluvit, pokud je komu, za absenci článku. Jeho napsání vidím v (ne)daleké budoucnosti. Pravda je, že jsem tuto knihu ještě nedočetla. Plus začala jsem číst další, takže je docela dost možné, že tu budou k přečtení komentáře jiných knih.

Spousta knih...

Panika!!!

Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid..

Nadějné vyhlídky I.

Nejprve bych chtěla objasnit název článku. Nadějné vyhlídky jsou snad všem jasné (název díla) ale ta I.? To znamená, že tento týden se budu zabývat první polovinou knihy a za týden zbývající polovinou.

V knize se setkáváme s Pipem Pirripem (chlapec, jehož křestní jméno zní Filip a otcovo rodové jméno Pirrip a právě jméno Pip vznikl zkomolením těchto dvou vět). Pip je hlavním hrdinou tohoto románu a zároveň jejím vypravěčem, což podle mého názoru ještě více umocňuje jakýsi pocit akčnosti (k tomu se ještě dostanu). Pip je sirotek, a tak už od malinka žije u své rázné sestry paní Gargeryové (věkový rozdíl dvacet let) a jejího manžela Joa Gargeryho. Pip a Joe jsou nejlepšími kamarády, drží pospolu, i když se Pip postupem času od Joa vzdaluje. Proč? Domnívám se, že to je tím, že z Pipa se má postupem času stát pán a Joa považuje za takového člověka jednoduššího (je povoláním kovář, což by nevadilo, ale je jinak nevzdělaný), což vykazuje určitou, řekněme, Pipovu proměnu v někoho s jak se říká nosem nahoru. Ještě bych chtěla dodat – Pip a Joe jsou spolutrpitelé, protože Pipova sestra a Joeova žena je, jak jsem již napsala, rázná, pro ránu nechodí daleko, hned ji chytne ‚rapl‘ a tak celkově si ráda lidi kolem sebe ‚vychovává‘. V knize se dále setkáváme s Joeovým strýcem Pumblechookem, i když tohoto pána si ‚přivlastňuje‘ kovářka (pan Gargeryová). Další postavou, kterou považuji za důležitou je vnučka pana Wopsla Biddy – vzdělaná a milá.
Slečna Havishamová a její adoptivní dcera Estella to jsou další postavy, neméně důležité. Pip je poslán k slečně Havishamové, která se může zdát krapet divná a taky že jo, nedokázala se smířit s minulostí, což je určitě pro některé lidi těžké, ale přece jenom je to dospělá ženská! Vychovala Estellu tak, aby ‚ji každý miloval‘. Estella je zpočátku pyšná, drzá a mně osobně se nejeví jako sympatická osoba, ba naopak. I společné setkání s Pipem po dlouhé době,kdy se neviděli, mi naznačuje, nebo alespoň se mi to zatím tak zdá, že se její chování nějak extra nezměnilo. Se slečnou Havishamovou souvisí i další postavy, jako Matthew a Herbert Pocketovi. Právě s Herbertem bude Pipa později spojovat velké přátelství.

Chci zmínit ještě dalších pár postav. Právník pan Jaggers, jenž je zároveň Pipovým poručníkem. A jeden z Jaggersových písařů pan Wemmick (ten se zdá být normální).
Málem bych zapomněla na trestance! Na začátku knihy totiž na Pip na blatech narazí na trestance, který mu vyhrožuje a Pip mu musí donést jídlo. Po pár dnech je i s dalším uprchlíkem zatčen, ale já osobně si myslím, že o nich ještě uslyšíme, resp. o nich budeme číst. Myslím si, že Pipa jeden z nich bude pronásledovat a bude se mu chtít pomstít. Nebo nebude jen jeden?

V prvních kapitolech je Pip ‚mládě‘, tzn. je mu do deseti let. Postupem kapitol se pochopitelně stává starším a své vyprávění podává retrospektivně. Čili vzpomíná na to, co a jak bylo, co a jak udělal nejen on, ale i ostatní. Zmiňuje se i například o tom, co se tenkrát domníval, že ten druhý udělá/řekne.

Jak jsem v prvních pár větách tohoto článku, ve kterém zatím píši o postavách románu, napsala, kniha se mi zdá akční právě díky tomu, že je psána v ich-formě. Kdyby byla v er-formě taky by to bylo určitě dobré, ale přece jenom ich-forma je ich-forma.

Co to vlastně jsou ‚nadějné vyhlídky‘? Podle toho, co jsem zatím četla a podle toho, jak jsem to pochopila, mají být ‚nadějné vyhlídky‘ Pipovými vyhlídkami na nový, snad lepší život. Jeho osudem mělo být kovářství, pak však někdo zasáhl. Někdo, kdo si přeje, aby byl z Pipa pán a aby neztrácel čas jako kovář. Někdo, kdo chce, aby byl Pip vzdělaný. A tak odjíždí do Londýna za nadějnými vyhlídkami… To je můj názor, co to vlastně ty ‚nadějné vyhlídky‘ mají být.

Ještě bych si chtěla dovolit poznamenat, nebo lépe řečeno se podělit o dva úryvky, které mě zaujaly:
-> v kapitole 9: Představte si, že byste z života vyškrtli jeden určitý den, a uvažte, jak rozdílně by se byl utvářel jeho běh.

-> v kapitole 27: Tak se po celý život dopouštíme nejhorších slabostí a nízkostí kvůli lidem, kterými nejvíc opovrhujeme.

Teď se schválně i vy zamyslete nad těmito výroky. No není na nich něco pravdivého? Rozhodně by se nad tím dalo uvažovat…

V článku Nadějné vyhlídky II., který vydám příští týden (nebo možná už tento), budu psát nejen o postavách, ale možná něco málo odkryji i z děje knihy, dále si budu všímat jazyka, stylu, kompozice a interpretací.

-š